Shopaholismus neboli chorobná závislost na nakupování je podle přední české psychoterapeutky Lucie Mucalové nemocí moderní společnosti. A jakousi náplastí na vnitřní bolest. V poslední době dokonce shopaholiků přibývá. Co všechno může tato nemoc člověku vzít? A lze ji vůbec úspěšně léčit?
Nakupují zcela bez rozmyslu. Například knihy. Spoustu knih, které nikdy nepřečtou a v domácích knihovnách jim zapadají prachem. Anebo stovky kusů oblečení, které si nejenže nikdy neobléknou, ale dokonce ani mnohokrát nevybalí z nákupních tašek. Jiní utrácejí třeba za auta. Sotva si jedno nové pořídí, prodají ho, aby si mohli koupit jiné – v jejich očích lepší. Nezastaví se ani poté, co se ocitnou v kolotoči dluhů. Ale proč to vlastně dělají? Protože jim skrytý hlas v jejich mysli našeptává, že tyto věci zkrátka musejí mít.
Shopaholismus bohužel běžně končí i exekucemi. A až když člověk spadne na úplné dno, teprve tehdy si uvědomí, že potřebuje pomoc. Někdy podpoří rodina a partner. I tak, že dá závislému nůž na krk: buď léčba, nebo konec.
Jací lidé mají předpoklady k závislosti na nakupování?
Ti nešťastní. Ti, co nemají pevný smysl života. Každá závislost má svůj příběh. A nepřijde do života jen tak z rozmaru, ačkoliv to tak okolí může vnímat. Závislost na nakupování funguje vlastně jako určitá náplast na bolest – ať už známou nebo skrytou, kterou nosíme v hloubi duše. Většinou se objevuje u lidí, kteří procházejí náročným obdobím nebo jsou dlouhodobě nespokojeni. Když vás něco bolí, vezmete si lék či náplast. Shopaholik zalepí svou bolest něčím, co si koupí. Prostě potřebuje „ošetřit.“
Čím se shopaholici liší od lidí, kteří třeba jen rádi nakupují? Kde je ta hranice?
Shopaholismus už bere člověku vše. Dotyčný je ovládán tak silnou touhou nakupovat, že všechno ostatní jde stranou. Když se mě nakupovací mánie zmocní v práci, jdu na nákupy. Třeba on-line přes internet. Práce počká. Shopaholici nakupují i věci, které nepotřebují a nevyužijí je. A to i přesto, že na ně nemají vlastní peníze. Někde si prostě půjčí, často i u pofidérních společností. Neřeší, že musejí platit složenky. Neřeší prostě vůbec nic.
Dalo by se říct, kdy se přibližně psychologové začali ve svých ordinacích setkávat se shopaholiky? Denně na nás číhají ze všech stran reklamy s lákavým zbožím a pro spoustu lidí je těžké odolat. Ještě před pár lety byla situace jiná…
Shopaholismus je jednoznačně nemocí dnešní moderní společnosti. Možnosti k nákupu jsou takřka neomezené. Kdo má nutkavou potřebu nakupovat, má každou vteřinu a na každém rohu moře možností.
Dokáže laik na takto nemocném člověku poznat, že dotyčný má problém? Existují totiž případy, kdy například žena ruinuje společnou domácí peněženku. A její manžel si toho všimne, až je už hodně zle a dluhy narůstají.
Ano, i to se stává. Někdy je velmi těžké poznat, že je náš blízký člověk závislý na nakupování. Tito lidé mohou zvenčí vypadat spokojeně a šťastně, ačkoliv je opak pravdou. Nakupování jim supluje to, co jim chybí. Už jen ten pocit z nakupování je uklidňuje. V tu chvíli cítí v sobě samých doslova ráj.
Každá závislost má svůj příběh. A nepřijde do života jen tak z rozmaru, ačkoliv to tak okolí může vnímat.
Je shopaholismus stejně nebezpečný jako jiné závislosti, například alkoholismus či drogy? Jaké následky mívá v běžném životě?
V očích mnoha lidí není shopaholismus tak „hrozný a nebezpečný“ jako alkohol nebo drogy. Někteří zdraví jedinci se takto závislým lidem smějí. Mají je za podivíny, kteří tráví hodiny v kamenných či internetových obchodech. Jenže i taková závislost je nebezpečná stejně jako jakákoliv jiná. Někdo si najde patologickou lásku v nakupování, jiný se přejídá, další zase sáhne po lahvi. Ve všech případech jde o velmi nebezpečné náplasti na bolest. Protože každá dokáže člověka dostat na pomyslné dno.
Kam až to všechno může zajít?
Pokud se shopaholismus plně dostane na scénu, začne strádat rodina, vztahy, ale i práce. Pozornost člověka se totiž plně zaměří na nakupování, které je doslova středobodem vesmíru. Celé dny se pak točí jen kolem této „lásky“. Všechny myšlenky a plány směřují k nákupům. A to zcela bez přemýšlení nad tím, kam mě tato láska dovede. Člověk se postupně stává jakoby finančně negramotným. Sice nemá peníze, ale pohání ho silná touha nakupovat. A tady je ta propast. Shopaholik si půjčuje peníze, hodně utrácí, lže, v jeho hlavě se rodí strategické plány a propracované scénáře, aby mohl vše utajit před svými blízkými. Sebekontrola je na bodě nula. Pokud člověk nemůže nakupovat, pociťuje stres, neklid, může být podrážděný až agresivní. To vše se může odrazit na psychickém a fyzickém zdraví.
Nákupní centra, reklamy, slevy... Dnešní doba shopaholikům přeje. (zdroj: Profimedia)
Dostavuje se po nákupních orgiích u člověka jakési prozření, tedy výčitky svědomí, podobně jako třeba u gamblerů?
Ano, dostavují se výčitky. A nejen ty, ale také pocit úzkosti a postupem času mohou propuknout i deprese.
Jenže shopaholik ani tak nedokáže přestat a nákupním mániím propadá opakovaně…
Přesně tak. Člověk, který nakupuje zcela bez rozmyslu, v danou chvíli vůbec neřeší, zda na to má dostatek peněz nebo zda neohrozí rodinu. Touha ho zcela ovládá a dokáže vytloukat klín klínem.
Jak často se ve své ordinaci se shopaholiky setkáváte? Dá se z tohoto nekončícího kolotoče vůbec dostat?
Ve své práci terapeutky a koučky se s shopaholiky setkávám, ale nerada udávám přesná čísla. Musím však podotknout, že těchto lidí přibývá. Ale i za vznikem shopaholismu je příběh, jak a proč vznikl. A s těmito příběhy pracuji. S klienty hledáme možnosti a cesty, jak z toho nakupovacího pekla ven. Podobně jako u léčby jiných závislostí je ale nutná motivace. Pokud si klient sám neuvědomuje, že má problém, horko těžko přijdou změny.
Jen pouhé povídání nepomůže. Člověk musí dát ruku k dílu a krůček po krůčku začít žít jinak. Obchody a veškeré možnosti nakupování by měly být zamezeny.
Zmínila jste důležitost motivace. Na základě čeho se shopaholik „probudí“, když si dříve nedokázal připustit, že lítá v průšvihu?
Shopaholismus bohužel běžně končí i exekucemi. A až když člověk spadne na úplné dno, teprve tehdy si uvědomí, že potřebuje pomoc. Někdy podpoří rodina a partner. I tak, že dá závislému nůž na krk: buď léčba, nebo konec. Nicméně důležité je, aby si shopaholik uvědomil a přiznal svůj problém. Pokud nastupuje léčbu kvůli někomu, je velká pravděpodobnost, že zase spadne na dno. Nikoho nemůžeme nutit. Tedy můžeme, ale otázkou je, jak trvalý bude výsledek.
Když už si člověk připustí, že potřebuje pomoc, jak pak v praxi probíhá léčba?
Kromě psychologa je někdy potřebné vyhledat i psychiatra, který předepíše antidepresiva. Upozorňuji ale, že žádný lék takto nemocného nespasí, je jen podpůrným prostředkem při terapii. Psychoterapeut je pouze jakýmsi průvodcem na cestě ke změně. Jen pouhé povídání nepomůže. Člověk musí dát ruku k dílu a krůček po krůčku začít žít jinak. Obchody a veškeré možnosti nakupování by měly být zamezeny. Až postupem času může být člověk „vpouštěn do reality“ a může pozorovat, jak je léčba účinná. Vyléčení lidé se musejí naučit pracovat se stresem. I po terapii jsou ještě nějaký čas zranitelní, někdy dokonce i celý život. Učí se najít cestu k sobě samým. Plánovat čas, zacházet s financemi, mluvit o svých emocích. Učí se, že štěstí nenajdou v materiálních věcech, ale uvnitř sebe. A to je někdy běh na dlouhou trať, který se však nakonec vyplácí.
foto: se svolením Lucie Mucalové, Profimedia, zdroj: Autorský článek
