Došlo jí to náhle, jednoho dne v roce 2014, kdy ji však ještě čekala série chemoterapií a také operace prsu. Nicméně už věděla, že smrt neexistuje, protože duše umřít nemůže. Místo strachu se vášnivá koňařka, autorka knihy Zprávy z nitra a manželka známého šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha, začala soustředit na lásku, vděčnost i pokoru. Uzdravila se.
Jako by dnes spousta lidí stála před urgentní otázkou, zda jsou ochotni vzdát se své důležitosti, nebo zda chtějí setrvat v egu. Nezdá se vám?
Přesně jak říkáte. Spousta lidí má otevřené vědomí a pracují na sobě, jiní si hýčkají obrovské ego. Nicméně i oni se budou muset naučit lásce. O nic jiného totiž v této hře nejde. Proto lidem říkám, aby si večer v posteli spočítali, kolik za ten den vysvítili lásky, a je jedno k čemu, zkrátka kdy cítili lásku k životu. Když mluvíš s manželem, cítíš k němu lásku? Když vidíš stromy a zvířata, nebo když jedeš autem, cítíš lásku? Nula? Tak co od tohoto života čekáš? Vědomí je láska, a když ho skrz sebe necháme volně proudit, láska tryská sama od sebe.
Zdeňka Pohlreichová se svým synem v době, kdy se léčila z karcinomu prsu.
Poté, co jste zveřejnila celý svůj příběh v knize Zprávy z nitra, se na vás obrací mnoho lidí, kteří řeší závažná životní témata. Odpovídáte jim?
Dopisů je hodně, proto jsem na YouTube začala nahrávat jednoduchá videa s názvem Zprávy z nitra. Není opravdu možné odpovídat tolika lidem individuálně, proto je fajn odkázat je na nahrávky.
Když vidíš stromy a zvířata, nebo když jedeš autem, cítíš lásku? Nula? Tak co od tohoto života čekáš?
Je to mravenčí práce Boha samého pro sebe sama a klidně je k tomu používán i internet, což je také Bůh (směje se). V podstatě lidem jenom ukazuju lásku, nic jiného.
V zimě jste spolu se svou rodinou navštívila peruánské Machu Picchu. Co jste tam vnímala?
Vždycky jsem si to přála a musí se to zažít. Slovy to je nepřenosné. Je tam cítit silná ženská energie – čistota, něha, intuice, které prýští z každého kamene. Také to je vepsané v místních lidech, kteří jsou chudí, ale neskutečně hodní, a z toho, jak udržují čistotu, je vidět, že propojují všech sedm čaker, takže vše je velmi harmonické. V Indii spodní čakry zanedbávají, a proto tam je nepořádek. Fyzicky je výlet na Machu Picchu poměrně náročný, ale zážitek to vyváží.
Zdeňka Pohlreichová žije ve šťastném manželství se známým českým šéfkuchařem Zdeňkem Pohlreichem.
Primárně ale samozřejmě nejde o to, aby lidé vnitřní mír hledali v Peru nebo v Tibetu…
Ano, vůbec nemusíte nikam jezdit a klidně můžete být doma. Na kterékoli místo si stejně neseš jenom svoji úroveň vědomí. Když někdo cestuje jen jako sběratel fotografií, nemusí pro něj mít jakákoliv cesta vůbec žádný přínos. Záleží, jak je člověk otevřený.
Ráda bych se ještě vrátila k rakovině prsu. Napadá mě, jestli této diagnózy dnes nepřibývá i proto, že jsme tak masírováni výhružnými sděleními a neustálým doporučováním tzv. preventivních prohlídek. Nepůsobí to spíš jako davová hypnóza? Moje babička o této nemoci nic nevěděla, protože se o ní nemluvilo, takže ji ani nenapadlo, že by něco takového mohla mít…
Anebo ji třeba měla a přechodila ji jako chřipku. Stejně jako má každá buňka svoje vědomí, existuje i kolektivní vědomí města, státu, celého světa, planety a tak dále, a když se kolektivním vědomím necháš ovlivnit, vlastně to na sebe stahuješ. Opravdu to tak funguje.
Nicméně i utrpení má svůj důvod, protože Bůh tím o sobě dává vědět. Kdy jindy jde člověk sám k sobě, než když mu je ouvej? Dnes nejsou války a nic nám neschází, přestože pořád fňukáme, tak co už nás má probudit? Rakoviny přibývá proto, abychom se vrátili domů.
O čem bude vaše další kniha, kterou připravujete?
Měla by vyjít letos a vlastně to bude další úroveň, protože jak se Vědomí uvědomuje, prochází dalšími stavy, které v ní popisuju. Někoho to neosloví a jiný po tom bude lapat jak ryba po vodě, což je úplně v pořádku. Práci na sobě ale stejně musí každý odvést sám. Vědomí vlastně předává informace jenom samo sobě.
Lidem říkám, aby mi nevěřili, ani je nechci sdružovat do spolků, což se někdy děje, a jde to až do fanatismu. Důležité je, abychom našli sami sebe a byli si vědomí, že vše dělá Vědomí. Pak se rozhovorem s Bohem stává každá minuta.
Jak byste vysvětlila pojem svoboda?
Na sobě cítím, že jsem se osvobodila v okamžiku, kdy jakoby už nic nemusím. Nemám už nutkání něco udělat, říct nebo odpovědět. Necítím potřebu reagovat na nějakou debatu na facebooku, ani když Zdeněček někdy poránu nadává. Ani nevím, co říká, protože zůstávám v sobě. Nemám žádnou touhu vyjádřit jakýkoliv názor, prostě nulový stav jakéhosi vakua. Vědomí totiž nemá názor vůbec na nic.
foto: Profimedia a archiv autorky
