Ketonová dieta? Fungje, ale není pro každého, říká výživová poradkyně

„Jen nerada si nechávám říkat ‚výživový poradce‘,“ vysvětluje hned v úvodu rozhovoru Michaela Bebová. Ta původně vystudovala biochemii, kde se specializovala mimo jiné na doplňky stravy. Zároveň získala několik prestižních certifikátů výživového poradce. „Jenže termín ‚výživový poradce‘ dnes zevšeobecněl a o odbornosti daného poradce ve skutečnosti neříká vůbec nic,“ podotýká Míša. Drobná blondýnka, která se pořád usmívá a vyzařuje kupu pozitivní energie. Dílem je to zřejmě i proto, že její povolání je, jak sama říká, její vášeň i poslání.

Dnes se Michaela Bebová zabývá výživou ze všech možných úhlů pohledu. „Mým cílem je předávat reálné a pravdivé informace, které se široká laická veřejnost nemá šanci dozvědět, protože nikdo nejsme odborníkem na všechno,“ vysvětluje. Bojuje tedy i proti mediálním bublinám, proti takzvaným "trendům" a nepravdivým informacím, které se často šíří nejen po internetu. „Snažím se vždy a všude používat selský rozum a to radím i ostatním.“

Protože Michaela má o výživě obrovský přehled, musely jsme rozhovor trochu zacílit. Povídaly jsme si tedy o principu, na němž fungují dnes tolik oblíbené ketonové diety, a také o tom, zda se tento "hubnoucí trend" hodí pro každého.

Pro ketonové diety je zásadní dostat se do takzvané ketózy. O co se vlastně jedná?

Našemu organismu vládne složitý metabolismus, který je velmi flexibilní, a za dobu evoluce si stačil vytvořit volně řečeno mechanismy řízené pudem sebezáchovy, které mu pomáhají překlenout různá zatěžkávací období. Jedním takovým kontrolním bodem je dostatek potravy oproti stavu hladovění. Naše buňky jsou primárně energeticky nastaveny na jeden typ sacharidu, konkrétně na monosacharid glukózy. Pokud po několik dní nepřijímáme sacharidy, tělo reaguje tím, že začne vyrábět buď z tukové tkáně, nebo z přijatých tuků ve stravě tři typy ketolátek.

Stavem ketózy a poníženým energetickým příjmem je tělo doslova nuceno začít odbourávat tukové zásoby, proto je dieta na bázi ketózy často velmi efektivní a také tak populární.

Dva z nich, konkrétně acetoacetát a D-3-hydroxybutyrát, jsou poté využity jako zdroj energie místo glukózy, a to nejenom našimi svaly, ale při delším hladovění například i mozkem. Dostáváme se tedy do stavu, kdy nám v krvi koluje vysoká koncentrace ketolátek, tedy do stavu ketózy.

Za jak dlouho se v praxi taková ketóza spustí?

To velmi záleží na stavu glykogenových zásob, které se nejprve musí vyčerpat. Stav ketózy nastává zpravidla po 2 až 5 dnech, kdy jsou ve stravě eliminovány sacharidy maximálně na nějakých 30 až 50 gramů za den. Poté tělo už nemá z čeho čerpat glukózu na pokrytí energetických potřeb a přepíná na výrobu ketolátek.

Funguje takový druh diety trvale?

Stavem ketózy a poníženým energetickým příjmem je tělo doslova nuceno začít odbourávat tukové zásoby, proto je dieta na bázi ketózy často velmi efektivní a také tak populární. Výsledky jsou určitě udržitelné, ale za předpokladu, že se člověk již nevrátí k životnímu stylu, jakým žil předtím, a stravu v kombinaci s pohybem si hlídá. Vždy je to pak na vůli a na přístupu, jak člověk pokračuje v dietě dál.

Hodí se stravování vyvolávající ketózu pro každého?

Hodně záleží na komplexní typologii člověka a na jeho zdravotní anamnéze. Nesprávně držená dieta, tedy především výkyvy z ketózy a zase zpět do ketózy jsou podle mého názoru asi to nejhorší, proto je důležité tuhle dietu držet poctivě. Je potřeba, aby se ketolátky neustále zpracovávaly, neměly čas lelkovat, a tím laicky řečeno okyselovat vnitřní prostředí.

Při ketóze je potřeba například velmi pečlivě dodržovat pitný režim. Určitě bych ji tedy nedoporučila lidem, kteří mají nějaké onemocnění ledvin či jiné metabolické poruchy.

Ketóza je také jistý terapeutický nástroj – studie naznačují, že může značně pomoci při léčbě cukrovky nebo třeba při Alzheimerově chorobě. Každý jsme ale individuální a každý máme svůj vlastní metabolismus. Co jednomu může pomoci, to druhému může uškodit.

Kdy je ketóza žádoucí? A kdy naopak ne?

Doteď jsme se bavili jen o nízkosacharidovém stravování, kdy jsme stav ketózy navodit chtěli, a byl to tedy fyziologický stav jako následek absence sacharidů ve stravě. Tvorba ketolátek ale může také poukazovat na to, že něco v těle není v pořádku. Typickým příkladem je například diabetes, kdy dochází až k navození stavu ketoacidózy, která může pacienta ohrozit na životě. Nebezpečné je samozřejmě i dlouhodobé hladovění během velmi přísných redukčních diet.

Michaela Bebová

Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v oboru biochemie. Při studiu se specializovala na chování doplňků stravy v metabolismu. Po ukončení fakulty v roce 2014 získala certifikát poradce pro sportovní výživu a dále certifikát poradce pro výživu a suplementaci.

Ketózu by měl obecně vždy člověk držet buď pod dohledem, anebo jen tehdy, pokud si je jistý, že o ní má opravdu vše načteno a jeho metabolismus je v pořádku. Při ketóze je potřeba například velmi pečlivě dodržovat pitný režim. Určitě bych ji tedy nedoporučila lidem, kteří mají nějaké onemocnění ledvin či jiné metabolické poruchy. Vždy je potřeba zvážit zdravotní stav, nebo se poradit s odborníky.

Jaké máš s ketózou zkušenosti ty?

Já sama jsem v ketóze nebyla, i když bych si to chtěla na vlastní kůži také zkusit. Mám ale několik známých, které jsem monitorovala a se kterými jsem redukce absolvovala, čerpala jsem zkušenosti a také poznatky. Zatím to vychází ve prospěch ketózy.

Takže ji svým klientům doporučuješ?

Vyloženě ne, zastávám principy racionální výživy, tedy výživy na základě všech složek stravy. Když už se ale někdo rozhodne do tohoto druhu diety jít, tak ho, za předpokladu, že znám jeho individuální zdravotní anamnézu a metabolismus, podpořím. Pokud zdravotní stav takového člověka vyhovuje, tak dietu schválím a klienta při ní koriguji.