Pomalu přichází doba dovolených a my se rozjedeme, abychom navštívili ostrovy v azurovém moři, pyramidy, safari a bůhví co ještě. Na svých cestách se však také můžeme potkat s dengue, chikungunyou nebo zikou. Nebo „obyčejnou“ neobyčejnou chřipkou.
Polský básník a satirik Stanisław Jerzy Lec v jednom svém aforismu napsal: „Baktérie? Maličkost!“ Setkání s takovou „maličkostí“, tedy prvojadernou buňkou, nemusí být vždycky přátelské, stejně jako kontakt s něčím ještě nepatrnějším, tedy vnitrobuněčným cizopasníkem, který nazýváme virus.
Reklama
To je potvora, u níž nelze hovořit o tom, zda je živá či neživá – neroste, sama od sebe se nedokáže bez hostitelské buňky množit, zato obsahuje genetickou informaci a dovede se přizpůsobit změněným okolním podmínkám. Viry na nás mohou přenést už zmíněnou horečku dengue nebo zika, onemocnění chikungunya (čikuguňa) a spoustu dalších chorob, nezřídka fatálních.
Zastaví WHO ebolu?
Olympijské hry v Rio de Janeiru byly přede dvěma lety v ohrožení kvůli komárům, kteří přenášejí virus zika. Ten vyvolá vysoké teploty, bolesti hlavy i vyrážku. Nejnebezpečnější je ale pro těhotné ženy. Nenarozeným dětem totiž může způsobit vývojovou poruchu v podobě nedokončeného vývoje jejich mozku. Některé sportovkyně (a Tomáš Berdych) se tehdy z účasti raději omluvily. Epidemie i díky všemožným opatřením však každopádně neproběhla.
Málokdo z cestujících či pendlujících manažerů a obchodníků bude v prvotním stádiu šíření epidemie ochoten strávit kdesi v cizině postižené nákazou inkubační dobu v izolaci.
V současnosti se Demokratická republika Kongo potýká s novou epidemií eboly. Krvácivá horečka už má několik desítek obětí. Situace je ale nyní oproti předchozím epidemiím tohoto onemocnění horší. Zatímco v minulých letech postihla výhradně venkov, nyní už má oběti z řad obyvatel města Mbandaka, hlavního města hustě obydlené stejnojmenné provincie. Je tu ale ještě jedna, tentokrát pozitivní změna. Vláda se za podpory Světové zdravotnické organizace (WHO) a jejích partnerů připravuje na očkování vysoce rizikových populací proti tomuto viru.
Do postižené oblasti už bylo dopraveno 7 500 dávek vakcíny společnosti Merck, pracovně označované rVSV-ZEBOV Ebola. Očkovací látka sice ještě není oficiálně schválena americkým lékovým úřadem, ale zde může být použita v rámci stavu nouze. Tedros Adhanom Ghebreyesus, generální ředitel WHO, očekává, že očkování bude klíčem k ovládnutí ohniska počínající epidemie.
Sto let od španělské chřipky
Prakticky třikrát za století se objeví na naší rodné planetě zákeřný virus, na nějž nemá člověk vrozenou obranu. Než je vyvinuta protizbraň, zanechá za sebou na milion mrtvých. Tak tomu ovšem bylo v dobách, kdy cestování na dlouhé vzdálenosti nebylo zas tak běžnou záležitostí. Dnes se mohou ze stejného zdroje nakazit dva lidé na opačných stranách zeměkoule během čtyřiadvaceti hodin.
Na následky španělské chřipky zemřeli například osmadvacetiletý malíř Egon Schiele či osmatřicetiletý básník Guillaume Apollinaire.
Letecká doprava to umožní, málokdo z cestujících či pendlujících manažerů a obchodníků bude v prvotním stádiu šíření epidemie navíc ochoten strávit kdesi v cizině postižené nákazou inkubační dobu v izolaci. Velké oblasti světa jsou obývány lidmi žijícími pod hranicí chudoby, bez základních hygienických podmínek nebo lidmi podvyživenými. Tihle jedinci jsou zcela jasnými potenciálními oběťmi každé nákazy.
Můžeme si to ukázat na příkladu španělské chřipky, která řádila před stoletím, konkrétně v letech 1918–1919. Jméno viru neznamená, že přišel ze Španělska. Stejně jako obdobné nákazy měla svůj zdroj v Asii, ale španělský tisk o ní informoval nejdříve. Země na Pyrenejském poloostrově stála mimo válečný konflikt a její zpravodajství se zabývalo i jinými oblastmi života než zprávami z fronty. Válka tehdy uvedla do pohybu spoustu lidí, kteří nebyli v dobré fyzické kondici. Chřipka, jež přišla ve třech vlnách, je ještě dále oslabila, takže snáze podléhali dalším zdravotním komplikacím.
Vakcíny máme, ale...
Díky exhumaci pozůstatků některých obětí španělské chřipky se podařilo v roce 2005 odhalit genetickou sekvenci viru, který je podtypem viru kmene ptačí chřipky s označením H1N1. Při laboratorních pokusech na primátech pak vědci zjistili, že příčinou smrti obětí španělské chřipky byla nadměrná reakce imunitního systému. To tedy vysvětlilo, proč tehdejší chřipka měla daleko horší následky u mladších a zdravějších lidí – zemřeli na ni například osmadvacetiletý malíř Egon Schiele či osmatřicetiletý básník Guillaume Apollinaire.
Podle vědců je více než pravděpodobné, že lidstvo bude zaskočeno virem, o němž dosud nikdo nic neví, protože proti známým se dovedeme alespoň částečně bránit.
Počet obětí této epidemie je dnes odhadován na padesát až sto milionů lidí po celém světě. Díky rekonstrukci genetické sekvence viru tak máme dnes k dispozici i odpovídající vakcínu. Ptačí chřipka a za ni zodpovědné viry jsou ostatně strašákem zdravotníků i světové populace několik desetiletí. Virus s vědeckým jménem H5N1 poprvé postihl lidské pokolení už v roce 1997 v Hongkongu. Od drůbeže se tehdy nakazilo osmnáct lidí, což sice není mnoho, ale třetina z nich zemřela.
Podobnou infaustní prognózu má jen velmi málo infekčních nemocí. Nepředstavuje však jediné nebezpečí. Čtyřicet let předtím se na světě objevila chřipka vyvolaná virem H2N2 a její vlna obletěla už tehdy většinu zeměkoule. Ovšem odhadnout, jaký vir příští pandemii vyvolá, si netroufá žádný odborník. Podle vědců je více než pravděpodobné, že lidstvo bude zaskočeno virem, o němž dosud nikdo nic neví, protože proti známým se dovedeme alespoň částečně bránit.
Pro pandemii postačí málo
Podle vědeckého týmu z neziskové organizace Johns Hopkins Center for Health Security v americkém Baltimore jsou viry způsobující ebolu či onemocnění zika sice nebezpečné, ale kvůli celkem komplikovanějšímu způsobu šíření nepředstavují hrozbu světu, nejsou schopny vyvolat zásadní pandemii.
Na rozdíl od nich to mohou zvládnout respirační RNA viry, tedy viry, které obsahují ribonukleovou kyselinu zodpovědnou za přenos informace z úrovně nukleových kyselin do proteinů. Tyto viry mutují a je pravděpodobné, že se mezi nimi dříve či později objeví takový, s nímž bude mít světová populace opravdový problém. Jsou podobné například viru rýmy a jako ony se snadno šíří vzduchem. Tedy nikoli přes prostředníka, kterým je v případě ziky jeden druh komárů, ani tělesnými tekutinami, jako je to v případě HIV.
Charakteristiky choroboplodných zárodků, které mohou způsobit pandemii – to je zhruba překlad názvu zprávy, na níž tým doktora Ameshe Adalji pracoval a do níž shrnul i názory více než stovky odborníků na biologii a medicínu. Mezi tyto charakteristiky je už uvedená schopnost šíření vzduchem i to, že je pro lidstvo vlastně neznámý, takže na něj populace nemá vytvořenu imunitu a lékaři nemají připravenu vakcínu.
Dále je důležité, aby takový choroboplodný zárodek byl vysoce nakažlivý během inkubační doby, kdy se ještě na člověku neobjeví příznaky onemocnění. A zároveň nesmí být onemocnění stoprocentně smrtelné, aby bylo vždy dostatek těch, kteří nemoc budou šířit. To by stačilo k pohromě. Lékaři i hygienici by podle této zprávy měli být v pohotovosti a neodbývat hned každé respirační onemocnění jako banální nachlazení. Varováním před případnou pandemií nemusí být ani plné nemocnice, protože – jak bylo řečeno – RNA viry ochotně mutují a jejich nástup nemusí být alarmující. Jestliže je navíc jedinec napaden dvěma kmeny RNA virů, mohou genetické kombinace vytvořit nový virus, vůči němuž bude mít populace malou nebo vůbec žádnou imunitu.
foto: Profimedia, zdroj: Live Science
