Všichni se rádi díváme na hezké lidi. Holandští vědci z F. C. Donders Center for Cognitive Neuroimaging v roce 2009 provedli studii, která potvrdila, že pokud se koukáme na někoho pohledného, zvyšuje se aktivita části mozku, která se nazývá nucleus accumbens a je zodpovědná za mechanismy odměny a potěšení. Fyzickou atraktivitu si také spojujeme s inteligencí, kompetencemi, sociálními dovednostmi a důvěryhodností.
Atraktivní lidé mají větší šanci získat lepší práci a vyšší plat než stejně inteligentní a vzdělaný člověk, který zkrátka není tak krásný. A věřte nevěřte, přestože krev není voda, k hezkým miminkům se maminky chovají laskavěji než k nehezkým. Fyzická atraktivita je zkrátka v naší civilizaci důležitější než cokoliv jiného. A právě na tom stojí Tinder,
Lidská loterie
Neočekávaná odměna vyvolává v mozku větší reakci než očekávaná. Na tomhle principu funguje Tinder i jednorucí bandité v kasinech a hernách. Hráči vědí, že jednou ten jackpot padne, nevědí však kdy a komu. S Tinderem je to to samé – jeho uživatelé nevědí, kdy narazí na partnera, se kterým to bude ono. Když někomu napíší, nevědí, kdy jim odpoví. A také nevědí, kolik nových matchů (když se v aplikaci líbíte sobě navzájem) budou mít, když apku po nějaké době opět otevřou. A to je udržuje zvědavé a zaháčkované. A Tinder otevírají stále častěji. Jinými slovy, náš čelní lalok, který je zodpovědný za prioritizaci různých možností, vyhodnotí opakované otevírání aplikace jako svou prioritu. Máme jí doslova plnou hlavu.
Paradox výběru
Dalším potenciálním problémem Tinderu je příliš mnoho možností. Psycholog Barry Schwarz tvrdí, že příliš široké pole paralyzuje naši schopnost vybrat si, a pokud už se pro něco rozhodneme, zůstáváme na pochybách, jestli jsme udělali dobře. Když máte na výběr ze šesti druhů marmelády, vyberete si spíš než ze třiceti a budete s výběrem více spokojeni.
Nemusíte se bát, že si zkazíte reputaci, na Tinderu je tolik lidí, že vlastně vůbec nic neriskujete.
S neomezenými možnostmi výběru je spojen také fenomén ghostingu, což je způsob, jak se s někým rozejít bez toho, abyste mu to vůbec řekli. Prostě zmizíte, přestanete komunikovat, neodpovídáte, nereagujete a druhé straně dříve nebo později dojde, že už nemáte zájem. Nemusíte se bát, že si zkazíte reputaci, na Tinderu je tolik lidí, že vlastně vůbec nic neriskujete. V roce 2016 se magazín Elle.com ptal čtenářů na jejich zkušenosti s ghostingem, 26 % žen a 33 % mužů uvedlo, že měli tu čest. Poděkujte Tinderu.
Zmatený dopamin
A aby toho nebylo málo, pokud používáte Tinder dlouhodobě, budete na něj reagovat jinak. Má to na svědomí dopamin, který se vyplavuje jako odměna a pomáhá kontrolovat centra radosti a odměny. Pokud něco děláte vícekrát za sebou, dopamin se vyplavuje už při tom, když něco děláte, a to v mnohem vyšší míře než při odměně.
Tinder počítá s tím, že budeme swajpovat věčně.
Když víme, že nás čeká něco hezkého, máme z toho mnohem větší požitek než ze samotné události. Tinder oklame mozkový systém odměn tak, aby vás udržel ve svých sítích. Když si třeba přečtete, že máte nový match, nejdřív to s vaším dopaminem nedělá nic, dokud se nepodíváte, s kým jste se navzájem líbili. Postupem času ale pro vyplavení dopaminu stačí už jen notifikace sama – vy prostě víte, že něco hezkého přijde.
Swajpovat na věčné časy
Tvůrci randící apky tvrdí, že nám zjednodušuje život. To, že mění neurobiologii a chování, je zřejmě vůbec nezajímá. Jenže pokud někdo na Tinderu potká lásku svého života, apku smaže a už nikdy si ji znovu nestáhne. A to není zrovna úspěšný byznys model. Kdepak, Tinder počítá s tím, že budeme swajpovat věčně. Lidé mohou dělat, co umí, aby nepropadli závislosti, jenže technologické firmy utrácejí obrovské sumy za to, aby je přechytračily. Dostali už i vás?
Reklama
foto: Shutterstock
