Na YouTube jeho satirické glosy, písně i věcné postřehy k výstřelkům českých populistů a "kremlofilů" směle přesáhly milion zhlédnutí. U žáků na druhém stupni základní školy v pražských Modřanech se zas učitel Marcel Černý těší přízni pro svou otevřenost jak k dětem, tak i k moderním technologiím. V rozhovoru o rizicích internetu apeluje na ustrnulé rodiče a pochvaluje si nařízení o ochraně osobních údajů. Společnost je totiž podle něj virtuálním prostředím stále ještě zaskočená a podobné mantinely naléhavě potřebuje.
Reklama
Podle Marcela Černého, který na YouTube vystupuje jako Quido MC si rodiče rizika, která virtuální svět představuje pro děti, často ani neuvědomují. A svým ignorováním toho, co děti na sítích provozují, je občas i znásobují.
Je podle vás jako učitele internet pro děti nebezpečný?
Ony se hlavně problémy s dětmi přesouvají na internet. Šikana klasického typu se poslední dobou objevuje spíš vzácně. Zato na internetu děti běžně dělají už docela rizikové fórky.
Došlo nám, že rodiče namísto průšvihů svých dětí stále více řeší, co je vlastně škole po tom, proč se do toho škola míchá.
Zažil jsem situaci, kdy se dívce, která se na počítači zapomněla odhlásit, dva kluci dostali na profil na sociální síti a s gustem odtud nadávali její kamarádce. Holky si málem daly do zubů, než si to vysvětlily. Ale extrémní věc se i u nás stala asi před osmi lety, kdy kluci zmlátili spolužáka a video o tom dali na internet.
Tenhle fenomén dodnes mimochodem úspěšně bují pod názvem „happy slap“. Jak jste tu věc řešili?
Happy slap? Zajímavé. Ti kluci dostali trojky z chování, ale právě s postihem tehdy byl ještě problém. Jejich rodiče si najali právníky, kteří si s poukazem na to, že se věc stala mimo školu, vymohli, abychom trojky stáhli. Zatímco zřizovatel školy byl naším původním kázeňským řešením nadšený, školní inspekce požadovala, abychom od trestu ustoupili. To už by se dnes nestalo.
Co se změnilo?
Došlo nám, že rodiče namísto průšvihů svých dětí stále více řeší, co je vlastně škole po tom, proč se do toho škola míchá. A tak se postupně změnil školní řád, ale i pohled inspekce. Dneska by byla pravděpodobně na naší straně a kompetenci k postihu by vyvodila ze spojitosti mezi školou a jejím kolektivem. Násilí ve školním kolektivu zkrátka vnáší násilí do školy a je jedno, kde k němu došlo.
Internet je také jedna velká past na důvěřivce. Připravujete na to děti nějak?
Od čtvrté třídy je v rámci teď už našeho programu prevence – externí firmy se nám totiž neosvědčily – nabádáme k ostražitosti, mimo jiné i vůči falešným profilům. Se šesťáky jsem na toto téma natočil krátký film Bývalé kamarádky. Pojednává o dívce, která nemá kamarádky ve třídě, a tak hledá nějakou z dětství na internetu, kde se jí ovšem ujme úchyl, který ji vláká do pasti.
K filmu se váže i jeden veselý paradox. O dva roky později k nám do školy přišla preventistka s nápadem, že dětem pustí nějaký tématický film. Osmáci se ale váleli smíchy, když se nakonec ukázalo, že jim nic netušící žena pustila jejich vlastní dílo. Vyhráli jsme s ním totiž soutěž a dali preventistům souhlas s promítáním na školách.
Na internetu si lze naběhnout i kvůli různým podvodníkům. Zvyšují školy právní povědomí dětí i v tom, jak se vyhnout jim?
Zatímco o fyzických nebezpečích na internetu mají i devítileté děti povědomí už od rodičů, v právních ohledech tápou stejně jako dospělí. To platí ale i o situaci, kdy někoho vyfotíte a snímek bez jeho vědomí hodíte na instagram. Už desetiletým dětem vštěpujeme, že musejí mít souhlas. A je jedno, jestli to dotyčnému sluší, nebo se zrovna dloube v nose.
Je to další z mnoha dokladů toho, že poučit dítě – což je to nejlevnější a nejsnazší, co můžeme udělat – samo o sobě nestačí.
Jenže to, že dítě poučíte, ještě nezaručuje, že danou věc neudělá. Dokládá to v podstatě drastické video jednoho amerického youtubera. Ten se domluvil s rodiči 12letých holek, kteří se dušovali, jak jsou jejich dcery poučené, že jejich obezřetnost prověří. Začal si s nimi pod smyšlenou identitou psát, přičemž se ukázalo, že dívky byly ochotné přijít na liduprázdné místo, kde se k překvapení na obou stranách setkaly se zděšenými rodiči.
To je tedy spíš selhání těch rodičů, ne?
Já chápu společenský přínos té akce. Ovšem já být tím dítětem, odnesl bych si ponaučení, že mě rodiče zradili, když mě zatáhli do takovéhle habaďůry, a nejspíš bych jim to nikdy neodpustil. Jinak je to další z mnoha dokladů toho, že poučit dítě – což je to nejlevnější a nejsnazší, co můžeme udělat – samo o sobě nestačí.
Jak tedy mají rodiče zařídit, aby na ně děti daly?
Je důležité znát duševní život dítěte a mít představu o tom, co ho baví a těší. Sám jsem aktivní na YouTube. Nedávno ke mně přiběhl jeden čtvrťák a povídá mi: „Pane učiteli, vy jste jediný dospělý, kdo ví, co je YouTube!“ A utekl. Je mi jasné, na co narážel. Rodiče ve výchově často skončí u toho, že vrazí čtyřletému dítěti do rukou mobil nebo tablet s radou pusť si krtečka. Rázem totiž mají klid.
Rozumnější je dítěti počítač dát a zajímat se o to, co na internetu sleduje.
Jenže děti se v určitém věku chtějí o své zážitky dělit s rodiči, což s sebou přináší i šanci diplomaticky jejich počínání na internetu ovlivňovat. Když se ale náctiletý doma zmíní, že sleduje nějakého youtubera, tak dostane přednášku o tom, jací jsou to blbečci, a že na Nově ukazovali, jak házejí lahve pod vlak. Po takové zkušenosti se nedivím, že se děti s rodiči přestávají o svém světě bavit.
Ochrání rodiče své dítě tím, že mu jednoduše odepřou počítač?
To se skutečně děje a dělají to často i vzdělaní rodiče. Neuvědomují si přitom, že dítě připravují o jazykový kód. A v určitém smyslu z něj vytvářejí sociálního outsidera na způsob dětí z extrémně chudých poměrů.
Marcel Černý
Učí češtinu a dějepis na II. stupni základní školy v Praze - Modřanech. Na videokanálu YouTube vystupuje pod pseudonymem Quido MC, kde z pozice fiktivního fanouška prezidenta ironicky hájí aktuální výstřelky Hradu. Případně o českých "kremlofilech", populistech a xenofobech i zpívá. Aktuálně chystá píseň pro Andreje Babiše.
Rozumnější tedy je dítěti počítač dát a zajímat se o to, co na internetu sleduje. Je s tím ovšem spjatá nutnost jednotlivé druhy činností odmalička dávkovat. Mít vyčleněný čas na sport, na odpočinek, na společné aktivity s rodinou a podobně.
Na děti cílí také agresivní marketéři, kteří se nerozpakují nastražit dětské aplikace zpoplatněné přes účet mobilního telefonu. Setkal jste se s tím?
Setkal jsem se s tím, že děti utratily peníze z účtu mobilu, zpravidla se to řešilo změnou nastavení služeb v telefonu. Jinak je zjevné, že marketéři budou mít čím dál větší problém takovouto obchodní politiku uhájit. Agresivně cílit na dětské kupce je morálně neospravedlnitelné a postupně to bude i nezákonné. Hodně se nadává na nařízení GDPR, podle mě je ale ochrana osobních údajů krok správným směrem. Technické možnosti předstihly naši fantazii a my jsme v situaci dinosaurů, kteří by se probudili v třetihorním lese. Vytvořili jsme si kolem sebe prostředí, které nejsme schopní vůbec pojmout.
foto: Archiv Quida MC, zdroj: YouTube kanál Quida MC
