To se pořád řeší, jestli mají ženy dát přednost kariéře, nebo dětem. Tedy alespoň u nás v Česku. Já těmto debatám příliš nerozumím. Podle mého názoru je výsostným právem každého si svůj život uspořádat tak, jak uzná za vhodné. Jestli nějakou ženu někdo tlačí do rození dětí, nebo naopak budování kariéry, je jen její věc, zda se do takových věcí tlačit nechá, nebo jak se nakonec sama rozhodne.
Reklama
Jsou i ženy, které jedno či druhé používají jako výmluvu. Tedy volbou kariéry zdůvodňují, proč nemají děti nebo maximálně jedno, a naopak upřednostněním rodiny vysvětlují, proč nepracují v nějaké manažerské nebo jiné vysoce postavené funkci. Skutečnost je ale taková, že když se opravdu chce, jde rodina i kariéra celkem slušně skloubit.
Nejde to naplánovat
Jenže za velkou louží jsou zase o krok dál. Spojené státy jsou vskutku zemí neomezených možností a nic tam zjevně není tak šílené, aby se to nemohlo stát. Nejnovějším hitem tam je najímání seznamovacího kouče. To je člověk, který vám poradí, jak někoho sbalit. Na tom by nebylo nic až tak divného, pokud by nerostla poptávka po tomto druhu služeb ze strany žen, které se dříve rozhodly budovat onu zmíněnou kariéru. I tak pro to ale mám pochopení. Rozhodně se neposmívám ženám, které dosáhly nějakého kariérního postavení a najednou zjistily, že mají problém navázat vztah.
Problém navázat vztah se vyskytuje často. Když vám nestačí kamarádky či kamarádi, můžete si najmout profíka.
Kromě toho příběhy, které líčí Shana Lebowitzová na portálu Businessinsider.com, vypráví o ženách, které třeba nikdy předtím žádný partnerský vztah neměly. Najednou jim je přes třicet, možná zatikají biologické hodiny a ony zjistí, že jsou samy, a nevědí si se svou situací rady. Třeba i zkoušejí vztah navázat, ale nedaří se jim to. Nejsou schopny si uvědomit, kde vlastně dělají chybu.
Najednou jim je přes třicet, možná zatikají biologické hodiny a ony zjistí, že jsou samy, a nevědí si se svou situací rady.
Ačkoli hovořit o „chybování“ při hledání partnera či partnerky je takové příliš technicistní. Jde o záležitost, kterou si nejde naplánovat jako výlet na Milešovku nebo nákup nového vozu. Já i můj manžel jsme se shodli na tom, že máme v této oblasti naprosto stejné zkušenosti. To znamená, že čím intenzivněji jsme se v minulosti o nějaký vztah snažili, tím déle jsme vlastně byli bez vztahu. Ale možná to byla jen nějaká shoda náhod.
Najala si koučku, přesto žije sama
Shana Lebowitzová vypráví příběh dvaatřicetileté Judith, která si o loňském Silvestru předsevzala něco, co nikdy předtím vlastně nechtěla: mít smysluplný vztah. Už ji nebavilo neustále neúspěšně hledat muže, se kterým by mohla nejen chodit, ale myslet i na společnou budoucnost. A tak se rozhodla, že vyhledá pomoc profesionála.
Seznámit se přes internet je lákavé – zadáte parametry protějšku, který hledáte, a stisknete „enter“. Pak už si jen vybíráte jako zboží v obchodě.
Jenže na samém počátku udělala jednu (podle mého) zásadní chybu. S myšlenkou najmout si seznamovacího kouče se nejprve obrátila na své kamarádky, které ji od toho zrazovaly. Mimo to máme přece internet, který je vztahuchtivých lidí doslova přeplněný. Seznámit se přes internet je navíc tak lákavé – zadáte parametry protějšku, který hledáte, a stisknete „enter“. Pak už si jen vybíráte jako zboží v obchodě.
Služby seznamovacího kouče vás můžou přijít až na tisíce dolarů. Prostě takový luxusní kamarád na telefonu.
Vztahy ale nejsou stejné jako kus pečiva nebo lístek do divadla. A tak není divu, že se asi po měsíci dalších marných pokusů o seznámení obrátila na Damonu Hoffmanovou, certifikovanou seznamovací koučku. Většina kontaktů proběhla po telefonu a e-mailu s tím, že Judith mohla zavolat, kdykoli potřebovala urgentní radu. Za tyto služby zaplatila necelé tři tisíce dolarů (asi 65 tisíc korun).
Dnes Judith stále žije sama. Svého rozhodnutí obrátit se na profesionálku však podle vlastních slov nelituje. „Potřebovala jsem spřízněnou duši, která by mi v klíčových chvílích poradila a byla mi také oporou,“ řekla Judith s tím, že „internet toto zkrátka neumí“.
Manželství až pak…
Judith určitě není jediná, kdo se k něčemu takovému odvážil přistoupit. Prakticky po celých Spojených státech roste počet kariérně úspěšných žen, které se na seznamovací kouče neváhají obrátit. Typicky jim je lehce přes třicet let, mají solidní postavení v práci, jsou finančně zajištěné, ale z nějakého důvodu zkrátka s nikým nežijí.
Na sňatek se častěji hledí jako na završení životní etapy než jako na položení základů něčeho nového.
Tento jev jde ruku v ruce s jiným. A sice zvyšujícím se průměrným věkem, kdy Američané vstupují do manželství. Zároveň na sňatek stále častěji prý hledí jako na završení nějaké životní etapy než naopak jako na položení základů něčeho nového, co je v dospělosti čeká. Lidé dnes o svém milostném životě uvažují jinak než dříve.
Chceme ještě vůbec tvořit společně?
Do dospělosti se většinou vstupovalo s tím, že už v nějakém vztahu byli, nebo šlo o jednu z prvních věcí, kterou se lidé snažili vyřešit. Současnost nasvědčuje spíše tomu, že se tento trend obrací: nejprve práce a zajištění sebe sama, a až potom nejen rodina, ale i partnerský vztah nebo manželství.
Vztahové paradigma, které bylo platné ještě včera, může už zítra putovat do starého železa
Jakoby se vytrácela touha dvou lidí tvořit budoucnost společně. Přitom právě naplňování společných cílů je to, co partnerský život činí atraktivním a koneckonců také zábavným. Alespoň já to tak cítím. Dost dobře si nedovedu představit, že bych vstupovala do manželství až v momentě, kdy bych měla vyřešené prakticky vše, a jediným účelem by bylo zplození a vychování dětí. Ale jak už jsem uvedla výše, každý člověk to má jinak, a zdá se, že vztahové paradigma, které bylo platné ještě včera, může už zítra putovat do starého železa. A to raději nemyslím na to, jak si se vztahy jednou budou umět poradit naše děti.
