fbpx

Zveřejněno: 15. 2. 2019

Jasmína Paris oslnila svět v lednu 2019 tím, že vyhrála 268mílový (čti přibližně jako 430 km) Spine Race. Svého největšího mužského rivala, který skončil na druhém místě, předběhla o celých 15 hodin. A jako extrémní sportovkyně, která překonává muže, není jediná. Výsledky závodů ukazují, že čím delší trasa, s tím větší pravděpodobností zvítězí žena. Čím to, že jsou příslušnice „slabšího“ pohlaví v takto extrémních případech lepší než muži?

Osudové rozhodnutí

Když pětatřicetiletá Jasmína doběhla ke kontrolnímu bodu 4, španělský vytrvalostní běžec Eugeni Roselló Solé byl stále po jejím boku. Pár vévodil zimnímu běhu Montane Spine Race, který se každoročně koná v britském pohoří Penniny. Je delší než deset maratonů a s celkovým převýšením rovným výšce jednoho a půl Mount Everestu patří k nejtěžším závodům na světě.

Bylo to epické a drtivé vítězství nad každým mužem na světě.

Na předposledním kontrolním stanovišti se mohl každý závodník najíst a odpočívat tak dlouho, jak uznal za vhodné. Jasmína, která za posledních 54 hodin spala méně než tři hodiny, prý už měla halucinace. Ve vřesovištích vídala různá zvířata a stromy ožívaly. Teď ale vycítila příležitost. „Dala jsem si nějaké jídlo, ale Eugeni si musel nechat ošetřit puchýře, udělat masáž a pak šel spát,“ popsala později Paris. „Je hrozně těžké, když s někým běžíte, zrychlit natolik, abyste se ho mohli zbavit a zároveň se nezničili. Tak jsem s ním raději vůbec nemluvila... A jen běžela dál.“

jasmin x

Jasmína s dcerou Rowan




O 74 mil později, 16. ledna, doběhla Paris po 83 hodinách do cíle, přičemž dosavadní rekord překonala o víc než 12 hodin. Solé, který závod vyhrál v roce 2013, se ji po probuzení snažil zoufale dohnat, ale trpěl chladem a vyčerpáním a nakonec musel jen čtyři míle před cílem závod vzdát. V tu dobu cíl zdolal druhý nejrychlejší účastník Ir Eoin Keith, který doběhl 15 hodin za Paris.

Vítězství nad muži

Závody, jako je Spine, málokdy vzbudí zájem širší veřejnosti. Ale díky tomu, že Paris porazila 126 skvěle vytrénovaných lidí, přičemž většina z nich byli muži, se o letošním ročníku mluvilo celkem hodně. Když organizátor závodu Scott Gilmour předával vítězce medaili, částečně v žertu řekl, že to bylo „epické a drtivé vítězství nad každým mužem na světě“.

Další možné vysvětlení je, že dámy mají silnější pud sebezáchovy a prostě se rozhodnou, že se nebudou tolik ničit.

Jasmína jednoznačně svým výkonem šokovala, ale není jediná. Americká učitelka Courtney Dauwalterová vyhrála řadu ultramaratonů včetně závodu Maoab 240 v roce 2017, což je 238mílový běh přes utažskou poušť (první muž doběhl až 10 hodin za ní). Také vytrvalostní běžkyně Nicky Spinksová, Pam Reedová a Lizzy Hawkerová muže porazily. V plavání zdolaly čtyři nejdelší vzdálenosti na otevřeném moři také ženy, dosavadní rekord z roku 2017 drží Sarah Thomasová. Rok předtím zase šokovala svět americká cyklistka Lael Wilcoxová, která vyhrála 4 400mílový závod Trans Am Bike Race přes USA.

Ženská odolnost

Ukazují tyto výsledky něco o ženské vytrvalosti? Vědci ve snaze odpovědět na tuto otázku naráží na různé překážky, například na nedostatečnou velikost vzorků (závodu Spine se účastnilo ze 126 startujících pouze 11 žen). Navíc výkon na delších tratích ovlivňují i „nevědecké“ faktory. „Pokud chcete předpovědět, kdo vyhraje pětikilometrový závod, můžete vzít všechny účastníky do laboratoře a udělat si dobrou představu,“ říká Alex Hutchinson, oceňovaný novinář a autor knihy Endure: Mind, Body and the Curiously Elastic Limits of Human Performance. „Ale pokud chcete zjistit, kdo vyhraje 200mílový závod, laboratorní testy vám řeknou o poznání méně.“

jasmin chlapi

Jasmína Paris za sebou muže zkrátka nechává


Co se týká fyziologických předpokladů, muži mají v průměru větší srdce i kapacitu nabrat kyslík do svalů. Naopak účinnější ukládání glykogenu, životně důležitého paliva, mírně zvýhodňuje ženy. Také nižší těžiště jim pomáhá vypořádat se s náročným terénem. A jak je to s únavou? Guillaume Millet, bývalý vytrvalostní běžec a profesor na Univerzitě Jean Monnet ve Francii, zkoumal mužské a ženské účastníky před a po závodu Ultra-Trail du Mont- Blanc, hlavním ultramaratonu v Alpách. Zjistil, že mužská stehna a lýtka se rychleji unaví než ta ženská. „To naznačuje, že ženy jsou proti únavě odolnější,“ říká Millet. „Ale další možné vysvětlení je, že dámy mají silnější pud sebezáchovy, a prostě se rozhodnou, že se nebudou tolik ničit.“

Role psychiky

Jak už bylo naznačeno, důležitý je i psychologický faktor, který je pravděpodobně ve vytrvalostních závodech důležitější než plíce a nohy. Třeba úspěšná britská běžkyně Nicky Spinksová si myslí, že ženy, které se těchto závodů účastní, jsou pravděpodobně lépe připravené a trénované než muži. Také ego jistě hraje roli. Americká studie 92 tisíc výsledků maratonů ze 14 závodů ukázala, že obě pohlaví ve druhé polovině závodů zpomalují, ale muži ještě víc. Na začátku totiž víc riskovali a často přecenili své síly. Hutchinson se domnívá, že za to primárně mohou sociální faktory. „Ženy vždy bývaly méně odměňovány za soutěživost,“ říká.

Paris se na Spine Race přihlásila z jediného důvodu – chtěla povzbudit klesající motivaci k běhu poté, co se z ní stala matka.

Samotná Jasmína Paris ke svému úspěchu a zájmu médií přistupuje skromně, ačkoli je pravděpodobně první běžkyní, které pogratulovala i dcera bývalého prezidenta Billa Clintona a jeho ženy Hillary Chelsea Clintonová. Chelsea zveřejnila obdiv ke sportovkyni na svém Twitteru. „Někdo mi řekl, že má dva miliony fanoušků,“ reagovala Jasmína Paris. „A já jich teď mám tisíce. Ani moc netweetuji – budou asi zklamaní.“

Paris se na Spine Race přihlásila z jediného důvodu – chtěla povzbudit klesající motivaci k běhu poté, co se z ní stala matka. Při běhu prý na svou dceru často myslela a teď si užívá, že je s ní zpátky doma a může se vrátit ke své veterinární praxi a doktorskému studiu. Doufá, že její poslední výkon bude inspirovat k běhu více žen. A že i další ženy zboří stereotypy. „Rozhodně je vzrušující zkoušet předefinovat hranice,“ říká.

foto: Montane Spine Race a blog Jasmíny Paris, zdroj: The Guardian

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...