Víte, proč vypukla první světová válka? Ale kdepak. To, že „nám zabili Ferdinanda“, byl až následek prvotní příčiny. Jak to víme? To se může ostatně dozvědět každý a kupodivu v Zámecké palírně Blatná. Tuhle palírnu možná ještě neznáte, o to víc však budete mít v povědomí zámek Blatná, původně tvrz, pak gotický vodní hrad renesančně přestavovaný a opět regotizovaný.
Na jeho podobě se podílel slavný stavitel Benedikt Rejt. Zámek byl kdysi ve vlastnictví královského purkrabího Zdeňka Lva z Rožmitálu. Od konce osmnáctého století Blatnou vlastní rod Hildprandtů, kteří ve městě kromě jiných společensky prospěšných staveb nechali postavit pivovar a roku 1885 i palírnu.
Díky tomu, že rodina Hildprandtů měla dobré kontakty v Německu a Švýcarsku, šly první výrobky na tamější trh.
Po komunistickém převratu jim byl veškerý majetek zkonfiskován a Hildprandtové byli v roce 1952 násilně vystěhováni. Pomohl jim rodinný známý, jímž nebyl nikdo jiný než etiopský císař Haile Selassie I. Ten si vyžádal v roce 1959 na prezidentovi Novotném, aby Bedřich Hildprandt u něj doma v Etiopii vedl císařský hřebčín. Ovšem i tam, tedy v Etiopii, nikoli v hřebčíně, proběhl v roce 1975 komunistický převrat, a tak se příslušníci rodu opět stěhovali na Baleáry a později do Bavorska, aby se konečně v roce 1991 po mnoha letech vrátili zpět na Blatnou.
Na dohled od zámku
Jedním z dědiců rodu je i Jan Hildprandt, jenž v Německu vystudoval ekonomii a později pracoval pro tamější banky. Jako mnoho jiných potomků šlechtických rodů se zaobírá myslivostí, péčí o lesy, polnosti a rybníky, ale přibral si k tomu ještě méně obvyklého koníčka – je spoluvlastníkem a stará se o Zámecký ovocný lihovar Blatná i místní pivovar v areálu společnosti s názvem Liqui B, jenž leží od zámku, co by i menším kamenem dohodil.
Tady se s ním také můžete potkat. Jednou jak sedě v křesle přehlíží sudy, v nichž zrají vybrané pálenky a destiláty, jindy jak spolu s dalším majitelem, mistrem destilatérem Václavem Šitnerem, degustují zrající destiláty a diskutují nad tím, který má ještě čas nebo který má světlejší budoucnost. Jestli vám něco jméno Václav Šitner říká, tak to nemusí být jen následek výpadku paměti po pálence – byl dlouho výrobním ředitelem plzeňského Stocku a stál u kolébky Fernetu Citrus.
Cesty se kříží
Ostatně tihle dva se prostě museli potkat. Václav Šitner se narodil o kousek dál ve Strakonicích a jako student Vysoké školy chemicko-technologické v Praze provázel turisty na blatenském zámku a vyprávěl jim o rodině Hildprandtů… S Janem Hildprandtem ho ještě spojuje zájem o myslivost. Pochopitelně i o výrobu destilátů a pálenek. Dohromady se dali jednoduše. Když v roce 1980 koupila nynější firma Stock budovu zdejšího bývalého pivovaru s tím, že z ní udělá palírnu, tak se sem Václav Šitner přihlásil a nastoupil. Ve funkci ředitele rodině Hildprandtů po návratu z emigrace i palírnu vydával a zároveň ho zajímalo, jestli tu nebudou chtít lihovarnictví zachovat.
Dnes je Liqui B v Blatné druhým největším výrobcem ovocných destilátů u nás.
S Janem Hildprandtem pak založili firmu Liqui B Zámecký lihovar Blatná. Nebylo to ale tak jednoduché, jak se to napíše. Znovu se muselo žádat o licenci na výrobu alkoholu, kupovat zařízení místo toho, které si bývalí majitelé odvezli, a přijmout nové zaměstnance. Díky tomu, že rodina Hildprandtů měla dobré kontakty v Německu a Švýcarsku, šly první výrobky na tamější trh. Dnes je Liqui B v Blatné v majetku Václava Šitnera, Jana Hildprandta a distribuční společnosti Premier Wines & Spirits druhým největším výrobcem ovocných destilátů u nás.
Nešťastný Ferdinandův úlovek
Produkty Baron Hildprandt, které jsou jakousi vlajkovou lodí zdejší palírny, mají na etiketě motto rodu Per angusta ad augusta, česky Přes překážky ke slávě. Těch překážek bylo v minulosti dost, ale vedou ke slávě? „Majetek, který si předci předávali, je pro mě závazkem. To, že má někdo slavnější předky, ještě neznamená, že je něčím výjimečným. Především je to závazek, aby člověk nedělal ostudu,“ říká Jan Hildprandt a přidává jednu z mnoha historek, které se vážou k zámku Blatná a jeho rodu.
„Takže vlastně první světová válka začala tady na Blatné,“ uzavírá vyprávění s poněkud hořkým úsměvem Jan Hildprandt.
Jeho pradědeček tu v roce 1914 přivítal vzácnou návštěvu – následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Tenhle vášnivý lovec si nemohl nechat ujít příležitost získat nějakou tu trofej, zvlášť když zdejší zámecký park byl (a dodnes je) proslulý chovem daňků (dneska je tu ale lidi nestřílí, naopak je krmí). Ferdinand d'Este si bez okolků vybral toho nejzajímavějšího z nich, albína, a také ho bez výčitek skolil.
Místní to ovšem považovali za velmi zlé znamení, zastřelením albína přivolává arcivévoda hněv vyšších sil na zámek a především sám na sebe. Když se mu to tehdejší baron Hildprandt před oficiální večeří dovolil vytknout, následník trůnu se prý rozzlobil a bez rozloučení odjel. Pak už ho čekala jen červnová cesta s manželkou Žofií do Sarajeva… „Takže vlastně první světová válka začala tady na Blatné,“ uzavírá vyprávění s poněkud hořkým úsměvem Jan Hildprandt.
Chutě se mění s generacemi
Václav Šitner, který je také prezidentem Unie destilatérů, je bezesporu tím nejpovolanějším průvodcem. V čem podle něj pramení obliba pálenek Baron Hildprandt? „Za desítky let, co v tom oboru dělám, jsem zažil několik proměn chutí konzumentů, nastupovaly různé vlny popularity té či oné lihoviny,“ přibližuje příčiny Václav Šitner.
„Chutě se mění i s generacemi, děti nechtějí pít to, co chutnalo jejich rodičům. Současný příklon k ovocným destilátům zřejmě také souvisí s tím, že lidé obecně vyhledávají větší kvalitu a především přírodní produkty.“
Rodí se tu nová whisky?
To se zde zřejmě naplňuje v plné míře – je tu úrodný kraj, kde se rodí vynikající ovoce, i kvalitní voda, kterou zde berou z vlastních hlubokých studní. Ta ještě prochází demineralizací, aby ve výsledném produktu byly zachovány všechny chutě a vůně, které k němu patří. Václav Šitner, který nade vše upřednostňuje kvalitu, pak bdí nad zráním destilátů ve smaltovaných tancích či jejich stařením v dubových sudech.
Reklama
„Kvalita sama však dnes už nestačí. Musíte umět výrobek i prodat, k čemuž pomáhá i bílá či černá láhev, která je podobná láhvi na víno. I to je vlastně tradice. Praprababička pana Hildprandta nerada viděla, že její manžel popíjí kořalku, takže ten si ji přeléval do láhve od vína, aby to nebylo poznat. A to je, myslím, docela hezký marketingový příběh,“ uzavírá mistr destilatér. Jak dlouho bude trvat zdejší vlna ovocných pálenek, není jasné. Na trh odtud totiž přichází B. Barrel New Make, vlastně eau de vie (základ pro budoucí whisky) z nakuřovaného sladu, ne nepodobná těm ze slavných palíren na skotském ostrově Islay…
foto: Archiv Zámecké palírny a lihovaru v Blatné, zdroj: https://www.liquib.cz/