Popularizátor vědy a techniky Milan Bauman se v poslední době vydal ve svých dílech z dalekého vesmíru sem dolů, na Zemi. A i zde objevuje mnoho zajímavého. S autorem úspěšné populárně naučné knihy Štvanci touhy: Jak mozek ovlivňuje lásku, milování a sex, která se nyní dočkala dotisku, jsme si povídali o fenoménu, kolem něhož se chodí po špičkách.
Dlouholetý rozhlasový redaktor a publicista se do světa sexu, psychiky a lidských instinktů pustil po sérii knih, které se věnovaly spíše tomu, co člověka obklopuje, ale nedokáže si to vysvětlit. Jde třeba právě o vesmír. V 70. a 80. letech napsal například knihy Záhady pro zítřek a Na prahu neznámých světů. Proč se teď tedy pustil do neznámého světa lásky?
Termín „láska“ může popisovat intenzivní pocit náklonnosti. Ale do našeho slovníku se teď dostává další pojem – víceláska, cizím slovem polyamorie. Oč se jedná?
To téma je často diskutované, ale vyvolává protichůdné názory či postoje. Mnozí jsou jím pohoršeni, jiní naopak nadšeni a další se raději k němu nevyjadřují vůbec, protože se stydí přiznat, že leccos o tom vědí z vlastní zkušenosti.
Polyamorické vztahy jsou založeny na komperzi. Ta je blízká empatii a představuje potěšení z potěšení druhého.
Zjednodušeně se dá říci, že polyamorie je životní styl, který uznává lásku k více než jednomu partnerovi. Životní filosofie, která věří, že je možné žít, milovat se a být emočně spojen ve vztahu s několika lidmi současně. Často bývá spojena se slovy, jako je svoboda, seberealizace, čestnost a upřímnost.
Jde tady víc o sex, nebo skutečně o lásku k danému člověku? Tedy spíš k více lidem...
Odpověděl bych slovy Jany Maškové Zimolové, lektorky v oblasti sexuality a intimních vztahů, která se v nedávné době k této otázce vyjádřila asi takto: „Ve společnosti stále přežívá názor, že polyamorie, tedy otevřený vztah, je především o sexu. Existuje dogma, že sexualita je tím základním gros, kvůli kterému otevřené vztahy vůbec vznikají. A že sex je také to jediné, o co tady vlastně jde. Co je ale důležitější, je právě emoční rovina. Být ve vztahu.“ Takže asi tak...
To znamená jeden partner na sex, druhý třeba jako opora?
Ano.
Ale jak může žena milovat více mužů a muž více žen?
I na to má Jana Mašková odpověď a já ji opět zneužiji. Máte děti a milujete je všechny stejně? Stejně silnou, i když ke každému trošku jinou láskou? A říkáte, že to není totéž? Je to možná těžko představitelné v praxi. Byli jsme vychováváni k monogamii. Má to své opodstatnění a má to jistě i svou logiku.
A co žárlivost?
Koncept žárlivosti, za níž je obava, že přijdeme o druhého nebo o jeho pozornost, známe a máme k němu blízko. Polyamorické vztahy jsou ale založeny na komperzi. Ta je blízká empatii a představuje potěšení z potěšení druhého.
Jak je polyamorie v populaci viditelně nebo neviditelně rozšířená?
Americký ženský časopis a server Bustle, založený v srpnu 2013, v jednom ze svých článků píše, že navzdory rostoucí popularitě polyamorických vztahů v nich v roce 2014 ve Spojených státech žilo pouze čtyři až pět procent obyvatel. Na vysvětlenou uvádí, že pro společnost není snadné vyrovnat se se zcela jiným emocionálním obsahem polyamorického vztahu.
Polyamorie je prostě takříkajíc postoj, na který bude mít každý svůj vlastní názor.
To je pravda. Polyamorický vztah, kdy všechny zúčastněné strany o sobě vědí, milují se a navzájem se doplňují, vztah, ve kterém panuje víceméně důvěra, je možná pro řadu z nás něco málo pochopitelného. Je ale důležité, než něco odsoudíme, posoudit obě strany mince.
Tedy?
Zastánci vícelásky poukazují na skutečnost, že nevěra je jedním z nejčastějších důvodů rozpadu vztahů. Jejím průvodním jevem bývá fakt, že jeden z partnerů je ve vztahu frustrován. Něco mu chybí, cosi postrádá.
Milan Bauman při podpisu jedné ze svých populárně naučných knih v osmdesátých letech
Ti, kteří žijí v polyamorickém vztahu, si uvědomují tuto nevyváženost, a proto hledají modus vivendi. Neznamená to ovšem, že při první příležitosti navážou další vztah s někým novým. S takovým pojetím ovšem zásadně nesouhlasí třeba naše grafička Anna.
A její názor?
Tvrdí, že pokud jeden z partnerů má více vztahů, nejedná se o absolutní citové napojení na druhou osobu. Domnívá se, že mezi partnery může být polyamorní vztah pouze při slabších či zcela neopětovaných prožitcích citových i sexuálních.
Milan Bauman (1944)
Rozhlasový redaktor, publicista se zaměřením na popularizaci vědy a techniky. Narodil se v Oxfordu rodičům, kteříc do Anglie utekli před válkou. Od dětství se zajímal o astronomii a jeho velkým koníčkem byla vědeckofantastická literatura. Po návratu do Čech a po studiích spolupracoval s redakcí časopisu ABC, později začal pracovat v rozhlase, kde 43 let přinášel posluchačům v řadě vědeckotechnických popularizačních pořadů nejnovější poznatky z oblasti vědy, techniky i exaktních věd. Z Českého rozhlasu odešel v roce 2004, ale nadále pracuje jako volný novinář. Za svůj přínos k popularizaci vědy a techniky dostal Cenu Československé akademie věd a na svém kontě má několik desítek publikací.
Má v tomto směru osobní zkušenost. Prožila intenzivní dlouhodobý vztah s milencem a ten způsobil přerod její lásky manželské, která do té doby fungovala z pohledu sexuálního i láskyplného manželského života, ve stále trvající a silnou sexuprostou lásku takříkajíc sourozeneckou...
Takže Anna jinými slovy tvrdí, že polyamorie nemůže fungovat, protože další vztah ničí ten předchozí...
To mimo jiné například potvrzuje i u nás známá americká sexuoložka Jill McDevittová. Ta uvádí, že polyamorie může být vylepšením spokojeného vtahu, ale ne lékem na svazek kolabující. Říká, že viděla polyamorii, která fungovala jako sen, ale i příklady, kdy zcela rozvrátila manželství.
Může být tedy polyamorie za chvíli běžná, nebo je to jen módní výstřelek?
Řekl bych, že tak, jako se mění svět informačních technologií, kdy už se třeba v MHD nepozastavujeme nad tím, že lidé kolem nás drží v rukou mobilní telefony a jejich prostřednictvím komunikují s ostatními, tak obdobně musíme pohlížet na vývoj v partnerských vztazích.
Musíme připustit, že všechno se v dnešní době nějak rychle mění. Poznatky psychologů, psychiatrů, neurofyziologů a vědců dalších oborů, ale i sama lidská společnost a jedinci v ní. O to víc je každý úsudek či názor v tomto směru náročnější. A bude zřejmě potřeba vést na nejrůznější tato a podobná témata rozumnou diskusi.
Reklama
foto: Wikipedie
