Doktor David Frej z pražského Centra funkční a holistické medicíny se ve své praxi zabývá rolí, kterou v lidském zdraví hraje zánět. O této tematice již publikoval řadu knih a nedávno mu vyšla nová. Probírali jsme s ním, jak lze zánět ovlivnit stravou, a dotkli jsme se i aktuálního tématu mikroplastů ve vodě a jejich vlivu na lidský organismus.
Podle Davida Freje výzkumy ukazují, že změnami v životosprávě, nejen stravě, ale také úpravou spánku, přiměřeným pohybem, omezením toxických látek, stresu a krátkodobými půsty se snižuje riziko chronických nemocí až o 80 %.
Nikdy v historii jsme nejedli tak často jako nyní. Vždy se střídala období hladu a hojnosti.
„Lidé si často myslí, že když mají v rodině cukrovku nebo alergie, dříve či později tu nemoc budou mít také,“ říká lékař a dodává, že epigenetika říká něco jiného. „Různé geny se zapínají a vypínají podle toho, jakou máme životosprávu.“ Podle lékaře pak hraje u většiny civilizačních nemocí genetika jako hlavní faktor roli jen z 20 %, zatímco těch 80 %, které rozhodují, zda budeme zdraví, závisí na nás.
Ve svých knihách se zabýváte vlivem stravy na zánět v těle. Kde se vlastně zánět v těle bere?
Akutní zánět je v podstatě reakce imunitního systému na určité faktory, které mohou poškodit nebo ohrozit naše zdraví. Jako první odborně popsal zánět už římský vzdělanec Celsus. V jeho spisu De Medicina, což byl pro římskou společnost zásadní zdroj o medicíně, najdeme hlavní příznaky zánětu: zarudnutí, otok, horkost a bolest.
Projevuje se kromě těchto příznaků zánět ještě jinak?
Kromě těchto čtyř hlavních příznaků se zánět projevuje také dodatečně popisovaným pátým příznakem, konkrétně poruchou funkce postižených orgánů. Ale ještě k tomu, kde a jak se vlastně zánět bere. Ten proces zahrnuje účast bílých krvinek a látek jako cytokiny, které produkuje imunitní systém na ochranu před bakteriemi a viry. To znamená, že zánět je vlastně život zachraňující mechanismus, kterým imunitní systém reaguje na nějaké poškození, poranění, infekci, tedy na něco, co by nás mohlo ohrozit na životě.
Takže zánět nemusí být vždy nutně špatný?
Zánět je biochemicky probíhajícím procesem, který má vést k uzdravení. Problém nastává ve chvíli, kdy tato zánětlivá reakce v těle přetrvává týdny, měsíce a roky, a to i když už není přítomen faktor, který zánět vyvolal, například infekce. Chronický zánět tedy znamená nepřiměřenou imunitní reakci či stav, kdy akutní zánět přechází do chronického zánětu, přetrvávajícího měsíce až mnoho let.
Problém tedy nastává až v případě, kdy zánět akutní přeroste do zánětu chronického. Jak taková situace vypadá v těle?
U chronického zánětu imunitní systém stále tvoří zánětlivé látky, i když to vede k poškození tkání tak jako u autoimunitních nemocí. Dlouhodobý zánět je společným faktorem všech chronických civilizačních nemocí. Konvenční medicína doporučuje na zánět léky jako ibuprofen, indometacin či novější léky jako například biologickou léčbu. Všechny ovšem mají stejně jako protizánětlivé kortikoidy nebo statiny mnoho nežádoucích účinků.
Na počátku tato léčba může dočasně pomoci a může být v době, kdy například trpíte velkými bolestmi nebo jste ohroženi na životě, nezbytná, ale často jde jen o potlačování příznaků zánětu, nikoli o jeho řešení. A to musíme hledat v tom, jak vypadá naše strava, jaký máme režim, jak a kdy spíme, co děláme proti stresu a na podporu detoxikačních procesů, zejména v játrech a střevě.
Jaký je rozdíl mezi akutním a chronickým zánětem?
Zatímco akutní zánět nám zachraňuje život, chronický skrytý zánět nás může zabít. Vyvolává spoustu chronických potíží, i takových, které si vůbec nemusíme dávat do souvislosti. Například infarkt či mrtvice je vlastně důsledkem zánětu, nikoli zvýšeného cholesterolu, jak se tvrdí, stejně tak cukrovka, obezita, alergie či pro mnoho lidí překvapivě deprese či psychické obtíže.
Chronický zánět je zásadní faktor, který vede k různým chronickým poškozením a nemocem, i těm vážným, které nás ohrožují na životě, včetně například rakoviny. Mnohé nemoci podmíněné chronickým zánětem, jako je Alzheimerova demence či rakovina, začínají v poměrně mladém věku a projevují se příznaky, které rozpoznává současná konvenční medicína teprve až v době, kdy jsou obtížně léčitelné.
A jak poznám, zda jím trpím nebo ne?
Chronický zánět nemusí být pozorovatelný při běžném vyšetření, tedy zejména v základních krevních testech, kde se nesleduje mnoho zánětlivých biomarkerů. Musí se udělat podrobné testy, které jsou ale podstatně nákladnější. Například člověk, který je fyzicky fit a nemá obtíže, ale má nemoci srdce v rodině, může mít zvýšené protilátky proti srdečnímu svalu, a pokud tyto protilátky, které se běžně nestanovují, díky testu neodhalíme, nevíme o nebezpečí, které hrozí. To samé se týká dalších biomarkerů, které se běžně nestanovují, jako inzulin nalačno či homocystein, což je též marker zánětu, a podobně.
Co vlastně ten chronický zánět zapříčiňuje a co všechno může způsobit nám?
Chronický zánět, který je způsobený zejména vlivy, jako jsou fastfoodová strava a česká kuchyně, stres, špatný spánek nebo toxické chemické látky, vede k dlouhodobé nerovnováze a nemocem nejen fyzickým, ale i psychickým.
Takže strava hraje velkou roli?
Ano, dosti podstatnou, ale musíme vzít v úvahu další faktory. Víme, že chronický zánět přetrvává, protože jíme nevhodné potraviny. Musíme myslet na potravinovou intoleranci či přecitlivělost, která se stále podceňuje. Z mé zkušenosti intolerancí trpí velké množství lidí. Může to být i vliv patogenů, nějakých chemikálií z vnějšího prostředí, stresu, ale i projev metabolického stresu.
Víme třeba, že některé záněty ovlivňují i vzdálené orgány. Například krvácivý zánět dásní má přímou souvislost s rizikem infarktu. Syndrom propustného střeva je spojen s autoimunitními nemocemi. Díky vědeckému výzkumu postupně objevujeme spojitost mezi chronickým zánětem a širokým spektrem chorob.
Souvisí s tím vším nějak imunita a přirozená obranyschopnost organismu? Když je oslabená, jsme k zánětu náchylnější?
Je prokázáno, že člověk, než ráno vůbec vyrazí do práce, používá různé kosmetické a čisticí prostředky, osvěžovače vzduchu a podobně. Je vystaven dvěma až třem stovkám druhů chemikálií, tedy látek vyvolávajících záněty. Zatímco naše imunita umí bojovat proti mikrobům, je zejména v posledních šedesáti letech vystavena tisícům toxických chemických látek, tedy chemickému stresu, který tu v minulosti nebyl.
Celkově je tedy imunita většiny lidí oslabená. Neplatí vždy, že mikroby způsobují nemoci, ale příčinou je slabá imunita, kdy se nedovedeme bránit patogenům. To je důvod, proč dva lidé mohou mít shodnou bakterii v těle, a jen jeden z nich onemocní.
Je v tomto směru zimní období pro vznik zánětu rizikovější? Pomůže posílení imunity? A jak imunitu obecně posílit?
Imunitu lze posilovat mnoha způsoby, bez ohledu na roční období, pokud nebereme v úvahu například prochlazení ze zimy. Kromě metod, jako je sauna, otužování, vhodná, vyvážená strava, pohyb, spánek, protistresové techniky jako dechová cvičení a relaxace, můžeme imunitu podpořit též bylinami a třeba i doplňky, z nichž některé mají na rozdíl od protichřipkových léků prokázaný účinek. K těm patří sadec, echinacea, betaglukany či svatá bazalka tulsi. A důležité je maximálně omezit klimatizaci.
Jak se třeba otužovat správně, abychom imunitu opravdu posílili a naopak neoslabili?
Nemusíme zrovna plavat v lednu ve Vltavě, i když jednoduché techniky umožní při správné přípravě například otužování venku i v zimě. Ale například sauna a Kneippovy masáže mají jednoznačně pozitivní účinek. Podle osvědčených principů Kneippa se před otužováním musíte zahřát, tedy začínáte teplou sprchou a střídáte se studenou. Otužování podporuje metabolismus, zdravé cévy, imunitu a psychiku.
Dá se říct, že imunitu neposílíme jen otužováním a výběrem vhodných potravin, ale také třeba půstem? A doporučujete vůbec půsty?
Ano. Krátkodobé půsty mají jednoznačně pozitivní účinek, který je podložen zkušenostmi z historie, ale i rozsáhlým výzkumem a studiemi renomovaných vědců, které odpůrci půstů z různých důvodů nezmiňují.
K čemu jsou krátkodobé půsty dobré?
Krátkodobé půsty jsou prostředkem k obnovení metabolické rovnováhy v organismu. Účelem krátkých půstů je regenerace organismu, stimulace kmenových buněk včetně těch v mozku, podpora procesu obnovy buněk a snížení hladiny inzulinu, který, pokud je zvýšený dlouhodobě, působí škodlivě a brání odbourávání zásobního tuku v případě, že neustále jíme. Půst navíc podporuje kognitivní schopnosti.
MUDR. DAVID FREJ
Ve své praxi se zabývá léčbou chronických, zejména civilizačních nemocí, řešením vleklých zánětů v těle jako příčiny nemocí, výživou, detoxikací a regenerací organismu. Jeho systém vychází z kombinace východní a západní medicíny, funkční medicíny zaměřené na úpravu metabolismu a odstranění zánětu, detoxikace, individuální stravy včetně řešení potravinové intolerance a alergií. Též v diagnostice používá jak západní techniku (krevní odběry, imunologické testy), tak metody funkční medicíny. Přednáší o výživě, detoxikaci, civilizačních nemocích a přírodní medicíně.
Nikdy v historii jsme nejedli tak často jako nyní. Vždy se střídala období hladu a hojnosti. To, co sníme, se tráví poměrně dlouho, a pokud jíme častěji v menších porcích, neustále stimulujeme vylučování inzulinu, který při dlouhodobě zvýšené hladině v krvi zvyšuje riziko cukrovky, obezity a metabolického syndromu. Naším cílem ale není dlouhodobě zvýšená hladina inzulinu, což nastává, pokud často něco jíme.
A co sacharidy?
Není třeba pravda, že potřebujeme dost sacharidů v obilninách jako zdroj energie a pro mozek. Například mozek preferuje pro svou činnost nikoli glukózu, ale ketolátky, které vznikají právě při půstech a sníženém množství sacharidů. Glukózy pro tvorbu energie potřebujeme jen malé množství a to si tělo umí vyrobit z tuků a aminokyselin. Sacharidy nejsou esenciální a mnozí sportovci i badatelé prokázali, že při sníženém množství sacharidů ve stravě a krátkodobými půsty se jejich výkonnost a zdraví zlepšily. Základem je udržovat minimálně dvanáct hodin bez jídla mezi večeří a snídaní.
Jaká doba je pro půst nejvhodnější?
Půsty, zejména přerušované, můžeme provádět v jakémkoliv období. Studie ukazují, že tyto půsty podporují činnost a zvýšení počtu mitochondrií, snižují inzulin a harmonizují krevní cukr. Dá se říct, že zpomalují stárnutí, u zvířat prokazatelně prodlužují život.
Jak s imunitou souvisí naše střeva? Jak o ně správně pečovat, aby byla čistá?
Střevo je náš hlavní imunitní orgán. Už Hippokrates uváděl, že nemoci vznikají ve střevech. Střevní bakterie podporují správné trávení a regulují imunitu. Narušení střevní mikroflóry způsobuje, že tyto mikroorganismy ve střevě produkují endotoxiny, které zase způsobují zánět a hormonální změny, jež vedou k cukrovce, obezitě a dalším nemocem.
A jak střeva souvisí se záněty?
Aby střevní sliznice nevstřebávala nic jiného než tělu prospěšné látky, nachází se v ní imunitní buňky, které dávají pozor na to, aby do krve přes střevní sliznici neproniklo nic škodlivého. Střevní buňky na základě neustálého dlouhodobého vlivu těch potravin, na které máme přecitlivělost či infekce, vylučují cytokiny, které spouštějí a udržují zánět. Při poškození střevní sliznice pak dochází k zánětu.
Co bývá příčinou?
Střevní mikroflóru a nerovnováhu mohou způsobovat nejen některé potraviny, jako je například lepek, cukr, sója či mléčné výrobky, ale také antibiotika, nesteroidní antirevmatika, léky na překyselení žaludku či hormonální antikoncepce, která zvyšuje riziko střevních zánětů. Vhodné je udržovat pravidelnou stolici, jíst dostatek probiotických potravin, vyvarovat se zbytečného užívání některých léků například na bolest, namísto hormonální antikoncepce zvážit nehormonální... Vhodný je i přerušovaný půst a jednoduché klystýry či vláknina.
Světová zdravotnická organizace nedávno vydala zprávu pojednávající o tom, že ve vodě, kterou pijeme, se nachází značné množství mikroplastů. Tvrdí ale, že to není zdravotně závadné. Vědci to prý zatím nepotvrdili. Ale ani nevyvrátili. Hovoří se o možných negativních důsledcích pro průchodnost střev. Co o tom soudíte vy?
Mikroplasty jsou módní téma. Větší částice například neprocházejí zdravou střevní sliznicí, a to ani v rybách, takže v rybím mase nejsou. Žádný výzkum zatím nepotvrdil jejich škodlivost, podle mě je spíše znepokojující, co všechno se časem ještě objeví a jak se toxické látky projeví za delší dobu, když se kumulují v těle.
Proto žádné konzervanty a syntetické látky nemohou být neškodné, jak se tvrdí, protože v různých baleních potravin nacházíme přídatné látky, o kterých nikdo neví, co způsobují v těle, pokud se kumulují z různých zdrojů. Imunitní systém je už nyní výrazně přetížený chemickým stresem z těchto látek.
Jakou vodu pít?
Základem pitného režimu je voda, nikoli čaje nebo šťávy. Kvalitní pramenitou vodu většina z nás nemá. Přes 50 procent podzemních vod je znečištěno. Balené vody často nevyhovují mikrobiologicky a nikdy nevíte, kde se skladují, zejména v létě. Navíc plasty uvolňují do vody škodlivé látky jako xenoestrogeny. Ve vodě z kohoutku zase pijeme chloridy a chlor, který reaguje s organickými sloučeninami, a vznikají karcinogenní trihalomethany.
Chlor poškozuje střevní mikroflóru, zabíjí škodlivé, ale i ty prospěšné bakterie. Ve vodě najdeme také těžké kovy, pesticidy, dokonce glyfosát, který známe například z karcinogenního přípravku Roundup. Fluorid je zase toxická látka, která podle nejnovější studie negativně ovlivňuje vývoj mozku dětí. Některé tyto látky se vyskytují v poměrně vyšších než mezních hodnotách, stačí se podívat na zveřejněné analýzy vody v domácnostech.
Co s tím?
Převaření či ponechání vody ve skleněné lahvi v lednici na 24 hodin umožní, aby chlor vyprchal. Bohužel ostatní látky zůstávají. Vhodným řešením je kvalitní filtr na vodu, pokud nemáte kvalitní vodu z vlastní studně, horkého pramene či nechcete kupovat drahou horskou vodu ve skle. Důležité je zmínit, že pít velké množství tekutin, tedy podle různých doporučení tři čtyři nebo i více litrů při běžné činnosti, nemá podle průzkumů žádný pozitivní význam pro naše zdraví.
Nedávno jste vydal novou knihu. O čem pojednává a co je jejím cílem? Respektive, co by podle vás měla čtenářům předat.
To se vracíme opět k problematice zánětů. Jak jsem uvedl, chronický zánět je hlavním faktorem u civilizačních nemocí. První dvě knihy obsahovaly informace o tom, jak bojovat proti zánětu včetně ozdravného programu, ale nevešly se tam další důležité informace o enzymech nebo hormonech. V nové knize uvádím kromě toho hlavní škodliviny v naší stravě, jak snížit jejich negativní dopad a přehled významných protizánětlivých potravin a také bylin, na které se předtím nedostalo.
Reklama
foto: Archiv Davida Freje, zdroj: David Frej
