Firma Talespin vyvinula speciální druh školení pro personalisty nebo obecně lidi, kteří se musejí naučit vyhazovat zaměstnance či podřízené. Školení probíhá ve virtuální realitě. V ní jsou Barry a další virtuální postavy připraveni pomoci lidem, kteří se na nich učí takzvané soft skills, tedy „měkké“ manažerské dovednosti. Například jak někoho propustit z práce, aniž by ztropil scénu.
Postava Barryho reaguje podobně, jak by reagoval člověk, který se při pohovoru se svým nadřízeným nebo personalistou právě dovídá, že v práci končí. Pokud s takovým člověkem jednáte neomaleně, skončí s hlavou v dlaních, nebo se dokonce rozkřičí.
Vyhazovací trenažér
Může se to zdát jako poměrně bizarní nápad, ale virtuální realita nabývá na síle právě jako tréninkový nástroj pro všechno možné. Pokud je technologie realistická, napomáhá procesu učení a může lidem umožnit zkoušet věci, které by jinak nebyly možné. Virtuální realita se používá například při výuce plnění náročných bezpečnostních úkolů, ale i při tréninku běžných činností, například ve skladech nebo pro školení nových zaměstnanců ve firmách, jako je Walmart.
„Můžeme očekávat, že se tento trend v nadcházejících letech rozšíří i do kanceláří. „Vidíme velký zájem o vytváření produktů odborné přípravy v oblasti pohovorů, navigace při náročných jednáních, prodeje, zkoumání výkonnosti zaměstnanců a identifikace osvědčených pracovních postupů,“ uvedl Kyle Jackson, generální ředitel společnosti Talespin.
Barry jako oříšek
Počítače a algoritmy se někdy používají ke sledování výstupů a výkonu pracovníků, ale veřejnost se domnívá, že automatizaci není možné uplatnit v oblasti sociálních a emočních dovedností lidí. Přitom jde často o nejdůležitější firemní hodnoty, které je potřeba rozvíjet a trénovat.
Postavy vypadají poměrně realisticky a pro méně zkušené personalisty mohou být oříškem, na kterém se naučí základy své práce.
Barry a jeho virtuální kolegové, kteří slouží jako oběti při trénincích různých modelových situací ve firmě, se ve virtuální realitě drží scénáře a samozřejmě nereagují stejně jako opravdoví lidé, kteří jsou nevypočitatelní. Nicméně vypadají poměrně realisticky a pro méně zkušené personalisty mohou být oříškem, na kterém se naučí základy své práce.
Virtuální postavy se chovají přirozeněji, pokud jsou průběžně zdokonalovány strojovým učením, ale prý bude ještě dlouho trvat, než realisticky „promluví“ řečí těla nebo na ni budou reagovat. Zatím pohovory probíhají výhradně na konverzační slovní bázi.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Technology Review
