Psychopatizace je obranná funkce. Normální zdravý jedinec už toho má najednou dost a začne vykazovat psychopatické rysy chování. V souvislosti s rodinnými nebo vztahovými událostmi se takzvaně zpsychopatizuje. Najednou disponuje celým arsenálem psychologických zbraní. Agrese, nulová empatie, chladná racionalita, manipulace. V jeho mozku, nejspíš v hipokampu, se totiž aktivovalo červené tlačítko. Tlačítko, které dokáže vypnout naše lidství v okamžiku, kdy máme pocit, že nás ohrožuje. A nastartovat psychopatický scénář. Toto pomyslné psychopatické tlačítko má ve svém mozku podle rodinného a vztahového psychologa Petra Hrocha zabudované každý.
Nikdo nevíme, kde leží právě naše hranice toho, co tohle tlačítko spustí. Automaticky. Rozvodová situace, spory o děti, majetek, ztráta práce, nevěra... „Představte si tátu, který miluje své děti, jenže se konfliktně rozvádí s jejich matkou a prostě nezvládá, jak jí týden co týden ty děti vrací, loučí se s nimi a ony u toho hystericky křičí a brečí,“ popisuje jeden ze spouštěčů psychopatizace Petr Hroch.
Hodnej chlap si vezme paní, která měla tyranského otce. A najednou? Ten chlap je taky tyranskej. Kontroluje ji a chová se přesně jako její otec.
„No a tak jednoho dne řekne: Já už o ně nemám zájem, nech si je! Prostě se vypne a emoční zátěž způsobená tímhle druhem ztráty u něj spustí psychopatický projev.“ O tom, co psychopatizaci spouští, bude Petr Hroch, který se tímto tématem ve své psychologické poradně už roky intenzivně zabývá, mluvit na letošním ročníku konference Psychopatie.
A protože se tohle téma týká tak trochu nás všech a kapacita konference je omezená, o psychopatizaci jsem si s Petrem šla popovídat osobně do jeho oblíbené olomoucké kavárny. Do tématu je jak se patří zapálený, takže se z dialogu stal spíše monolog. Po pár minutách povídání mi psycholog, který naproti mně seděl v tričku s vlkem v kosmickém skafandru a s pivem před sebou, na rovinu řekl, že ani já nemám své psychopatické tlačítko pod kontrolou. Tak jsem se snažila kontrolovat.
Jako její otec
„Ve vztazích se často stává, že jeden z partnerů svým chováním vyvolává jisté chování u toho druhého. Tenhle jev můžeme nazvat indukcí a takové chování je pak v určitých případech možné označit za psychopatické,“ uvádí jeden z příkladů Petr Hroch. „Třeba hodnej chlap si vezme paní, která měla tyranského otce. A najednou? Ten původně hodnej chlap je za pár let taky tyranskej. Kontroluje ji a chová se přesně jako její otec. A ona je překvapená. Jenže to v ní jsou pořád zaryté obavy a minulé scénáře, které ona sama vysílá, a na které její muž podvědomě reaguje. To ona v něm tyhle reakce alespoň částečně vyvolává.“
Standardní reakce chlapa, pokud je něčemu takovému dlouhodobě vystavován, je pak podle Hrocha ta, že tu ženskou buď praští, nebo se jde do hospody opít.
Dalším případem, který vede k agresivnímu chování mužů a způsobují jej častěji ženy, je podle Petra Hrocha jev zvaný dvojná vazba. „Příklad z praxe: Jeden významně postavený pán jel s manželkou do Paříže, kde spolu šli do obchodu na Champs Elysée. Jmenoval se Štěpán, potrpěl si na kravaty, tak mu tam jeho žena koupila kravaty hned dvě. Jednu mu pak dala na Vánoce a tu druhou na Štěpána. Před silvestrem měli společensky významný večírek a ona mu říká: Štěpánku, vezmi si tu novou kravatu. No a tak on si vzal logicky jednu z těch dvou. A ona mu na to řekla: A ta druhá se ti nelíbí!?“
V poradně podporuji partnery, ať se sami sebe zmocní, říká Petr Hroch
Standardní reakce chlapa, pokud je něčemu takovému dlouhodobě vystavován, je pak podle Hrocha ta, že tu ženskou buď praští, nebo se jde do hospody opít. Nebo obojí. Protože ona mu tímhle jednáním vyšachuje neokortex a zablokuje racionalitu. Tahle úloha totiž nemá logické řešení a vedení přebírají emoce a pudová centra.
Prožít si bezmoc
A hlavně, mužský mozek není na rozdíl od toho ženského evolučně nastavený na prožívání bezmoci. Žena se musí smířit s devíti měsíci těhotenství, kdy se její tělo mění, a ona s tím nemůže nic moc dělat, jen to trpně snášet. Jenže když bezmoc cítí muž, prožívá ji jako masivní úzkost. A úzkost generuje agresivitu. „Ta reakce, ta je pak hrozně rychlá, je to cvak, cvak,“ říká Hroch. „Pokud k tomuto chování ve vztahu dochází často, tak si mozek muže zautomatizuje reakce a on se začíná chovat tyransky jaksi preventivně: ,Seš blbá!‘ A když se žena nebrání, například má nedostatečnou sebeúctu, tak se projevy agrese u muže stupňují, protože je prožívá jako efektivní. A všichni víme, kde to končí.“
Nebezpečné je, že frozen může být dost nenápadný. Člověk se chová normálně, akorát nemá hluboké prožitky.
Dalším případem vztahové psychopatizace je takzvaná emoční hibernace, tedy frozen čili „zamrznutí“. Tuhle strategii může mozek spustit ve zraňujících situacích, například při rozvodu, tahanicích o děti nebo sporech o majetek. Zaktivuje se, když si mozek vyhodnotí, že je dotyčný slabý, útok nemá cenu a není kam utéct. V tenhle okamžik proto zvolí strategii „mrtvého brouka“.
„Lidé, kteří prožijí trauma, na něj zareagují tak, že se odstřihnou od vlastních emocí a stanou se necitelnými,“ vysvětluje Petr Hroch další adaptační strategii. „Ve své podstatě pak jde o psychopatický rys, takzvanou emoční zatvrzelost. Nebezpečné přitom je, že frozen může být dost nenápadný. Člověk se chová normálně, akorát nemá hluboké prožitky. Je adaptovaný, funguje. Emoce se v něm však pořád odehrávají, jen se mu nezvědomují. Jenže nikdo neví, co takového člověka zase odmrazí. A pak v jeden okamžik vyjdou všechny emoce ven. Je to jako časovaná bomba. A on třeba zabije v autě svý děti. Ono to pak navenek vypadá jako ataka psychózy, narvou do vás psychotika, a přitom to mohl být celou dobu jenom stav frozen.“
Jak se z toho vymotat?
Proto traumata potřebují specifický terapeutický přístup. Slova nepomáhají. V těchto případech je potřeba pracovat s prožitkem těla. S technikami, které rozumí tomu, jak funguje vegetativní systém, a dokážou obejít racio. „V poradně podporuji partnery, ať se sami sebe zmocní. Neříkám jim ,zmocněte se manželky‘, ale zmocněte svou manželku, aby byla mocná žena pro vás a vy abyste byl mocným mužem pro tu svou mocnou ženu,“ popisuje cestu ven ze začarovaných vztahových kruhů, ze kterých může člověk často vyjít o nějaký ten psychopatický rys „bohatší“. Jenže jak se to dělá?
Ukazováček symbolizuje potřebu místa. Jednak k životu, potřebu někam patřit a znát svoji sociální roli, ať už je to syn, dcera nebo manžel.
„Cesta ven existuje, ale pro mnoho lidí není vůbec jednoduchá. Je potřeba, aby se partneři naučili komunikovat o tom, jak jim je a co chtějí. K tomu potřebují hodně dobře znát sami sebe a dovolit si poznávat se navzájem. Hodně důležité pak je, aby měli přehled o základních lidských potřebách a věděli, co s nimi dělá, když některou z nich nemají dostatečně uspokojenou.“
Pak jsou totiž schopni rozlišit, kdy je chyba na jejich straně a kdy na straně partnera, a včas správně identifikovat, která jejich potřeba je v ohrožení. V případě rozvodu, který vedl k psychopatizaci nazvané frozen, bylo výrazně ohroženo hned několik základních potřeb. Potřeba někam patřit, tedy znát svoji sociální roli. Muži totiž byla odňata nejen role manžela, ale i dobrého otce. Pak je tu například potřeba vztahu. S dětmi i s bývalou manželkou. A potřeba bezpečí, protože každotýdenní boje o děti byly pro psychiku muže značně ohrožující.
Mít všech pět pohromadě
Těchto základních potřeb je podle přístupu Pesso-Boyden dohromady pět a Petr Hroch je klienty učí na modelu jedné ruky. „Ukazováček symbolizuje potřebu místa. Jednak místa v životě jak fyzickém, tak sociálním. Tedy potřebu někam patřit a znát svou sociální roli, ať už je to syn, dcera nebo manžel. Pak potřebu být si vědom svého sexuálního zařazení. A potřebu místa v čase. To znamená potřebu vědět, v jaké době se nacházím, a potřebu režimu,“ vysvětluje se vztyčeným ukazováčkem Petr Hroch.
Žena, která muži neurčuje hranice v agresi, kterou vůči ní projevuje, mu tak nevědomky narušuje potřebu vyrovnaného vztahu.
Dále je tu pak prsteníček, na kterém řada lidí nosí prsten. To je podle psychologa potřeba vztahu, kontaktu a přijetí. Potřeba mít někoho, o koho se mohu opřít. Prostředníček zase zastupuje základní zdroje pro život. Jídlo, pití, ale také motivátory, emoční sycení a potřebu hodnot. Není náhodou, že slova hlad a hlazení mají podobný kořen.
Petr Hroch
Rodinný a vztahový psycholog. Bezmála 25 let je věrný Poradně pro rodinu Olomouc. Sám se tak cítí být ryzím praktikem a rád se nazývá pragmatikem. Konzervativním. Je ovlivněn integrativní tradicí československé psychoterapie a manželského poradenství, věří na téměř univerzální potenciál terapie komunikace, zejména směrem k nenásilné otevřenosti, k tzv. aikido přístupu. Klade důraz na posilování rodinné i osobní resilience, prostě podporuje klienty v tom mít tak trochu hroší kůži.
„Malíček je ze všech nejmenší a symbolizuje potřebu bezpečí. Jak je možné, že karatista přesekne malíkovou hranou stůl? Protože za ním stojí ty tři již zmíněné prsty,“ vysvětluje Petr Hroch. „Takže na konkrétním místě od konkrétních lidí dostávám konkrétní zdroje pro život. A na tom závisí můj pocit bezpečí. Pokud mám předchozí tři narušené, nikdy se nemůžu úplně uvolnit a podvědomě se cítím v ohrožení. A nakonec je tu palec, který je otočený proti ostatním prstům. Proto můžeme uchopovat věci. Chápat. Potřeba chápat svět, rozumět mu. Palec uzavírá pěst a symbolizuje potřebu mít hranice, limity.“
Dobrého tak akorát
Tyhle všechny potřeby by měly být podle Petra Hrocha navíc limitované. Místo pro život? Příliš těsné? Špatně. Příliš volné? Taky špatně. Zdroje pro život? Příliš chudý, nebo příliš bohatý? Ani to ne. Vztahy? Příliš milovaný, nebo příliš opuštěný? Taky špatně. Příliš chráněný, nebo příliš v pocitu nebezpečí? Nezdravé! Jednoduše by člověk měl mít všeho tak akorát (nikoli po krk).
Žena, která muži neurčuje hranice v agresi, kterou vůči ní projevuje, mu tak nevědomky narušuje potřebu vyrovnaného vztahu. Muž přichází o potřebu mít někoho, o koho se může opřít, a žena přichází o potřebu bezpečí. Když se budeme starat o to, aby k ohrožování naplňování potřeb nedocházelo, pak se sníží i naše tendence k tomu, že nás náš mozek pod tlakem pudu sebezáchovy do psychopatického módu přepne, protože jednoduše nebude vědět, kudy kam.
Reklama
zdroj: Psychopatie
