Na stres, který v člověku vyvolává domácí prostředí, se zaměřili vědci z Pensylvánské univerzity. Zjistili, že mnoho Američanů je více ve stresu doma než v práci. Většinou se to týká žen, což vychází z rozdílného rozložení domácích prací. Žena „kmitá“ v zaměstnání i doma. Obzvlášť když jí muž nepomůže. Neodpočine si tedy a domov vnímá jen jako další část pracovního dne. Nemá potom de facto kde „vypnout“ a doma na ni může padat úzkost stejně nebo i víc než v práci.
V návaznosti na zmiňovaný výzkum poukazuje v článku na serveru Bustle psychoterapeutka Jodi Amanová na skutečnost, že prostředí, v němž se fyzicky nacházíme, ovlivňuje každičkou část naší osobnosti, zejména náladu, identitu a výhled do budoucna. Pozitivní na tom je, že i když nemůžeme ovlivnit vše, co se kolem nás děje venku, můžeme v sobě najít chuť a odvahu změnit alespoň to, co nás stresuje doma.
Pokud se tedy naučíme zvládat stres doma, není důvod, proč bychom se to postupně neměli naučit i kdekoliv jinde.
Což je místo, od něhož se vlastně všechno ostatní odvíjí. Protože domov má být bezpečným přístavem a ne místem, které vyvolává úzkost. Pokud se tedy naučíme zvládat stres doma, není důvod, proč bychom se to postupně neměli naučit i kdekoliv jinde. Nejprve je nutné identifikovat situace, které v domácím prostředí mohou vyvolávat úzkostné stavy.
Až moc se díváte na televizi
Že je stres nakažlivý, zřejmě tušíte. Věděli jste ale, že se může přenášet i prostřednictvím televizní obrazovky? Němečtí vědci z Institutu Maxe Plancka pro kognitivní a mozkové vědy zjistili, že hladina stresového hormonu kortizolu v krvi prudce stoupá, když v televizi sledujete stresové situace.
To znamená, že kdykoliv vidíte v televizi někoho procházet náročnými zkouškami, zrcadlíte je do sebe a sami sebe tak znepokojujete. Možná byste proto měli pouvažovat o omezení pravidelného sledování třeba takové Výměny manželek…
Váš domov je... neuspořádaný
Hladinu kortizolu podle dalších průzkumů zvyšuje i nepořádek. Ten vlastně může vést i ke snížení produktivity v kanceláři. O stresu a úzkosti pramenící z neuspořádaného domova se tvrdí, že vás vnitřně pronásleduje celý den. Ne nadarmo se také říká, že když si chce člověk „uklidit“ v sobě, měl by si uklidit i doma – tak to klidně zkuste.
Když trávíte čas s těmi, kteří vám jsou nejblíže, připomenete si, že tam venku jsou lidé, kteří s vámi sdílí vaše obavy, sny a přání.
Dalším nepřítelem, který vyvolává domácí úzkost, je nečinnost. A to obzvláště tehdy, pokud máte obecně úzkostlivou povahu. Pak je pro vás totiž snadné zachytit znepokojující myšlenky. Zvlášť když se jen tak povalujete na gauči. Jodi Amanová proto lidem, kteří doma zápasí s pocity úzkosti, radí, aby se místo lenošení zabavili nějakou produktivní a kreativní činností. Když máte zálibu nebo úkol, který musíte provést, mysl je zaměstnaná a nemá tolik prostoru, aby se toulala a vymýšlela důvody ke stresu. Může se jednat o cokoliv, co váš těší a baví.
Kuchyň a lidé
Výživa hraje ve věci duševního zdraví významnou roli. To, co jíme, sice úzkost přímo nezpůsobuje, ale v určitých situacích jí může napomoct. Mezi takové „lahůdky“ patří třeba smažené a sladké jídlo, které nás zbavuje chuti a síly do života, jsme po něm nervózní a unavení. A když jsme unavení, chce se nám jen ležet a ničemu se nevěnovat… Energii a vitalitu naopak dodají čerstvé a „skutečné“ potraviny.
Silná úzkost svádí k sociální izolaci. Máme dojem, že když jsme sami, máme se nejlépe, protože nás nikdo „neotravuje“ všetečnými dotazy. Příliš časté cílené vyhledávání samoty ale působí právě opačně: dává volný průchod tísnivým myšlenkám a hladinu kortizolu a nervozity tak jen zvyšuje. Když naopak trávíte čas s těmi, kteří vám jsou nejblíže, připomenete si, že tam venku jsou lidé, kteří s vámi sdílí vaše obavy, sny a přání a kteří se o vás zajímají. Takový pocit dodává sebedůvěru a pomáhá rozpouštět tísnivé pocity, které se na vás řítí v rozkramařené domácnosti, kde ležíte u televize plné negativních zpráv s dortíkem a s myšlenkami na brzkou sebevraždu.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Bustle