Pacienti už si je dneska můžou ordinovat i sami: Jak začala léčba pomocí elektrošoků

Elektrokonvulzivní terapie. Obecně této metodě lidé většinou říkají elektrošoky. Je to doopravdy zvrácená metoda, kterou se v blázinci léčí neposlušní pacienti, jako to líčí Miloš Forman v Přeletu nad kukaččím hnízdem? Realita je jiná, pro mnoho pacientů v psychiatrických nemocnicích je tato léčba vysvobozením. To ostatně potvrzuje i autorka knihy Ženy z Bohnic Edna Nová, se kterou jsme nedávno na Flowee vedli rozhovor. Jak se tedy ona "elektroterapie" vyvíjela a jak vypadá dnes?

Mnoho lidí, kteří trpí depresemi a úzkostí, nasazují jako léčbu nejprve léky. Čekají stejně jako Edna týdny, měsíce, ale úleva nepřichází. Pak přijde zjištění, že tělo je proti antidepresivům imunní. Poté je na řadě právě elektrokonvulzivní terapie.

Eelektrošoky jako záchrana

Elektrokonvulzivní terapie jednoduše řečeno využívá elektřinu k vyvolání záchvatu či šoku, což má za následek zlepšení psychického stavu. Terapie se začala používat ve třicátých letech dvacátého století a už od začátku je hlavně pro laiky kontroverzní. Krátkodobě totiž kromě jiného narušuje kognitivní funkce, tedy orientaci, pozornost a paměť. Během několika hodin se ale vše dostává opět do normálu. Dalšími nežádoucími účinky jsou bolesti hlavy a pocity na zvracení.

V té době, tedy ve 40. a 50. letech minulého století, se elektrošoky používaly také jako "léčba" homosexuality.

„Po terapiích jsem měla dočasnou ztrátu paměti a docela často bolesti hlavy. Bylo to nepříjemné, ale z dlouhodobého hlediska to stálo za to. Raději bych podstupovala elektrošoky pořád, než abych se vrátila jenom na jeden den do těch strašných depresí, které jsem měla předtím,“ říká Jacqueline Ledouxová, u které dlouhou dobu nezabírala žádná jiná léčba.

Ovlivňují nás filmy

Film Přelet nad kukaččím hnízdem každopádně neudělal elektrokonvulzivní terapii dobrou službu. Měli bychom ale mít na paměti, že film byl natočen v roce 1975 podle novely Kena Keseyho, která pochází už z roku 1962. Kesey skutečně pracoval v padesátých letech minulého století v psychiatrické léčebně a popsal to, co viděl. V tehdejší době ještě nebylo běžné používat anestezii proti bolesti ani látky uvolňující svalové křeče, které by mohly vést k závažným záchvatům. Kesey ale ve své novele popsal i hrdinu, kterému tato terapie výrazně pomohla.

V té době, tedy ve 40. a 50. letech minulého století, se elektrošoky používaly také jako "léčba" homosexuality. Nebyla to sice častá léčba, ale "léčení" lidé si ji jistě nechválili. Nenašel se totiž žádný příklad toho, že by terapie orientaci změnila, takže se od této metody postupně odstoupilo. Ale stigma této léčby v sociální paměti přežilo.

Návrat voltů

Kvůli mnoha kontroverzím a díky nástupu lepší farmakologické léčby se elektrokonvulzivní terapie dostala do pozadí. K jejímu slavnému návratu došlo v 80. a 90. letech, protože stále existovali lidé, kteří byli na léky imunní. Léčba je od svého návratu mnohem humánnější.

V současné chvíli je elektrokonvulzivní terapie považována za zlatý standard při léčbě deprese u lidí resistentních k antidepresivům. Stále se pravidelně používá po celém světě, ale někteří lidé už nechtějí tolerovat vedlejší účinky na paměť a následné migrény. I kdyby to bylo jen dočasně. Vědci proto přišli s novou metodou léčby, která je neinvazivní a nevyžaduje anestezii.

Elektrošoky pro 21. století

Velmi slibnou technologií je takzvaná transkraniální stimulace elektrickým proudem. Moderní zařízení v tomto případě slabě stimuluje mozek pomocí elektrod umístěných na pokožce hlavy. Elektrický proud je příliš slabý, aby přímo spustil akční potenciál neuronů, ale předpokládá se, že interaguje jejich membránou. Stimulace je nasměrována do čelního laloku do oblasti prefrontální kůry, která se podílí na vývoji osobnosti, rozhodování a regulaci emocí.

Zařízení je k dispozici i pro domácí užití, ale pacient musí být pod kontrolou psychiatrů a vzdáleně i skrze aplikaci v mobilu.

Lidé s depresí mají totiž často nižší aktivitu na levé straně této oblasti a vyšší aktivitu na straně pravé. Cílem je tuto aktivitu vyvážit. Cena je nízká, zařízení je přenosné a podle studií dokonce i funguje. Je zajímavé, že ačkoliv mnoho studií přichází právě z USA, metoda tam není pro terapii schválená. „Mám noční můru z toho, že lékárny budou zařízení volně prodávat. Každý si je bude moct koupit, ale bez znalosti, jak správně nastavit parametry,“ říká k tomu Leigh Charvetová, neuropsycholožka z newyorské univerzity. V Evropě je situace jiná a přístroj už je například v Anglii dostupný. Zařízení je k dispozici i pro domácí užití, ale pacient musí být pod kontrolou psychiatrů a vzdáleně i skrze aplikaci v mobilu.

Od prvního použití elektrokonvulzivní terapie uběhlo bezmála sto let. Celý postup se za tu dobu přitom změnil k nepoznání, tak jako obecně celá medicína. Vědci přinášejí nové poznatky o použití mnohem sofistikovanějších zařízení ke stimulaci mozku. Nové metody transkraniální stimulace elektrickým proudem přitom slibují nízké finanční náklady, vysoký účinek a nízké účinky vedlejší. V budoucnu se dokonce uvažuje o navržení elektrod tak, aby léčily hned několik symptomů najednou. Jednou se tedy můžeme dočkat nejenom zahnání deprese, ale namísto ztráty paměti například i stimulace kognitivních funkcí.