MDMA řadíme do třídy psychoaktivních látek nazývaných empatogeny nebo entaktogeny. Ty zprostředkovávají velmi emocionálně nabité zkušenosti, pocity jednoty, kolektivního pouta, emocionální otevřenosti, tedy empatie a soucitu. Tato třída látek měnících vědomí se liší od tříd halucinogenů nebo psychedelik i amfetaminů či stimulantů. Entaktogeny jsou někdy nesprávně označovány jako halucinogeny nebo stimulanty, protože mnoho z nich vykazuje psychedelické nebo stimulační vlastnosti. Jaká je historie MDMA?
MDMA bylo poprvé syntetizováno a následně patentováno již v roce 1912, avšak až do roku 1976 se nikdo nevyjadřoval k jeho psychoaktivním vlastnostem. Tehdy se MDMA dostalo do merku známému chemikovi Alexandru ´Sashovi´ Shulginovi, který věřil, že „MDMA dovoluje jeho uživatelům, aby odhodili své návyky a podívali se na svět jasným pohledem“.
Vše se děje v hlavě
MDMA v mozku působí na receptory, které uvolňují v nižších dávkách hlavně serotonin – jeden ze základních neurotransmiterů (chemických látek), jenž umožňuje komunikaci mezi jednotlivými synapsemi v mozku, a ovlivňuje tak emoce, paměť, bolest, spánek či chuť k jídlu. Při užití vyšší dávky se pak hojně produkuje i dopamin, který působí hlavně na naše emoce, pohyby a pocity radosti i bolesti.
Taneční droga přináší pocit štěstí a sounáležitosti.
Náš mozek obecně produkuje serotonin i dopamin ve chvílích, kdy se cítíme šťastni. A tak po užití MDMA, které podněcuje uvolňování serotoninu a dopaminu, lidé často cítí pocity štěstí, lásky, sounáležitosti či hlubokého pochopení. Problematické však je, jakmile se látka užívá příliš často, v nevhodném prostředí či bez dostatku času na potřebný odpočinek. Pak se může projevit nedostatek těchto chemických látek v mozku. Obvyklé jsou příznaky jako deprese, poruchy spánku, nervozita, agresivita či poškození kognitivních funkcí.
MDMA ve společnosti
Pozice MDMA ve společnosti prochází v současné době zajímavou změnou. Na jedné straně jde o oblíbenou „drogu“ mladých lidí – je to totiž aktivní látka známé taneční drogy extáze. Na straně druhé stojí vědecký výzkum, který poukazuje na nevídané výsledky, které MDMA vykazuje při užití v rámci terapeutické intervence v psychiatrii.
Obliba taneční drogy vychází ze schopnosti MDMA vzbuzovat příjemné pocity – to je přece důvod, proč většinová společnost pije alkohol, ne? Jenže s MDMA je to složitější. Experimentátoři se kvůli represi (ilegalitě této látky) ne vždycky dostanou k čisté substanci. Je to trochu, jako by si člověk koupil pivo bez etikety a doufal, že bude v pohodě.
Už kvůli hrozícímu předávkování by MDMA nemělo být společenským tabu.
Dalším kritickým bodem je i neznalost dávkování a mixování s alkoholem a jinými látkami měnícími vědomí. Málokdo ví, že při užití nad 0,25 gramu člověk začíná riskovat poškození mozkových buněk. V případě, že jedna osoba požije sama okolo 1 gramu čistého MDMA, hrozí smrt. Známý je však i případ úmrtí po užití už 0,5 gramu.
Ať už chceme nebo ne, někteří lidé MDMA rekreačně užívají bez ohledu na jeho ilegální postavení. Ať už to zní jakkoliv kontroverzně, bylo by i pro ně stejně jako pro celou společnost lepší, kdyby se otevřeněji mluvilo o tom, jak tyto látky užívat bezpečně.
Ve výzkumu a v terapii
Když v roce 1986 dostalo MDMA nálepku „ilegální“, rozhodl se Rick Doblin, že to tak nenechá, a o rok později založil Multidisciplinární asociaci psychedelických studií (MAPS) s cílem dosáhnout skrze oficiální vědecký výzkum opětovného zařazení MDMA mezi terapeutické léky. O třicet let později můžeme říci, že je tomu MDMA blízko.
Momentálně nejrozsáhlejší výzkum MDMA vedený MAPS je zaměřen na léčbu posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Není divu, USA přímo kypí traumatizovanými veterány, kteří se nesrovnali s krvavou válečnou minulostí. Dvaadvacet veteránů denně si v USA vezme život, přestože jsou na jejich léčbu vydávány obrovské finanční částky. Zavedení terapie s MDMA by mohlo leccos změnit.
O potenciálu účinku MDMA pro psychoterapii se mluví především v souvislosti s jeho schopností ‘otevřít pacientovo srdce’ tak, že je pak v psychoterapii schopen vytáhnout i ta nejpotlačenější, nejzarytější traumata na povrch a vyřešit je jednou provždy.
Studie Annie a Michaela Mithoeferových byla zaměřena na pacienty se symptomy PTSD, jako jsou úzkosti, paranoia, noční můry či deprese. Výsledky vědeckou komunitu přímo ohromily. Oproti konvenčním způsobům, kdy na terapii reaguje (ať už kladně nebo negativně) méně než 40 % pacientů, stačila dvě sezení s MDMA a 83 % zkoumaných subjektů nemělo po třech měsících prokazatelné příznaky PTSD.
V léčbě alkoholismu
Anglický psychiatr Ben Sessa, který vloni vystoupil v ČR v rámci konference Beyond Psychedelics, sdělil publiku v rámci pořadu TEDx, že jako psychiatr pojem „vyléčený pacient“ úplně tak nezná. Doktor Sessa, dětský psychiatr z Anglie, který se v současné chvíli věnuje vědecké studii zaměřené na užití MDMA v léčbě závislosti na alkoholu, poukazuje na to, že jeho pacienti, alkoholici, rovněž prožili nějaké trauma a potřebují se s ním vyrovnat.
Některé z dalších studií, jež se zabývají potenciálem MDMA, byly zaměřené například na psychoterapii s využitím MDMA u smrtelně nemocných lidí trpících úzkostí a psychoterapii s využitím MDMA pro léčbu sociální úzkosti u dospělých lidí trpících autismem.
Oceán neprobádaných možností MDMA se tedy zdá být bezbřehý. Současná medicína, která je často spíše zaměřena na léčení symptomů namísto kořene problému, se stále více jeví jako nedostačující. Možná je na čase přehodnotit zaryté předsudky vůči „drogám“ a dát těmto látkám šanci i jako medicíně pro duševní zdraví.
foto: Shutterstock
