Zvykli jsme si, alespoň v té šťastnější části planety, že co chceme, to dostaneme. Marketing ovládl náš způsob myšlení. Nabyli jsme přesvědčení, že je jakousi povinností všehomíra postarat se o to, aby nám bylo dobře. Člověk má právo dostat vše, co si přeje. Potíže neexistují, a jestli ano, pak je to chyba dodavatele, kterého mohu snadno vyměnit a pomluvit na Facebooku. Nikdo mě nesmí obtěžovat s nepříjemnostmi, protože moje spokojenost je prvořadá. Jenže tak to není.
Naše planeta i vesmír, ve kterém se pohybuje, jsou velmi nebezpečná a nevyzpytatelná místa. Zeměkoule není e-shop, který nám dodává vše, na co si vzpomeneme. Zahnali jsme Boha do muzea a myslíme si, že tím jsme to vyřešili. Teď tu vládneme my.
Bláhové modlitby?
Jenže „my“ zvládáme v historicky krátkých obdobích jakžtakž žít spolu bez většího násilí a rozbrojů. Nestvořili jsme tento svět a nerozumíme mu. Objevujeme díky geniálním jedincům mezi námi některé jeho zákonitosti a zkoušíme se jim přizpůsobit. Ale udělá-li člověk velký třesk, pak to většinou nevede ke stvoření, nýbrž k průšvihu. Uplynulý rok nám připomněl, že existují síly, které nedokážeme ovlivnit. Nechceme si to přiznat. Naši předci by se modlili. Jak byli bláhoví, myslíme si. Popravdě: A co jiného zbývá nám?
Svět není zásilkovna pro naše potěšení. Je to místo, kde si každý dobrý den musíme vyvzdorovat.
Samozřejmě nejsme tak bezbranní, jako byli naši předci. Zvládli jsme jinačí pohromy, zvládneme i tuto. Někteří lépe, jiní s chybami. Protože třeba byli ledabylí při volbě svých lídrů. Ale mělo by nám být jasné, že moc, která stvořila vše kolem nás a udržuje to v pohybu, se neřídí našimi potřebami. Svět není zásilkovna pro naše potěšení. Je to místo, kde si každý dobrý den musíme vyvzdorovat. Na to jsme již zapomněli.
Vědci to nespasí
Druhá velká iluze se týká přímo našeho způsobu spravování věcí veřejných. Jako již mnohokrát dříve, mylně se domníváme, že existuje jakási jistota správného rozhodnutí, ke které se dobereme, když dáme data a hlavy dohromady. Samozřejmě hlavy vědecké. Ale experti i sebetalentovanější vědci jsou jen lidé. Znají, třebaže skvěle, jen určitou část lidského vědění.
Podstatná je schopnost tyto znalosti zasadit do kontextu, správně vyhodnotit situaci a rozhodnout se. Takové rozhodnutí není nikdy bez rizika. Každé rozhodnutí, které posunulo člověka kupředu, obsahovalo vedle odbornosti a schopnosti vyznat se v problému také charakter člověka, který ho vzal na sebe. Žádné tabulky a megadata nedokážou pracovat za člověka. A vedení týmu či společenství je práce. Práce, pro kterou je nejdůležitější souhrn vlastností lídra. Pokud lídr potřebné vlastnosti nemá, nezachrání ho ani mrakodrapy plné expertů. Vnitřní kompas každého z nás se nedá outsoursovat.
Hvězdné nebe nad námi a mravní zákon v nás. To je to, co vede naše kroky a co jsme zapomněli. Spolehneme-li se na obojí, pak budeme lépe chápat a zvládat situace, které jsme si nezpůsobili, ale musíme jimi umět projít.
