Proč se Britové vrací k psaní dopisů? Dopis je důkaz, že vám na adresátovi záleží

Když dostanete dopis, je jasné, že na vás někomu pořád záleží. Pisateli totiž stálo za to sednout ke stolu a věnovat čas psaní. A nejen to. Musel sehnat dopisní papír, obálku, známku a dopis někam odnést. Samozřejmě, že se dneska můžete s kýmkoli spojit telefonem, po mailu nebo přes WhatsApp či Skype, Zoom nebo FaceTime. Jenže nic z toho adresát nemůže fyzicky držet v ruce, na nic z toho mu nezůstane taková vzpomínka jako na dopis, který si může schovat a číst jej pořád dokola. Právě ona autenticita je podle britského deníku The Guardian jednou z věcí, proč v současné době dává dopisům přednost stále více lidí.

Korespondentka Guardianu Morwenna Ferierová vidí psaní dopisů jako ideální řešení pro úzkostné stavy související s odcizením, které už více než rok mnozí z nás zakoušejí během koronavirové pandemie.

Spekulativní režim

To v článku potvrzuje i David Russel, profesor anglické literatury na Oxfordské univerzitě. „Psaní dopisů vás přepne do spekulativního režimu,“ konstatuje Russel. Znamená to, že nemáte okamžitý přístup k situaci druhé osoby, což podle profesora vytváří skvělý prostor pro kreativitu, improvizaci, přemýšlení. Fantazie zkrátka pracuje na plné obrátky a vy si představujete, popisujete.

Proti bohatosti a košatosti, kterou nabízí dopisy, mají podle profesora Russela maily schopnost podivně zploštit informace.

To vše má pro mysl a psychiku celkově velmi oblažující účinky, umožní člověku vypnout a přenést se od tíživé reality k realitě, kterou v podstatě pisatel sám vytváří s objektem, s nímž si dopisuje. To je podle profesora Russela důvod, proč jedny z nejlepších literárních děl začínají jako dopisy. Za všechny lze zmínit třeba Deník Anne Frankové, který psala fiktivní kamarádce.

Komunikace, která je osobní

Proti bohatosti a košatosti, kterou nabízí dopisy, mají podle profesora Russela maily schopnost podivně zploštit informace, které jsou předávány tak, že jsou potom neosobní, chladné, odtažité. Zato napsat neosobní dopis se člověku jen tak nepodaří. Dopis o něm totiž vypovídá všechno – od výběru dopisního papíru přes rukopis až po skvrny, chyby, škrtání.

To vše zase dává vědět člověku, který dopis dostane, že mu psal někdo skutečný z masa a kostí, kterému nejsou lhostejné adresátovy potíže a kterého trápí velmi podobné věci. A to je v době, kdy se nemůžeme pořádně vídat ani s těmi nejbližšími, něco, co dokáže pořádně zvednout náladu.