Vzdělávání dětí s těžkým postižením je ohroženo, hlásí Smiling Crocodile

I děti s těžkým postižením chtějí chodit do školy, dělat pokroky a mít kamarády. Neuvěřitelné věci ovšem dokážou jen s individuálními asistenty.

Mají právo a povinnost se vzdělávat, ale nemají možnost chodit do školy. Po změně financování speciálních škol a zrušení dotací na tzv. podpůrná opatření, která zahrnovala i mzdy individuálních asistentů, je vzdělávání dětí s tím nejtěžším postižením zásadně ohroženo. Mnoho dětí s těžkým postižením v Česku zůstává odkázáno na domácí vzdělávání a péči, kdy veškerá zátěž leží na rodičích a dalších členech rodiny.

Každé takové dítě k sobě bezpodmínečně potřebuje individuálního asistenta, a to po celou dobu svého pobytu ve škole.

„Kvalitní a bezpečné vzdělávání dětí s těžkým postižením není bez individuálních asistentů prakticky možné. Každé takové dítě k sobě bezpodmínečně potřebuje individuálního asistenta, a to po celou dobu svého pobytu ve škole,“ říká Dagmar Herrmannová, odbornice na vzdělávání dětí s kombinovaným postižením a ředitelka speciálního centra Smiling Crocodile, které se už deset let zaměřuje na vzdělávání a péči o děti s tím nejtěžším postižením, zajišťuje jim potřebné terapie a poskytuje podporu jejich rodinám.

Nemají nárok

Děti s těžkým kombinovaným postižením v České republice nemají ze zákona nárok na individuálního asistenta ke vzdělávání a při poskytování dotací speciálním školám se s financováním individuálních asistentů nepočítá. Zatímco v jiných státech je tento způsob výuky a rozvoje dětí s těžkým postižením podporován a úspěšně funguje, současný systém dotací v ČR tlačí speciální školy k tomu, aby děti s velmi těžkým kombinovaným postižením vůbec nepřijímaly. Ty pak zůstávají odkázány na domácí péči a vzdělávání.

„Naším cílem a velkým přáním je, aby byl život dětí s těžkým postižením stejně uspokojující, jako je tomu u jejich vrstevníků, kteří měli možná na startu do života více štěstí. Zároveň se snažíme co nejvíce usnadnit život jejich rodičům, aby mohli chodit do práce, věnovat se i zdravým sourozencům nebo si alespoň na chvíli odpočinout.“ říká Dagmar Herrmannová a dodává: „Bez asistentů to ale nejde. Jen s nimi dokážou tyto děti neuvěřitelné věci!“