Během našich rozhovorů jsi častokrát zmínil, že jedině tvé klidné, už více než dvacetileté manželství ti dává sílu léčit pacienty a bojovat s psychopaty. Je ti přes šedesát, jsi trojnásobný otec, dvě děti máš z prvního manželství a taky už jsi dvojnásobný dědeček…
Já měl naši nejmladší dceru ve dvaačtyřiceti, to je ještě celkem dobrý věk. To včera jsem četl v médiích, že rocker David Koller se v jednom týdnu stal dědečkem i tatínkem. To má teda zápřah – v šedesáti tatínkem. Chodil ke mně taky Jiří Menzel, ten byl celý život starý mládenec a na stará kolena se najednou stal tatínkem, to není žádná legrace. Když byl u mě poprvé, stěžoval si, že je hrozně unavený, že ho bolí záda a kolena. A já mu říkám, že mě taky bolí kolena. On pak povídá, že nemůže spát. A já mu říkám: Pane režisére, to já taky nemůžu. A on že se mu točí hlava. A já že mně taky. On povídá, hergot, doktore, vy jste jak ten Hrušínskej!
Popírání pravdy je častá příčina zdravotních potíží.
Konečně mu došlo, že si přehráváme scénku z Vesničko má středisková. Pak mi vyprávěl, že by chtěl ještě natočit jeden velký krásný film jako vyvrcholení svého života. A že má skvělý scénář, ale potřeboval by na natáčení 50 milionů korun. A vzpomínal, jak byl na nějaké recepci, kde viděl ministra kultury Hermana, a tak si říkal, že to je skvělá příležitost. Tak se k němu přitočil a začal, že česká kinematografie by si zasloužila zas nějakého Oscara, že má scénář, ale že by potřeboval ty peníze. Menzel to skvěle vyprávěl: ,Tak jsem do něj čtvrt hodiny hučel, on mě poslouchal, pokyvoval hlavou a pak mi říká: Ale pane režisére, já jsem kardinál Duka.‘ To jsem se musel nahlas smát. Menzel byl nesmírně citlivý a laskavý člověk. Byl to velký zážitek ho potkat.
Katolická církev – při vší úctě k těm mnoha dobrým lidem v jejích řadách – je zrovna pěkný případ psychopatů, o kterých tak rád píšeš a přednášíš. Tisíce let lidem vládla pomocí strachu a manipulace. Teprve nedávno se celosvětově začalo s vyšetřováním sexuálního zneužívání dětí v jejích řadách. Zjistilo se, že církev po stovky let zamlčuje existenci mnoha pedofilních kněží a že má vypracovaný systém, jak tyto útočníky, kteří byli ostatně často sami v dětství oběťmi jiných pedofilů, před spravedlností chránit…
Psychopati to mají dobré také proto, že i když lidé po čase zjistí, co to zvolili za monstra, tak si to jejich voliči sami před sebou nechtějí přiznat. To, že se spletli, že se nechali napálit, že se vlastně stali spoluviníky zla, je tak nepříjemná skutečnost, že ji sami před sebou popírají. Popírání pravdy je častá příčina zdravotních potíží. Dokonce i v tak krajních případech, jako je sexuální zneužívání dětí, se ty děti někdy postaví na stranu toho, kdo je zneužívá. Pravda je tak děsivá, že radši podpoří toho, kdo jim ubližuje.
Popírání reality je ostatně dnes všudypřítomná realita…
Třeba dnes každý rozumný člověk musí vidět, že světová ekonomika nestojí na zdravých základech. Že funguje na dluh ekologický i ekonomický. Současná ekonomická krize, kterou odstartoval koronavirus, jen ukazuje, jak globální společnost funguje nesmyslně. Zbytečný konzum, obrovské plýtvání, vyčerpávání přírodních zdrojů, rostoucí zadlužení lidí i států. A jak se to léčí? Novým zadlužováním.
Vychází Rebel Hnízdil
Kniha Rebel Hnízdil: Rozhovory s MUDr. Janem Hnízdilem aneb S odvahou a humorem v časech dobrých i zlých vychází 29. května v nakladatelství Muza Books. Na webu nakladatelství si ji můžete koupit za výhodnou cenu. Jinak je k dostání standardně v kamenných knihkupectvích a online obchodech. V knize najdete řadu pozoruhodných příběhů ze života známého lékaře Jana Hnízdila, speciálně v období covidové pandemie, které prožíval velmi intenzivně. Novinka "Rebel Hnízdil" zároveň přináší čtivý a ucelený pohled na Hnízdilovy názory na zdraví člověka i celé společnosti.
Dluhy fungují jako léky proti bolesti. Abychom oddálili krach, který nás bude bolet, nasadíme si další léky, další dluhy. Ale ta krize ekonomiky nakonec přijde. Je to přirozené, jako že po létě přichází zima, protože nic nemůže růst donekonečna. Nedávno jsem si ostatně vzpomněl, jak jsi mě varoval už před lety před finanční krizí a radil kupovat zlato...
A koupil jsi?
Investoval jsem do jiné trvalé komodity – do půdy. Vedle chalupy jsme zakoupili pozemek, abychom tam mohli postavit dům s hrnčířskou dílnou pro dceru Johanku. Pojď, ukážu ti, jak si postavila středověkou pec…
Když se vracíme od pece, míjíme u potoka asi čtyřicet centimetrů tlustý kmen buku, který skolili bobři. Na konci je ohlodaný jako tužka. Je na něm stříbřitá cedulka s vyrytým nápisem: Památník vítězství bobra nad zlem, Zu Ehren des Sieges des Bibers über das Böse, MMXX.“ Honza zde za přítomnosti starosty a party kamarádů odhalil pomník výjimečnému stavitelskému úsilí rodiny bobrů, která se usadila na potoce kus proti proudu. A hned mě tam taky vede. Prodíráme se lesem a už stojíme u rybníčku, který se na potoce vytvořil díky tomu, že bobři vystavěli hráz několik metrů širokou a vysokou snad dva metry. Něco takového vidím poprvé v životě. „Je to úžasně inteligentní zvíře,“ říká nadšeně můj hostitel.
Reklama
foto: Muza Books a Ivy Morwen, zdroj: Muza Books
