Míříte při výběru partnera vysoko? Hledání snového ideálu se nemusí vyplatit

V časopise Science Advances zveřejnili už před časem studii o tom, co si vlastně lidé nejvíc přejí, když hledají vysněného a zdánlivě nedostupného partnera. Studie zkoumala data z internetových seznamek a šéfka výzkumného týmu Elizabeth Bruch z University of Michigan pak vysvětlovala, jak přistoupit k online randění vědecky a co to znamená, když je vybraný objekt mimo naši ligu. Lidových teorií a vysvětlení je mnoho, ale empirické ověření báchorek a domněnek u problematiky tohoto typu není zcela běžné.

Studie se zabývala heterosexuály, kteří používali online seznamovací aplikace ve čtyřech amerických městech: Bostonu, Chicagu, New Yorku a Seattlu. Výzkumní pracovníci vzali anonymizovaná data (nebyly zahrnuty žádné osobní údaje ani obsah zpráv) a podívali se na věk, etnikum a vzdělání. To vše proto, aby zjistili, co dělá žádoucí lidi žádoucími, tedy přinejmenším pro ty, kteří hledají partnera online.

Lepší než my sami

To, co výzkumníci zjistili, bylo předvídatelné a trochu depresivní. Muži i ženy byli přitahováni potenciálními partnery, kteří byli v průměru o 25 % atraktivnější než oni sami. Muži často psali zprávu první a ženy reagovali méně než muži. Počet slov ve zprávě se nezdá být důležitý, takže jestli vykopáváte pasáží z Nietzscheho nebo jen střílíte rychlé „ahoj“, je to vlastně jedno. Tedy kromě Seattlu, kde mají delší zprávy větší šanci na odpověď.

Ženy hledaly starší muže, muži hledali mladší ženy, samozřejmě nejvíce teenagerky, jinak řečeno nejnižší možný věk, který aplikace povolují zadat.

Dalším zjištěním bylo, že ženy považovaly muže s postgraduálním vzděláním za žádoucí, opačně to ovšem neplatilo tak výrazně. Ženy hledaly starší muže, muži hledali mladší ženy, samozřejmě nejvíce teenagerky, jinak řečeno nejnižší možný věk, který aplikace povolují zadat. Nejnižší zájem byl o ženy ve věku 60 a více let.

Bořit konvence se vyplácí

Jeden ze starších výzkumů (tehdy nešlo o aplikaci, ale řekněme seznamování v prapůvodní podobě) tvrdí, že se při seznamování vyplatí jít proti obecným zvyklostem a pravidlům. V průlomové zprávě z roku 1988 psycholog Alan Feingold zjistil, že ti, kteří si vyberou protějšky s podobnou fyzickou přitažlivostí, zůstanou s větší pravděpodobností dlouhodobě spolu.

Přestože lidé mají tendenci vyhledávat partnery atraktivnější, než jsou oni sami, tyto vztahy nejsou tak úspěšné. Otázka tedy zní – kdo je pro nás vlastně „mimo ligu“ a podle jakých parametrů to máme vyhodnocovat? Nové i starší výzkumy říkají, že hledat mezi výrazně atraktivnějšími protějšky je risk. Jednak může být problém takového partnera vůbec zaujmout, a pak s ním hlavně i vydržet…