Letní olympijské hry 2020, které byly kvůli epidemii o rok odloženy, začaly 23. července slavnostním zahájením. No, slavnostním... Na tribunách byly zhruba dvě tisícovky novinářů a asi tisícovka funkcionářů. Toť vše.
Řadové diváky, kteří neměli možnost se na olympijský stadion dostat, nahradily různobarevně natřené sedačky, aby se alespoň ty snažily vzbudit zdání naplněného hlediště. Marně. Kvůli možnému šíření nákazy koronavirem byl také omezen počet členů nastupujících delegací. To naopak bylo pozitivní, protože při účasti takového množství zemí by byl průvod nekonečně zdlouhavý.
Nešťastní jsou pochopitelně i překupníci, kteří si v mylné naději nakoupili vstupenky za tisíce jenů, a teď je nemají komu prodat.
Samotný kulturní program byl plný mnohdy těžko pochopitelných symbolů a tanečních vystoupení, která asi potěšila hlavně znalce japonské kultury a divadel kabuki či nó. Laika potěšily spíše kreace dronů se světly nad stadionem, které vytvořily dokonce obrovskou prostorovou zeměkouli. Tak aspoň něco.
Miliardy ve vzduchu
Ponechme ale hodnocení slavnostní overtury her povolanějším a věnujme se spíše tomu, zda se hry vůbec měly konat. A to ne jen vzhledem k téměř skandálnímu vstupu českých sportovců na olympijskou scénu. Přestože se olympijské hry konají o rok později, mají název Letní olympijské hry 2020, oficiálně Hry XXXII. olympiády. Výjimečné jsou i v tom, jak polarizovaly samotné Japonce. Jedna část vítá, že se vůbec konají, další proti nim protestují.
Nešťastní jsou pochopitelně i překupníci, kteří si v mylné naději nakoupili vstupenky za tisíce jenů, a teď je nemají komu prodat. Argument pro konání her přesto představují trochu paradoxně náklady. Podle původního předpokladu pořadatelů měly vyjít na necelých osm miliard dolarů, později pak byla částka revidována na více než dvanáct miliard dolarů. Dnes hovoří Auditní výbor Japonska o celkové sumě spolu s navazující paralympiádou o částce až 26 miliard dolarů. A to ještě nejsou započítány náklady na roční zpoždění, ztráta na vstupném a cena dodatečných hygienických opatření.
Mimořádná linka Praha-Tokio
S ohledem na tyto náklady se nelze pořadatelům a investorům divit, že hry i za této situace pořádají. Třeba v olympijské vesnici už dávno měli bydlet lidé a platit nájemné, její zařízení mělo být recyklováno a výsledné výrobky v prodeji. Například. Částečné zahojení představují poplatky za televizní přenosy do světa, jejichž výše ovšem byly nasmlouvány dlouho předtím, než byl původní termín her odložen.
Další problém představuje část Japonců, která si ani za zpřísněných podmínek hry nepřeje a snaží se je bojkotovat. Bojí se, že množství cizinců do země zavleče nové kmeny koronaviru, na něž není místní zdravotnictví připraveno. V tomto ohledu „zazářila“ česká olympijská výprava, o jejíž kauze referoval i světový tisk. Vzpomínáte na písničku Hany Zagorové?
„Mimořádná linka Praha-Tokio, přístav nádherných dnů. Mimořádná linka Praha-Tokio dávných přání a snů, mých dávných přání a snů.“ Právě tato mimořádná linka s výpravou části českých sportovců se stala kamenem úrazu a předmětem sporů o tom, proč a kdo dopustil, aby na palubě letadla vládla tak uvolněná nálada (alespoň podle dostupných záběrů), s trochou nadsázky ne nepodobná atmosféře v letadle, s nímž se kdysi vraceli zlatí hokejisté z Nagana.
Kdo bude koho vyšetřovat
Po příletu mimořádné linky bylo hned na letišti v Tokiu zjištěno šest pozitivně testovaných včetně čtyř sportovců, kteří měli všichni údajně sedět v blízkých řadách poblíž nenaočkovaného lékaře Vlastimila Voráčka, jenž byl součástí lékařského týmu českých olympioniků už na hrách v Londýně a Riu de Janeiro a byl také jako první z výpravy pozitivně testován. Už se rozběhly debaty, kdo že ho tam jako nominoval, když byl neočkovaný, a proti tomu stojí jen tvrzení samotného lékaře, že se sám testoval a výsledky byly vždy negativní. Objevily se spekulace, že Japonci mají přísnější testy, ale to vyvrátila sama Světová zdravotnická organizace (WHO). Instrukce k testování jsou prý pro všechny země jednotné.
Dá se tedy říci, že obrovskou hroudu másla má na hlavě Český olympijský výbor, jeho předseda Jiří Kejval a místopředseda Filip Šuman. Po celkem pochopitelné kritice i ze strany (v boji proti koronaviru velice zběhlého) premiéra Andreje Babiše pan Kejval prohlásil, že původce pochybení bude ČOV pochopitelně při vyšetřování této kauzy hledat. Kdo to bude vyšetřovat? No, kdo jiný než pan Kejval s panem Šumanem.
Nikdo však už nezvrátí osudy postižených. Pro pozitivně testované z onoho mimořádného letu Praha-Tokio to představuje obrovský zvrat v životě, v němž právě olympijské hry měly představovat jakýsi milník. David Trávníček, šéf agentury Sport Invest Marketing, která zastupuje například nakaženou plážovou volejbalistku Markétu Nausch Slukovou, byl nepříjemně překvapen z organizace mimořádného letu do Tokia. Chápe, že mohlo jít o řetězec selhání jednotlivců, ale oprávněně zároveň říká, že za firmu je zodpovědný šéf. „Pan Kejval udělal ostudu Česku,“ nechal se slyšet. Jak příznačné. Otázka je, jestli si čeští bafuňáři nedělají v boji proti koronaviru ostudu už od začátku. My to ovšem rádi zaplatíme, penězi a občas i životy. Tentokrát jsou naštěstí v sázce „jen“ ty peníze a osudy několika sportovců. O ostudě mluvit asi ani nemusíme. Na tu jsme si zvykli.
Reklama
foto: Profimedia