Česká eurokomisařka nedávno v médiích prohlásila, že si lidé odchodem z Facebooku zlepší život. Právě tato sociální síť Věru Jourovou v Bruselu v posledních dnech docela zaměstnává. Únik dat je jedna věc, druhou je obsah sociálních sítí, který je podle eurokomnisařky často nenávistný. A tato nenávist může lehce přejít v činy. Další věc je, že lidé kvůli sociálním sítím nerozliší, co je věrohodná informace.
Co se dá proti nenávistnému obsahu na sociálních sítích dělat?
Pokud se ten obsah blíží porušování zákonů, nebo evidentně porušením zákona je, tak se něco dělat dá. My jsme například v Evropské komisi přišli s iniciativou, na jejímž základě musí všechny výhrůžky likvidací a zabitím ze sociálních sítí prostřednictvím jejich provozovatelů mizet.
Reklama
Když se podíváme na míru nebezpečí, kterou na sítích vidíme, tak v této věci jdeme od nejvyšší urgentnosti: Organizace a příprava teroristických činů, návody na výrobu bomb a podobně, to je nejvyšší alarm a my chceme, aby tyto příspěvky provozovatelé sítí okamžitě likvidovali a nahlásili. Tam je totiž největší potenciál, že se stane něco hrozného v reálném světě.
To jde u těchto jednoznačných věcí, ale co když obsah není tak explicitní?
To už je samozřejmě těžší. Vezměme si obecně nenávist na internetu, kde už se pracuje se slovy, s emocemi a informacemi. Zde by měly firmy zvažovat, co je evidentní, například když se někde objeví "cikáni do plynu". Tohle by měli provozovatelé do 24 hodin smazat a v určitých případech také hlásit. Například tehdy, když už někdo organizuje pogrom nebo útok.
Češi za informace platit nechtějí, raději věří všemu, co se kde psalo na internetu. A jsou to i naše vysoké politické špičky, které s těmito informacemi pracují a vykládají je jako objektivní pravdu.
A firmy jako Facebook to dělají?
Dělají, i když to samozřejmě vyžaduje obrovské kapacity, protože tyto výroky sbírá a posuzuje člověk, nikoli umělá inteligence. Vysoká míra urgentnosti je například i u dětské pornografie, kde se to docela lehce identifikuje, protože tam se bavíme o fotografiích. Ty rozliší i technologie. Ale nenávistný obsah a jeho relevanci stroje zatím rozlišit neumí.
On většinou ani člověk sám nedokáže odhadnout, co je žvást a co je míněno vážně. Nám už vlastně do redakce taky takové výlevy chodí...
Novinář je v tomhle ohrožený druh. V celé Evropě novináři hlásí, jaký má na ně nenávistná kampaň na sociálních sítích vliv. Jsou totiž lehce dosažitelní, nejen tím, že píší na weby, kde probíhají různé diskuse, ale všichni mají také veřejné maily. Tahle kampaň vůči novinářům má pak za následek i vlastní autocenzuru. Novináři jsou taky lidé a začínají se logicky bát.
Takže se to projevuje i v médiích?
Nepochybně. Je totiž úplně jedno, kde daný novinář píše, nebo zda se objevuje v televizi, jestli je to komentátor či moderátor. Výhrůžky chodí dnes každému, kdo má mailovou adresu. Lidé, kteří vypouštějí různé xenofobní a sprosté maily, prostě nesnesou, když daný člověk v médiích neinformuje tak, jak by si oni přáli.
Jde o to, jestli si tihle stěžovatelé a autoři různých nenávistných teorií nevytvářejí už vlastní média. A jestli tedy těm klasickým nehrozí zánik.
To ukáže podle mě docela blízká budoucnost. Buď si společnost dokáže informace přebrat a bude zase stát o ty relevantní a ověřené, nebo jí bude stačit nějaká jednoduchá zpráva živící negativní emoce, která od někoho přijde do mailu a tváří se jako "zaručená pravda".
My jsme navíc jedním ze států, kde velké procento lidí, a to i mladých, věří více tomu, co se píše na sociálních sítích než v médiích.
Myslím ale, že pořád existuje spousta lidí, kteří si žádají přísun solidních a ověřených informací. Já doufám, že fake news, nenávistné obsahy a všechno to negativní, čeho jsme dnes svědky, nezačne tu společnost válcovat takovým způsobem, aby byly potřeba nějaké legislativní zásahy. Ty by totiž jako první zneužili ti, kteří z těchto nenávistných informací profitují. My jsme navíc jedním ze států, kde velké procento lidí, a to i mladých, věří více tomu, co se píše na sociálních sítích než v médiích. Třeba v Anglii, kde je přece jen tradice kvalitních médií delší, to tak není.
Jenže tam jsou také lidi za kvalitní informace zvyklí platit.
To je pravda, třeba když si otevřete jakýkoli článek v Guardianu, tak je tam na konci upozornění, že ty noviny nejsou jen generátorem nějakých zpráv, ale že potřebují platit kvalitní redaktory a jejich zázemí. Češi za informace platit nechtějí, raději věří všemu, co se kde psalo na internetu. A jsou to i naše vysoké politické špičky, které s těmito informacemi pracují, a vykládají je jako objektivní pravdu.
Co pomůže, mediální gramotnost?
Něco takového by se mělo objevit už na základních školách. A obecně zde chybí vůbec něco jako výchova ke kritickému myšlení. Myslím, že jsme kvůli tomu hodně lehce zranitelní, a také to o nás dost vypovídá.
foto: Profimedia
