Tajná spiknutí okolo celebrit nejsou až tak nová. To první se objevilo na sklonku 60. let, když si někdo dal práci a spojil černý oblek jednoho z beatlů na obalu desky Abbey Road s poznávací značkou VW brouk tamtéž „28IF“ do významového a významného sdělení.
Čtenářům skrytých symbolů bylo rázem jasné, že na obalu desky je dvojník a espézetka říká: „Kdybych ještě žil, bylo by mi 28 let.“ Paul McCartney se tak stal první „mrtvou“ beatlesáckou celebritou, kterou fanoušci s husí kůží oplakali. Dnešní konspirace šířené po Instagramu a YouTube jsou ale o něco děsivější.
Paul McCartney na desce obalu v černém a podezřelý bílý brouk s podezřelou značkou
Takže Katy Perry je prý ve skutečnosti JonBenet Ramseyová, blonďaté šestileté děvčátko, jež bylo za neobjasněných okolností brutálně zavražděno doma v roce 1996. Jay-Z a Beyoncé jsou prý členkami iluminátů, kteří ve velkém nasazují klony, aby vygumovali fanouškům mozky z hlav. Mezi zpěvačkami se vůbec nachází neobyčejné množství dvojníků a klonů – jako první byla nahrazena dvojnicí Avril Lavigne (už v roce 2005), později získala klona Britney Spears, přičemž Taylor Swift je ve skutečnosti naklonovaná Zeena LaVeyová, dcera zakladatele Církve Satanovy (jsou si vážně podobné).
Začne to o nějaké zpěvačce, ale najednou padne zmínka o tom, že přistání na Měsíci bylo fingované.
Toto jsou první konspirace, s nimiž přijde americký školák do kontaktu, nejčastěji přes Instagram a YouTube. „Děcka na ně klikají, protože vidí své oblíbené hvězdy a chtějí získat exkluzívní informace. Je to občas docela strašidelné, ale musíte to dokoukat. O přestávkách to potom rozebíráme,“ cituje profesor filozofie Evan Selinger ve svém článku na serveru Medium.com z rozhovorů, které vedl se svou dcerou Rory, žákyní sedmé třídy základní školy.
Jsou to úchvatné snímky
Podle Selingera jsou morbidní historiky o celebritách prvním krokem do králičí nory, jimiž se teenagerka vydá do říše divů za stále většími absurditami. „Spousta videí kombinuje různé teorie dohromady, občas tam pronikne i něco z politiky. Začne to o nějaké zpěvačce, ale najednou padne zmínka o tom, že přistání na Měsíci bylo fingované,“ říká Rory. Potom se otec zeptá: „Sdílejí si děti mezi sebou tahle videa?“
Zavražděná dětská miss je evidentně stále ještě žijící Katy Perry
„Ne, vyměňujeme si jenom legrační videa, tohle se šíří ústně.“ Takže když se rodiče snaží monitorovat, co potomci na síti sdílejí, nemají ani ponětí, čemu vlastně věří, lamentuje v článku Evan. A dcera mu to odsouhlasí. Nakonec položí otázku: Není to nebezpečné? „Je. Jsou to úchvatné snímky. Sama jsem některým z nich věřila.“
Hvězdy často přijdou nakonec k rozumu, ale až poté, co přes Twitter nebo Instagram zblbnou stovky tisíc followerů.
Zde je třeba zmínit, že anglosaští teenageři jsou už nyní přes Instagram bombardováni některými pradávnými konspiracemi, které skoro vymřely, ale internet je přivedl zpět k životu. Jednou z nich je teorie o ploché Zemi, s níž se v posledním roce mohli seznámit i čeští youtubeři (a vlastně i posluchači Českého rozhlasu – tato loňská debata mezi „majitelem selského rozumu“ Vladimírem Bačou a Jiřím Grygarem je dobrým úvodem do problematiky).
Slunce a Měsíc jsou kuličky
Flat Earth Society (čili „Společnost ploché Země“) vznikla v polovině 50. let a v dalších čtyřech dekádách nasbírala asi 3 500 členů. Ti se rozhodli skoncovat s heliocentrickým systémem a místo něj nabídli teorii velké placky, kolem níž obíhají malé koule – Slunce s Měsícem (vzdálené asi šest tisíc kilometrů). V roce 1997 společnosti vyhořelo centrum a fakticky zanikla. O sedm let později se FES objevila na internetu jako diskusní fórum a namísto bulletinu pro 3 500 členů má dnes jejich webová stránka 300 tisíc unikátních přístupů denně.
Ve stejné době vznikly Facebook a YouTube. Videa FES už viděly miliony lidí a třetina mileniálů si podle loňského průzkumu YouGov „není až tak jista“, že Země je kulatá, zatímco u lidí nad 45 let je to jen 15 procent a u lidí nad 55 let pět procent. Pětisetletý vědecký konsensus tak v nejbohatší zemi světa dostává na frak. Vědci dnes ovšem tahají za (snad ne ještě za kratší) ale za stejně dlouhý konec provazu jako různí rappeři, atleti nebo hráči basketbalu, kteří teorii placaté Země propagují. Tyto hvězdy často přijdou nakonec k rozumu, ale až poté, co přes Twitter nebo Instagram zblbnou stovky tisíc followerů.
K tomu je třeba připočíst youtubery, kteří se z náhlého popudu přihlásí ke staré biblické verzi, snad z touhy po originalitě, jako například Logan Paul (na videu), jenž vystoupil na sjezdu FES s projevem o placaté Zemi. Na první pohled ztřeštěná myšlenka – všichni zastánci hovoří ve stylu „ve vesmíru jsem nebyl, vědcům ani NASA nevěřím a můj selský rozum říká, že je to celé jinak“ – dostává podobně veliký mediální prostor jako vědecký konsensus. Co je ale na konspiracích podobného typu vlastně tak přitažlivé?
|
Každý máme svou teorii spiknutí Harry Dyer z University of East Anglia identifikoval několik základních rysů.
|
Obrana? Jen kritické myšlení
Absurdním rysem celého hnutí „Flat Earthers“ (plochozemců) je to, že se v poznání nevracejí ani do středověku – obyvatelé totiž už od helénského období věřili v kulovitý tvar, jakýsi výsek koule. Představa Země jako ploché desky se v evropské literatuře nevyskytuje. Jde tedy hlavně o přesvědčovací schopnosti tvůrců videosnímků. Gary Heather podle svých slov věřil v zeměkouli přes 50 let, než si pustil dvouhodinové video Flat Earth Clues.
Sledovat podobná videa vám jako teenagerovi dá pocit, že jste něčím zvláštní, protože máte zvláštní znalosti.
Svůj zážitek popisuje jako probuzení. „Dáváte si hrnek kafe, stejnou značku jako vždycky, a říkáte si, že takhle má káva chutnat. A pak najednou ochutnáte jinou značku a v tu samou chvíli si uvědomíte, že jsou na světě další chutě, o nichž jste neměli ponětí.“
Což nás přivádí na začátek. „Sledovat podobná videa vám jako teenagerovi dá pocit, že jste něčím zvláštní, protože máte zvláštní znalosti. Namísto nudného šprtání, které doporučují autority, se můžete vydat po cestě, pro niž nejsou ostatní ještě dost probuzení. Jedinou obranou proti takovému kluzkému svahu je rozvoj kritického myšlení, na němž se musí podílet škola i rodiče,“ uzavírá své vyprávění o rozhovorech se sedmačkou Rory profesor filozofie Evan Selinger.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Medium
