Chůze jako antidepresivum a cesta k naplněnému životu

Statistiky mluví za vše. Chůze sama o sobě je zdraví velmi prospěšná. Vědci z University College of London například dokládají, že lidé, kteří hodně chodí, mají oproti ostatním nižší výskyt kardiovaskulárních nemocí i riziko celkové úmrtnosti. A shodují se na tom, že nemusíte chodit příliš rychle ani daleko.

Chůze má ale mnohem více benefitů, než jen „pouhé“ zlepšení fyzičky. Působí blahodárně na naši psychiku i duši. Proto jsou také na vzestupu pěší túry na poutní místa po celém světě, například pouť do Santiaga de Compostela. Lidé takové cesty podnikají, protože si potřebují vyřešit svoje trápení a třeba i přijít na to, kdo jsou a co od života chtějí.

Z vlastní zkušenosti nicméně mohu říct, že za tímto zážitkem nemusíte vyrážet daleko do světa. Stačí se přepnout na takzvané vědomé prožívání – mindfulness. Jde o to zaměřit se na přítomný okamžik bez jakýchkoliv předsudků. Tak svou chůzi povýšíte na další level a uděláte z ní skvělý zážitek.

Vědomá procházka v praxi

Základem je mít za cíl pouze procházku jako takovou, ne například myslet na to, co musíte nakoupit. Potřebujete uslyšet svůj vnitřní hlas, který v knize Chůze – Cesta k bohatšímu životu její autor Sholto Radford popisuje následovně: „Je to hlas, který šeptá o jednoduchosti a šanci napojit se na tu základní, přirozenou podstatu nás samých. Zpochybňuje úpornou snahu lépe si uspořádat život, prokousat se nekonečným seznamem úkolů a zorientovat se v matoucí škále možných voleb.“

Já osobně tento vnitřní hlas nejintenzivněji vnímám zejména, když jsem sama v přírodě, nebo i ve společnosti ostatních, když jsme však potichu. Je úplně jedno, jestli taková vycházka trvá hodinu, nebo tři. Když se člověk napojí na svůj vnitřní klid, vyřeší si v sobě spousty otázek, nebo díky intenzivnímu vnímání přírody zjistí, že některá trápení je zbytečné řešit, protože neexistuje nic jiného než přítomnost. Ptáme-li se – co je to život? Tak to je on. Tento moment. Člověk najednou vidí všechno s větší lehkostí a nadhledem.

„Šel jsem se projít, a nakonec jsem se rozhodl zůstat venku do západu slunce. Zjistil jsem totiž, že jít ven ve skutečnosti znamená jít dovnitř.“ John Muir

Krok za krokem k moudrosti

Ve zmiňované knize také najdeme doporučení průkopníka vědomého prožívání Jona Kabat-Zinna. V jednoduchých sedmi bodech čtenářům radí, jak si prožívání přítomného okamžiku během procházek zjednodušit. Až se vám to podaří, můžete tyto moudré principy zkusit zařadit i do běžného života.

Žádné posuzování – zaujetí neutrálního postoje. Nejdřív si všímejte, jak váš vnitřní kritik věci hodnotí, případně jak se cítíte a zda to, co vidíte kolem, je vám příjemné, či nikoliv. To, že o svých vnitřních soudech sice víte, ale neřešíte je, vám dovolí daný moment opravdu prožít.

Trpělivost – berte momenty tak, jak přicházejí. Na vycházce můžete zaznamenat, že jste místy netrpěliví. Zkuste si uvědomit, jak se kvůli tomu cítíte. Všechno má svůj vývoj a je třeba věnovat se každé chvíli zvlášť. Vzpomeňte si na přírodu, která má svoje cykly a také nikam nespěchá.

Mysl začátečníka – přistupujte k prožitkům se zvídavostí. Dívejte se na svět bez předsudků, pohledem malého dítěte. Méně tak budete sklouzávat do zajetých stereotypů. Nechte se překvapit a buďte otevření novým pohledům na svět. Díky tomuto přístupu může být každá procházka jiná a později ho třeba uplatníte i vůči dalším místům, lidem či věcem.

Důvěra – věřte v sebe sama, ve svoji intuici, schopnosti a moudrost.

Žádné usilování – nemusíte mít žádný cíl. Nejde o to něčeho dosáhnout, nebo něco změnit.

Přijímání – přijměte momentální prožitek bez napětí a vnitřního odporu. Když vás na cestě potká déšť, možná se před ním automaticky snažíte utéct. Jaké by to bylo, kdybyste ho přijali, a dokonce si ho užili?

Nelpění – pro psychickou pohodu je důležité nelpět na věcech, lidech, názorech. To vám ušetří spousty duševního úsilí.

Během chůze člověk neustále objevuje. Nemusíte nutně hledat nové trasy. Můžete chodit stejně jako já zdánlivě stejnou cestou. Pokud jste v přírodě, vaše výprava nikdy stejná nebude. Ani kdybyste ji šli po stopadesáté. Jednou je zamračeno, jindy svítí sluníčko. Jednou potkáte lišku, podruhé zajíce. Napijte se ze studánky. Vnímejte, jak je voda chladná a jak voní lesem. V přírodě je jednodušší se na vlnu přítomného prožívání naladit. To všechno vám zajistí větší vnitřní klid a maximální prožitek.