Mít příbuzného v nemocnici je stresující samo o sobě. Když k tomu ještě přidáte obavy, že o něj není správně postaráno, může to být velmi náročné a vaše emoce lítají jako na horské dráze. Jak poznáte, že něco není v pořádku? Jaké kroky podniknout, abyste zajistili, že váš blízký dostane tu nejlepší možnou péči? Pátrali jsme po tom, jaká opatření můžete udělat, abyste svému blízkému, nejčastěji prarodiči či rodiči, zajistili takový pobyt v nemocnici či adekvátním zařízení, jaký si zaslouží a za jaký často i platíte.
Babička se do domova těšila, ale vystřízlivění přišlo dost rychle
O zkušenost ne přímo s nemocnicí, ale s domovem seniorů, kam musela svou babičku umístit, se podělila paní Eva Malíková (41 let). K babičce má velmi blízko, a ačkoli babička trpí alzheimerem, má i světlé chvilky, kdy si „holky“ zase užívají jako dřív. „Babičku jsem nechtěla umístit do domova, ale začala být nebezpečná i sama sobě, takže tam tehdy šli oba, i s dědou. Ten ale vloni zemřel. Za babičkou chodím denně, stejně jako jsem chodila za dědou. Myslela jsem, že když za domov platíme opravdu nemalé peníze, je tam o babičku dobře postaráno. Ale jednoho dne jsem zažila šok,“ svěřuje se Eva, která se navíc sama živí jako sociální pracovnice.
Související…
Reklama
„Když už se ani domácí pečovatelky nezvládaly o babičku starat, protože je vždycky jednoduše vyhodila, začala jsem po dohodě s ní hledat místo, kde jí bude dobře. Stálo nás to skoro rok úsilí, ale nakonec jsme našli domov, který se nám zdál přístupem a komunikací nejlepší. Babička tam tedy šla, a dokonce se těšila, což bylo dost neobvyklé,“ usmívá se paní Eva. Jenže brzy jí úsměv ze rtů zmizel.
Kolotoč odstartovala ztracené protéza
Asi po dvou měsících začaly problémy. „Nechápu jak, ale babičce se podařilo někde v pokoji ztratit zubní protézu a nebyla tedy schopna jíst. I když za ní chodím denně, až za tři dny mi přišla opravdu výrazně pohublá. Jenomže měla zrovna ,horší‘ den, takže z ní nevypadlo, co se děje. Až další den jsem se dozvěděla, že jí odmítají mixovat jídlo. Byla jsem v šoku, a to se pak ještě vystupňovalo, když babička dostala těžký zánět do úst. Personál to opět neřešil a já jsem se strašně naštvala,“ pokračuje Eva. Sestry se k ničemu neměly ani po opakovaných stížnostech, a tak začala situaci razantně řešit.
Na nejvyšší místa
Prosadila si schůzku s vedením zařízení a odcházela z ní s omluvou a ujištěním, že vše bude obratem napraveno. Jenomže měla strach, že si frustrované sestry začnou na její babičce vylévat zlost. „Naštěstí se to nestalo, opravdu došlo k velkému zlepšení, a to nejen ohledně mixovaných jídel a babiččina zánětu v ústech. Najednou dostávala lepší péči a chodily k ní milé sestry, které se zajímaly o její pocity. Jsem strašně ráda, že se to konečně stalo, ale proč k tomu došlo až poté, co jsem celý špitál, tedy domov seniorů, doslova obrátila vzhůru nohama? Vždyť by to přece mělo být automatické,“ uzavírá Eva svou zkušenost.
Jak poznat, že péče není adekvátní, když váš blízký nemluví
Jak poznat, že vašemu příbuznému nebo blízkému člověku v nemocničním zařízení něco chybí, zejména pokud sám souvisle a srozumitelně nemluví? Všímejte si drobností.
Všímejte si drobností. První známkou problémů může být třeba vždy chybějící voda u pacientova lůžka.
Některé z nejběžnějších příznaků nedostatečné péče zahrnují zanedbanou hygienu (například oblečení na podlaze místo v koši na prádlo, špinavé ložní prádlo), nedostatek komunikace nebo arogantní či ledabylé odpovědi ze strany zdravotnického personálu, neočekávané zhoršení zdravotního stavu vašeho blízkého, špatná výživa nebo dehydratace. Pokud si všimnete některého z těchto příznaků, je důležité ihned jednat.
Co dělat, když zjistíte problém
Možností máte spoustu, začněte ale zezdola, tedy od nejbližších ošetřujících sester. Navíc ohledně celého pobytu v nemocnici je dobré informovat se předem, jak radí na webu gov.cz. Každý pacient má právo zvolit si poskytovatele lůžkové péče, tedy místo, kde bude hospitalizován. Zároveň by měl vědět, co si s sebou do nemocnice vzít i jaké jsou jeho povinnosti a práva. „Při poskytování zdravotních služeb mají pacienti řadu práv, na která se mohou odvolat v případě nespokojenosti. Patří k nim například právo na nahlížení do zdravotnické dokumentace, právo na podání stížnosti, právo na druhý názor, právo na uspokojení dříve vysloveného přání, právo na volbu poskytovatele zdravotních služeb a mnoho dalších,“ informuje web. Pokud u nás v ČR zjistíte nějaký závažný problém nebo pochybení, je možné se obrátit na Oddělení podpory práv pacientů, jež působí na Ministerstvu zdravotnictví ČR a věnuje se systémovému zapojení pacientů do řízení a procesů ve zdravotnictví. Zaměřuje se primárně na podporu a spolupráci s pacientskými organizacemi jako legitimními zástupci pacientů.
Pokud tedy máte jako Eva Malíková podezření, že péče o vašeho blízkého nebo i o vás samotné není dostatečná, okamžitě o tom informujte lékaře nebo zdravotní sestru. Buďte konkrétní ve svých stížnostech a požádejte o okamžité řešení. Můžete také kontaktovat sociálního pracovníka nemocnice, který vám může pomoci identifikovat dostupné zdroje.
Hygiena jako v chlévě
S ještě horším přístupem se setkala i paní Anna Gregorová (56 let), která při návštěvě oblastní nemocnice zjistila, že její matka, která byla hospitalizována po operaci kyčle, nebyla pravidelně přebalována a často ani neměla u ruky čerstvou vodu. „Každou návštěvu jsem našla maminku v nepohodlí,“ říká Anna. „Až mi fakt ruply nervy, protože personál na mě naprosto kašlal. Tak jsem to zkusila několikrát a pak prostě kontaktovala nemocničního ombudsmana. Ombudsman nám pomohl zajistit, že maminka dostala pravidelnou péči,“ vysvětluje teď už spokojená Anna Gregorová.
Pokud se zdá, že vašimi námitkami se nikdo nezabývá, při každé návštěvě si o stavu vašeho blízkého i o všech problémových situacích dělejte poznámky a případně vše dokumentujte fotografiemi.
I Jan Mínský (42 let) má podobnou zkušenost. „Otec byl hospitalizován s infekcí. Zdravotnický personál mi neustále říkal, že otec je v pořádku, ale já jsem viděl, že se jeho stav zhoršuje. Teda ne že bych tomu rozuměl, ale viděl jsem, že vypadá čím dál hůř. Nejdřív jsem kontaktoval vedoucího oddělení a vyžádal si detailní konzultaci o otcově léčbě. A ono stačilo naštěstí jen toto. Už po tomhle zásahu, kdy jsem byl opravdu slušný a snad i empatický, se péče o tátu zlepšila, i když ne zcela. Musel jsem to udělat, měl jsem daleko klidnější svědomí. Ale musel jsem se ozvat. Co potom ti, kteří to neudělají, bojí se, nebo nemohou?“ Ptá se sám sebe Jan Mínský.
Nebojte se vyžádat si dokumentaci a ozývejte se. Pořád!
Jak se zdá, v některých případech stačí nebát se říci si o to, jak chcete, aby bylo o vaše milované postaráno. Pokud se zdá, že vašimi námitkami se nikdo nezabývá, při každé návštěvě si o stavu vašeho blízkého i o všech problémových situacích dělejte poznámky a případně vše dokumentujte fotografiemi.
„Někde si shromažďujte kopie veškeré komunikace s personálem nemocnice, včetně e-mailů a zpráv. Tyto dokumenty mohou být klíčové při dalším jednání s nemocničním vedením nebo odpovídajícími organizacemi. Mně se to velmi vyplatilo,“ radí paní Marie Š. (38 let). Zjistila, že jejímu bratrovi, který byl hospitalizován po mozkové mrtvici, nebyla poskytována dostatečná rehabilitační péče. „Bylo to frustrující, protože bratr tehdy potřeboval intenzivní terapii, takže jsem se nakonec po mnoha konzultacích s různými lékaři rozhodla ho přemístit do specializovaného rehabilitačního centra. A bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsme mohli udělat, protože se začal opravdu rychle zlepšovat, a brzy byl natolik fit, že odešel domů, protože dělal fakt skokové pokroky. Jenže to nešlo hned. Nakonec jsem kontaktovala specialistu pro dlouhodobou péči, která se tu zabývá právy pacientů. A tam mi poradili nejlíp. A taky jsem tedy poslechla přímo bratra. Opravdu chtěl pryč, nebyl v naší nemocnici spokojený.“
Pokud to jde, vyslechněte si pacienta, vašeho blízkého
Nezapomínejte na pacienta samotného! I když, jako v případě babičky paní Evy, nemusí být váš blízký vždy zcela při smyslech, určitě má co ke svému životu nebo pobytu v daném zařízení říci. Naslouchejte mu a nesnažte se ignorovat, co vám říká. Vždycky je lepší to prověřit.
Vaši nejbližší si zaslouží péči, která jim pomůže se rychleji zotavit.
Navíc kromě jednoduché komunikace s tím, na kom vám záleží, nám v dnešní době nahrávají na mnoha místech i moderní technologie. Sledujte pacientské portály, jež umožňují rodinám sledovat zdravotní stav a léčbu svých blízkých, mnohdy poskytují přístup k lékařským záznamům, výsledkům testů a plánům léčby, což usnadňuje sledování a komunikaci s lékaři. I když to u nás, pokud jde o technologie, není tak vyspělé jako třeba v USA, stále máme jedny z nejlepších lékařů a nejdostupnější zdravotnickou péči na světě.
Finance jsou často „až na prvním místě“
Nezapomínejte však na to, že nemocniční péče může být velmi nákladná. Pokud tedy máte nějakého příbuzného nebo blízkého člověka v nemocnici nebo specializovaném zařízení, je ve vašem zájmu mít přehled o jeho finanční situaci a možnostech pojištění. Spolupráce s nemocničním sociálním pracovníkem anebo vaší pojišťovnou může pomoci zjistit, jaké programy a zdroje jsou k dispozici pro pokrytí nákladů. Ostatně, právě to se stalo i panu Janu Mínskému s jeho otcem. „Nejprve nevěděli, že je to infekce. Táta nebyl správně diagnostikován a lékaři nebrali jeho symptomy vážně, nebo je brali na lehkou váhu. Otec měl neustálé bolesti, ale personál to přisuzoval stáří. Tak jsem kontaktoval odborníka na zdravotní právo a podal stížnost na nemocnici. A tak se nám podařilo získat druhý názor a správnou diagnózu,“ objasňuje detailněji případ svého otce pan Mínský. „Prostě mi něco říkalo, že něco není v pořádku. Po konzultaci s dalším lékařem a stížnosti došlo ke změně léčby. Byly to ale děsný nervy.“
Informujte se a využijte svá práva
Mít příbuzného v nemocnici může být náročné, zvláště pokud máte pocit, že péče není dostatečná. Je důležité být svému blízkému aktivním obhájcem, komunikovat s nemocničním personálem a využívat dostupné zdroje. S podporou a informovaností můžete zajistit, že váš blízký dostane péči, kterou si zaslouží. I když je to někdy fuška, vaši blízcí za ty nervy a vlastně i uplatnění vašich práv stojí! Navíc i stěžovat se dá slušně, než se přikročí k radikálnějším způsobům řešení.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
