Elektrárna v Hellisheiði na Islandu nejenže neprodukuje emise – dalo by se říci, že produkuje emise negativní. Geoinženýrství bude mít v pokračujícím boji proti klimatickým změnám zásadní význam jak při vývoji, tak přijímání podobných technologií.
S čím dál akutnější potřebou zastavit globální oteplování se vědci i světové vládnoucí elity začínají obracet na geoinženýrství, konkrétně pak možnost pohlcování a skladování výfukových plynů. Výzkumníci dokonce nedávno uvedli, že Země potřebuje techniku, která bude „vysávat emise“ již od roku 2030.
Elektrárna na Islandu produkuje záporné emise, proč tento postup tedy neuplatňují i ty ostatní? Zatím je to moc drahé...
Negativní emise
A jak se zdá, Island má se svou 300 megawattovou geotermální elektrárnou před zbytkem světa pořádný náskok. Elektrárna v Hellisheiði pohlcuje více oxidu uhličitého, než ho produkuje, což v podstatě znamená, že vytváří záporné množství emisí. V každém případě tvoří továrna asi o třetinu uhlíku méně, než by vypustila do vzduchu klasická uhelná elektrárna. Navíc místo toho, aby zplodiny „odlétly“ do ovzduší, pochytá je a skladuje v podzemí.
A jakže tento zázrak funguje? Zeď plná ventilátorů vysává vzduch a filtruje z něj oxid uhličitý. Ten pak přesouvá do vody, která odtéká do země a tvoří tam kameny. Je to v podstatě jednoduchý proces, který produkuje použitelnou energii a zároveň z životního prostředí eliminuje emise. Je to výhra pro všechny strany. Logická otázka je, proč tedy tuto technologii nepoužívají všechny státy všude na světě? Odpověď je jednoduchá – je to drahé.
Planetu Zemi máme ve svých rukou. Je dobře, že se o ni začínáme starat. Bude to ovšem stačit?
Cena energie
Momentálně stojí převedení jedné tuny oxidu uhličitého do pevného skupenství asi 30 dolarů (což znamená nějakých 650 Kč), což není až tak závratná částka. Ta opravdu drahá část je vysávání uhlíku ze vzduchu. Provozovatelé se nyní snaží cenu snížit na přijatelnějších 100 dolarů (cca 2200 Kč) za jeden cyklus. Pokud by se to povedlo, byla by technologie přijatelnější a snad by se i dala široce implementovat.
Celkový koncept – zachycení a přeměna CO² na kameny – není nic nového pod sluncem. Nejrůznější metody omezení anebo zastavení globálního oteplování se na poli geoinženýringu řeší už léta. Konkrétní elektrárna, která plně funguje, splňuje ekologické potřeby a její postavení není finančně zcela mimo lidské možnosti, je však novým světýlkem naděje a zároveň majákem, který lze následovat. S vylepšováním této technologie se tak snad stanou podobné elektrárny levnější a tedy rozšířenější.
Pokud se nepoučíme a budeme energii produkovat stejnou měrou a stejným způsobem jako dosud, klimatické změny se ještě zhorší a jeho dopady na lidské životy a peněženky jen porostou. Ačkoli se od fosilních paliv obracíme k obnovitelným zdrojům, nesmíme zapomínat, že naše emise jen tak nezmizí. I kdybychom veškerou uhlíkovou stopu okamžitě vymazali, pozorovali bychom její následky po další roky, ne-li desetiletí. To samozřejmě neznamená, že nemáme dělat nic, protože jsme si na vlastní zkázu a zkázu naší planety zadělali již dávno. Spíše je dobré si občas připomenout, že s novými technologiemi můžeme přispět k eliminaci již existujících emisí.
foto: Shutterstock, zdroj: Futurism
