Usekli byste si radši svoji aktivní ruku, nebo si nechali do čela vyřezat hákový kříž? To byla jedna z otázek, kterou skupina vědců položila 166 studentům. Na 70 % respondentů řeklo, že by si radši useklo ruku.
Podobné výsledky přinesla i druhá testová otázka: radši byste okamžitě zemřeli, nebo byli až nadosmrti známí jako pedofilové? Více než polovina účastníků experimentu by dala přednost okamžité smrti.
Což o to, člověk může říct cokoliv, ale skutečně by to udělal? Vědci se to pokusili ověřit. Během druhého experimentu vyplnila skupina studentů test, který měl údajně měřit jejich podvědomý přístup k rasismu. Nehledě na jejich odpovědi byli výsledky experimentu označeni jako rasisti a informováni, že výsledky budou zveřejněny na univerzitě. Pokud ovšem nepodstoupí i druhý experiment, během kterého strčí ruku do kbelíku plného červů. V takovém případě se o výsledcích jejich testu nikdo nedozví. Téměř třetina studentů se rozhodla chránit svoji reputaci a raději riskla kbelík.
„Dobrá reputace funguje jako klíč k výhodám, které nám společnost nabízí. Lidé se špatnou pověstí tento klíč ztrácí. Vzhledem k tomu, že společenství je základní strategií umožňující lidské přežití, může mít ztráta klíče devastující následky. Pro většinu lidí znamená vyloučení ze společnosti smrt,“ napsali autoři studie.
Na pohlaví nezáleží
Pro muže i ženy je jejich reputace přibližně stejně důležitá. Liší se v tom, co jsou pro její ochranu ochotni obětovat. Ženy se radši vzdají své ruky nebo spáchají sebevraždu, muži jsou zase ochotnější dotknout se červů, tj. podstoupit něco odpudivého. Obě skupiny jsou ochotny podstoupit fyzickou bolest nebo vězení.
Jiná studie, měřící vztah k reputaci mezi lidmi napříč 100 zemí, ukázala, že pro lidi je důležitější jejich morální reputace než bohatství, vzrušení, zábava, úspěch a fyzické bezpečí. Svojí pověsti si váží téměř nade všechno.
Pro lidi je důležitější jejich morální reputace než bohatství, vzrušení, zábava, úspěch a fyzické bezpečí.
„Někteří lidé skutečně dělají extrémní věci, jenom aby se vyhnuli poškození reputace. Jsou ochotní podstoupit duel, zaplatit peníze za mlčení, zastrašovat, zavraždit informátora, hodit kyselinu na zneuctěného člena rodiny, spáchat sebevraždu – to všechno, aby se vyhnuli zneuctění,“ připomněli autoři studie.
Láska k lidem, nebo strach z odsouzení?
Otázkou tedy je: chováme se morálně proto, že to považujeme za správné, nebo ze strachu, aby nás společnost neodsoudila? „Se vší úctou k altruismu, vědci přišli se řadou důvodů, proč evoluce – která vybírá geny čistě na základě sobeckých výhod umožňujících lepší reprodukci organismu – může vést ke kooperativnímu chování. Ochrana osobní pověsti je důležitá pro vaše zdraví a může se jednat o jeden z důvodů, proč si ji chráníte tak silně,“ řekl Andrew J. Vonasch, expert na sociální psychologii a jeden ze spoluautorů studie.
Násilníci se od ostatních lidí neliší inteligencí, verbálními schopnostmi ani základními kognitivními funkcemi.
Jak je tedy možné, že lidé vůbec páchají zločiny? Možná vysvětlení jsou tři: ztráta sebekontroly, nedostatek morálních zábran a životní nutnost. Psychologický experiment provedený s 66 usvědčenými teroristy, z nichž každý zabil průměrně 33 lidí, ukázal, že teroristé se od ostatních lidí neliší inteligencí, verbálními schopnostmi ani základními kognitivními funkcemi. Zato vykazují vyšší stupeň agrese, nižší schopnost rozpoznávat emoce a morálku. Pro teroristy účel světí prostředky. Výjimky z pravidla jsou tedy možné.
foto: Shutterstock
