Svět našeho dávného předka neznal téměř žádné všední úkony: lov, orba, setba i sklizeň, příprava potravy, očista, pozdrav i boj – každý zodpovědný úkon, který propojuje jedince s okolním světem, který jej začleňuje do proudu času, měl zároveň i posvátný charakter a pojil se s příslušnými obřady. Všedními činnostmi byly pouze ty, které neměly vzorový model. Činnosti, které nebyly opakováním činů mýtických předků či hrdinů. V průběhu dlouholetého kulturního vývoje však řada původně posvátných úkonů prošla procesem zevšednění a odposvátnění.
Položme si tedy otázku. Má moderní člověk, žijící ve svobodné společnosti, vůbec nějakou potřebu rituálů a jejich provozování, i když v méně okázalé podobě než dříve?
Rituály byly a jsou výrazem výjimečnosti, mimořádnosti, posvátnosti okamžiku, jehož prožití je neslučitelné s rutinním během všedního dne. A co víc, nošením nejrůznějších talismanů a amuletů se posiluje očekávání jejich mimořádného účinku.
Myslím si, že by bylo férové si na rovinu přiznat, že život v bludných schématech bez osvěžujících rituálů se může stát neuspokojivým. Jistěže jsou chvíle, které vybočují z běžné denní rutiny, jako jsou posezení s přáteli, návštěva kina či divadla, víkendový výlet na hory nebo vytoužená dovolená u moře. Jenže většina těchto momentů je orientována na svět vnější, jenž nás obklopuje. Do hry vstupuje množství aspektů a hlavně osob, které nemusejí důkladně posloužit naší tužbě užít si danou chvíli. Vstupujeme do světa, který nemůžeme úplně ovládnout a zajistit si tak očekávaný výsledek. Navíc svět radostí, který je závislý na vnějších impulsech, jakými jsou například přijímání dárků, obveselení filmem, chatem na sociálních sítích, neustálé vyhledávání zábavné společnosti kamarádů, nikdy nedojde naplnění a rychle se omrzí.
"Posadit se, spočinout, zklidnit na chvíli svoji mysl sice vypadá jako zbytečný luxus, který si dnešní člověk nemůže dovolit, ale ve skutečnosti je to nutnost."
Kde tedy hledat svět radostí, které se neomrzí, kontakt s někým, na koho se mohu spolehnout, s nímž najdu souznění? Kde hledat osvěžení všedního dne a místo, kde mohu načerpat nové síly a energii?
Pokud člověk může nalézt takovéto místo, pak je najde pouze sám v sobě! Jenže ono se to lépe poví, než realizuje. Nemám pravdu?
Nedávno jsem se potkal se známým, který se velice zajímal o to, zda stále provozuji čajovny. Řekl mi, že rád vzpomíná na dobu, kdy do nich chodíval. Že by do nějaké i zašel, ale cítí se na to příliš starý a navíc nemá čas. Shodli jsme se na tom, že náš život je naplněn úkoly, povinnostmi, rodinou, okruhem přátel, sportem, návštěvami, cestováním a spoustou dalších záležitostí. Je samozřejmé, že všichni chceme něco zažít, užívat si a cítit se dobře.
V čem jsme se však neshodli, je můj názor, za kterým si stojím, že posadit se, spočinout, zklidnit na chvíli svoji mysl sice vypadá jako zbytečný luxus, který si dnešní člověk nemůže dovolit, ale ve skutečnosti je to nutnost! Jen tak být zticha a nic nedělat, nemluvit a nehonit se za každou myšlenkou je sice v rozporu se způsobem rytmu naší doby, ale zároveň je nezbytným předpokladem pro klidný a vyrovnaný život.
Ve chvílích ztišení se totiž děje něco velmi důležitého. Nacvičuje a prohlubuje se důležitá schopnost oprostit se a díky tomu získat vnitřní svobodu a zachovat si ji.
Mysl potlačuje utkvělé představy, osvobozuje se od strnulých způsobů myšlení, emoce se přestanou točit v kruhu. Přestáváme lpět na „chci“, „nechci“ a „chci to jinak“. Jsme schopni vnímat hlouběji a otevírá se nám přístup do zatím nepoznaných hlubin vlastního nitra. To vše ale pouze tehdy, pokud víme, co děláme.
Osobně považuji pití čaje, a mám tím na mysli vědomé pití čaje podle určitých pravidel, za první a zásadní krok na cestě za hledáním osobní spirituality a odpovědí na otázky typu „kdo jsem“, „proč jsem tady“ a „kam směřuji“. Jednoduchý čajový rituál, k němuž nepotřebujeme drahé nádobí či náčiní ani předražené suroviny, může každému z nás pomoci navodit vhodnou atmosféru, při které už budeme moci vnímat, zda jsme schopni se alespoň na chvilku zastavit a zkoncentrovat. A to je vlastně první krůček, který nám může být nápomocen při hledání vnitřní rovnováhy a schopnosti lépe se vyznat v sobě samém, a tedy i ve světě kolem nás.
"Jde tu jen a pouze o rituál, tedy pití čaje, kterému předchází řádná příprava, po níž následuje ničím nerušená chvíle, kdy si uvědomujeme, co vlastně děláme, a naše mysl je přítomná. Nemyslíme na problémy všedního dne, netrápíme se minulostí a neplánujeme budoucnost."
Existují však stovky druhů čajů a desítky nejrůznějších způsobů, jak si je připravit. Zrovna tak se dá na trhu pořídit tisíce druhů náčiní vhodného a mnohdy i nezbytného k přípravě čaje. Kdo se v nich má však vyznat?
Podobně jako nikomu nepřipadá zbytečné konzultovat nákup nové sekačky na trávu s odborníkem nebo si nechat poradit při výběru pračky, bude lepší při nákupu čajové soupravy pohovořit s čajovníkem, který svému řemeslu dobře rozumí. A co více? V čajovně je možné se nechat inspirovat, poznat nové chutě a vůně, posedět nikým nerušen, neobtěžován kouřem z cigaret či hlučnými hosty rozjařenými alkoholem.
V čajovně je možné začít vnímat význam rituálu přípravy čaje. Rituálu, který si můžeme odnést s sebou domů. Rituálu, ke kterému se můžeme obrátit vždy, když si budeme chtít navodit atmosféru klidu a ušlechtilosti. A o to vlastně jde.
Nejde o to stát se členem party, která vysedává po čajovnách a krátí si čas nicneděláním. Nejde o to soutěžit s druhými, kdo sežene dražší čaj či vzácnější kousek keramiky. Nemá vážnějšího významu konzumovat čaj bez kontroly a vytvořit si závislost, asi jako si kuřák vytvoří závislost na cigaretách. Jde tu jen a pouze o rituál, tedy pití čaje, kterému předchází řádná příprava, po níž následuje ničím nerušená chvíle, kdy si uvědomujeme, co vlastně děláme, a naše mysl je přítomná. Nemyslíme na problémy všedního dne, netrápíme se minulostí a neplánujeme budoucnost.
A to všechno se můžeme naučit v čajovně. I když se tam vlastně nic neděje.
Čtěte také:
Jiří Šimsa: Proč nefungují zázračné čaje? Ájurvéda nám odpoví
Po jakém čaji omládnete a který zajistí psychickou pohodu?
První čajovník vyrostl z odřezků očních víček
foto: Shutterstock
