První venkovní reklamy se začaly objevovat ve stejné době, kdy se hospodářská struktura měnila z té zemědělské ve prospěch průmyslu. Nejstarší billboardy, jak je známe dnes, se datují do první třetiny devatenáctého století. Za těch dvě stě let prošla venkovní reklama neuvěřitelnou proměnou, od ručně malovaných plakátů až po digitální plochy plné pohybu.
Reklamní pravěk? Cirkus!
Kolem roku 1830 byly nejčastějším motivem venkovních plakátů a billboardů cirkusy. Šlo o poměrně rozšířenou zábavu pro střední a nižší společenské vrstvy a cirkusy se v té době Evropa doslova hemžila.
První billboard byl prostě obří plakát, který propagoval atrakce "větší než život"
S rozvojem železnice se ale do popředí zájmu tehdejších „marketérů“ dostala doprava. Když se objevily první automobily a všude po světě také automobilky, reklama zažívala jeden z prvních zlatých věků.
Citroën pro Lindbergha
To už se psala dvacátá léta minulého století. Do rozvoje dopravy promluvila také letadla, a tak se jednoho dne spojila propagace automobilismu a letectví v jedné dosti bizarní reklamě, jejímž nosičem se stala pařížská Eiffelova věž.
Pařížský "maják" měl 250 tisíc žárovek a 600 kilometrů kabelů. A přitahoval i vzducholodě
V letech 1925 až 1934 zářil v její horní části nad druhým vyhlídkovým patrem nápis CITROËN vymodelovaný z 250 tisíc žárovek. Název francouzské automobilky byl tak jasně viditelný, že Eiffelova věž mohla sloužit jako maják pro Charlese Lindbergha, který se v květnu 1927 blížil k francouzské metropoli při prvním sólovém letu přes Atlantský oceán.
Coca-cola a Santa
Také si každý rok v adventním čase kladete otázku, kde se vzalo spojení Coca-Coly a Santa Clause? Jde o dědictví z roku 1930, kdy si americký výrobce limonád najal umělce jménem Haddon Sundbom, aby pro něho ilustroval předvánoční billboardovou kampaň. Sundbom se svého úkolu nezalekl a zhostil se ho poměrně důstojně. Každopádně by mu měly být děti, tedy alespoň ty vyrůstající v anglosaském světě, vděčné.
Santa sice i s kolou v ruce vypadá jako alkoholik v pokročilém stadiu, přesto si získal srdce dětí z celého světa
Do té doby byl totiž Santa Claus vyobrazován jako starý podrážděný muž nebo také jako zlomyslný trpaslík se špičatými zuby. Teprve až Sundbom mu dal podobu, jakou máme zažitou dnes – tedy spokojeného břichatého staříka s červenými tvářemi a úsměvem na rtech.
Kupujte dluhopisy strýčka Sama
Posuneme se o jednu dekádu blíže k současnosti, ale ve Spojených státech ještě zůstaneme. V laické veřejnosti, ale i v části té odborné dosud přežívá názor, že USA se z Velké hospodářské krize dostaly definitivně až se vstupem do druhé světové války. Dokonce se nezřídka setkáme s postojem, že války vlastně velmi prospívají hospodářství. Jenže zdání klame.
Plakát na nákup "obrany vlasti" se stal reklamní ikonou a popkulturním artefaktem
Při bližším pohledu na situaci USA po útoku na Pearl Harbor zjistíme, že narukování statisíců mužů do armády a přeorientování značné části výroby na produkci zbraní není vůbec žádný med. Jen málokdo ví, že během války v USA fungoval přídělový systém na potraviny či oděvy a že tamní vláda měla poměrně hluboko do kapsy, aby zvládala financovat válečné výdaje. Proto na pomoc přispěchal strýček Sam a… billboardy. Reklamní sdělení na nich bylo prosté a úderné: „Nakupujte americké dluhopisy pro obranu vlasti!“ A jak víme z historie, tato dobře cílená reklama nakonec přinesla své ovoce.
Muž s kouřící dírou
V roce 1972 byla ve Spojených státech zakázána reklama na tabákové výrobky v televizi. O to více se výrobci cigaret vrhli na venkovní marketing. Právě do této doby můžeme zařadit počátky dynamických billboardů.
Dokáže "tohle" vaše reklamní agentura?
Ty první propagovaly cigarety značky Winston a byl na nich zobrazen muž, jehož ústa byla vytvarována tak, jako by z nich vypouštěl dým. Z díry mezi rty se mu pak valil skutečný „kouř“ imitovaný vodní párou. V ruce držel částečně ohořelou cigaretu a palec mířil po trumpovsky vzhůru na znamení, že právě značka Winston je jednička.
Labour práci nezajistí
Sedmdesátá léta minulého století vešla do historie mimo jiné také jako dekáda, v níž světovou ekonomiku postihly dva ropné šoky. Vyspělý svět se ocitl v dosud nevídané situaci. Výkonnost hospodářství klesala, rostla nezaměstnanost, ale současně s tím také inflace. Její roční hodnoty často byly i dvouciferné. V roce 1979 se ve Velké Británii konaly parlamentní volby a počet lidí bez práce dosahoval nejvyšších úrovní od konce války.
Hrátky s jazykem. Nápis se dá přeložit jako "Labour nefunguje" nebo také "labouristi nepracují"
Neblahý stav ostrovní ekonomiky padal na hlavu tehdy vládnoucí labour party. Konzervativci se toho nebáli využít a na billboardy vylepili dlouhou frontu lidí čekajících před úřadem práce. A doprovodili úderným heslem „Labour isn´t working“. A Margareth Thatcherová pak nakráčela do Downing Street 10 hlavním vchodem. Geniální.
Náklaďák s obrazovkou
Obrovské možnosti pak venkovní reklamě otevřel nástup digitalizace a příchod obrazovek na bázi tekutých krystalů. V roce 2015 získal korejský výrobce spotřební elektroniky Samsung titul „marketér roku“. Za co? Na zadní části návěsu nákladního vozu je zavěšena obří obrazovka, která promítá situaci na silnici před kamionem. Tedy tam, kam řidič vozidla za náklaďákem nevidí. Přínosem tohoto konceptu by mělo být snížení počtu nehod kvůli nesprávnému předjíždění kamionu osobními automobily.
Podle odborníků na bezpečnost to funguje - ale je to velice nákladné. Jako reklama dobrý.
Samsung svůj „safety truck“ dokonce testoval v reálném provozu v Argentině, kde je procento úmrtí při nehodách obzvláště vysoké. Odborníci na dopravu se ale nedokážou shodnout, zda obrazovka vzadu na návěsu spíše nepřispěje ke špatnému vyhodnocení celé situace řidičem za kamionem a nebude způsobovat pravý opak toho, co si od konceptu slibují jeho tvůrci.
Dracula přichází
Nápaditý billboard přinesla nedávno britská BBC. Na obrazovkách veřejnoprávní stanice se měl počátkem tohoto roku objevit nový seriál o Draculovi, a tak televize přišla se vskutku originální propagací. Kromě sdělení, že seriál startuje na Nový rok, nechala billboard osadit několika dřevěnými kolíky zabodnutými kolmo do billboardu a světlem na levé části rámu.
Se západem slunce se lampa rozsvítila na dřevěné kolíky, které vrhaly stín, jenž postupně nabyl tvar Draculovy hlavy z profilu s otevřenými ústy. Jakmile začalo svítat, intenzita světelného toku se zmenšovala a Draculův stín mizel.
Oskar na „Nuseláku“
Pojďme si ale připomenout i některé povedené kousky tuzemských marketérů. V červnu 2004 dostal pražský Nuselský most červený kabát. Jeho zábradlí po obou stranách zahalily červené plachty s nápisem Oskar. Kdo si nepamatuje, šlo o třetího mobilního operátora, který vstoupil na tuzemský telekomunikační trh (dnes Vodafone).
Jedna plachta měla rozměr 450x3 metry a celková plocha v obou směrech dosáhla 7,5 tisíce metrů čtverečních. Na plachtách se rovněž nacházelo sdělení „Jsme posedlí pokrytím“, což mělo zákazníkům připomenout, že síť Oskar bude brzy dostupná po celé České republice.
Největší Klaus na světě
Ale vraťme se ještě o šest let zpět. V listopadu 1998 se konaly už druhé volby do Senátu českého Parlamentu. Občanské demokratické straně v té době stále předsedal Václav Klaus a konzervativci pod jeho vedením v jarních předčasných volbách do Poslanecké sněmovny doslova vstali z mrtvých. Přestože mobilizovali proti Zemanovi (tehdejšímu předsedovi ČSSD), nakonec s ním upekli opoziční smlouvu.
Toto je opravdu, ale opravdu velký billboard...
Jenže ODS se vůči sociálním demokratům i nadále vymezovala a jen pár dní před prvním kolem listopadových senátních voleb nechala na jižní hranu letenské pláně (ano, tam, co stál kdysi Stalin) instalovat gigantický billboard s portrétem Václava Klause. Plakát o rozměrech 20x10 metrů se stal terčem vandalů i nevlídného počasí. Několikrát potrhaný Klaus nakonec z Letné zmizel. Celá záležitost měla zajímavou dohru, protože na stejné místo nechal umístit billboard také Petr Čtvrtníček, aby tak propagoval silvestrovské vysílání pořadu Čtvrtníček, Šteindler a Vávra heute. A Čtvrtníčkova plachta byla větší...
Český sen
Za skutečný majstrštyk je považován český dokumentární film o tom, jak lze vytvořit důvěryhodnou reklamu na něco, co vůbec neexistuje. Snímek Český sen z dílny Víta Klusáka a Filipa Remundy mapuje přípravu reklamní kampaně na hypermarket, který neexistoval. Tvůrci si najali reklamní agenturu, aby pro ně vytvořila reklamu na obchoďák s názvem Český sen, který bude zákazníky lákat na nízké ceny.
Zklamaní návštěvníci, kterým při pohledu za plachtu došlo, že naletěli, chtěli tvůrce filmu atakovat.
Na otevření, které se konalo 31. května 2003, se dostavily asi tři tisícovky koupěchtivých lidí, kteří přišli na parkoviště v pražských Letňanech. Když ochranka po slavnostním přestřižení pásky odstranila kovové zábrany, lidé se rozběhli po louce ke kulise čelní stěny hypermarketu. Film vyvolal diskusi mezi dvěma tábory, kdy jedni nápad a realizaci drtivě kritizovali, druzí ho naopak považovali za skvělé dílo.
Reklama
foto: Profimedia a Facebook, zdroj: VectorMedia
