Více než čtvrtině obyvatel metropole je víc než 65 let. Většina z nich jsou velmi aktivní lidé, obecná představa seniora coby člověka, který sedí hlavně doma, už dávno neplatí. A Praha má být určitě městem, které aktivní život rozvíjí, tvrdí Milena Johnová, zastupitelka a radní za hnutí Praha sobě.
Navíc by podle ní měli mít senioři jistotu, že pokud budou podporu potřebovat, město jim ji poskytne. „Připadá mi smutné, že se pro některé Pražany v seniorském věku stává život v hlavním městě finančně nebo jinak nedostupný. To chci změnit.“
Musíme přenastavit celospolečenskou debatu. V Praze to dlužíme čtvrt milionu lidí.
Věková struktura Pražanů se navíc bude podle Mileny Johnové v budoucnu poměrně zásadně proměňovat. „Během deseti let se počet Pražanů v seniorském věku zvýší zhruba o 15 tisíc a na to musíme být připraveni. Zatím před tím město spíš zavíralo oči. Největší skupina lidí, kteří se do seniorského věku dostanou, dnes žije na sídlištích a tam budu směřovat velkou část svojí pozornosti.“
Jaká část z toho čtvrt milionu potřebuje nadstandardní péči?
Myslím, že není potřeba dělit lidi na ty, kteří potřebují „standardní“ a „nadstandardní“ podporu, ono to ani dost dobře nejde. Já usiluji o to, aby Praha dokázala nabízet co nejširší škálu služeb všem. Počítám sem proto třeba i rozšiřování nabídky kulturních a společenských aktivit včetně těch, které pomohou lidem rozvíjet sousedské vztahy.
Pak jsou to služby, které pomáhají lidem s každodenními záležitostmi doma – pečovatelská služba, ošetřovatelství, sociální práce. Připadá mi normální, aby lidé mohli zůstávat tam, kde to mají rádi, a nemuseli se stěhovat do zařízení jenom proto, že v nějaké životní fázi potřebují pomoci třeba uvařit. Jak zjistil Institut důstojného stárnutí, devět z deseti lidí si přeje dostupnost takových služeb garantovat. Vidím to stejně a rozvoj těchto služeb podpořím.
Ve kterých oblastech senioři potřebují nejvíc pomoc? A kolik to Prahu stojí?
Na území Prahy jsou více než tři desítky domovů pro seniory, lidé v seniorském věku využívají také část kapacit domovů se zvláštním režimem. Obyvatelé Prahy ale potřebují zejména vyšší kapacity péče doma. Je potřeba zajistit lepší dostupnost pečovatelské služby, osobní asistence a tísňové péče, ze zdravotních služeb především home care. Kromě péče jako takové je ale pro velkou část lidí v seniorském věku problémem i osamělost.
V Praze funguje celá řada denních a zájmových programů. Máme radost z inovativních projektů, které zajišťují dobrovolníky pro přátelské návštěvy u lidí s omezenou pohyblivostí. Pro část seniorů by mohl být zajímavý také program sdíleného bydlení, který umožňuje starším osamělým lidem, kteří nechtějí opouštět svůj byt, najít vhodného studenta nebo studentku na vysoké škole, kteří přispívají na domácnost finančně a v dohodnutém rámci i svým časem.
O rozvoji tohoto programu jsme začali jednat s Karlovou univerzitou. S městskými částmi zase připravujeme pravidelné tančírny pro seniory. Jde tedy o plejádu různých programů pro různé seniory a na jejich financování se také podílejí různé rozpočty – zdravotnictví, kultury nebo sociálních věci.
Pro kvalitní péči potřebujete odborníky, finance a prostor. Co vás trápí nejvíc?
Peníze i dostatek profesionálů jsou samozřejmě problém, myslím ale, že je potřeba začít jinde, a to u postojů lidí. Nedávno byly zveřejněné výsledky průzkumu mezi mladými lidmi: třetina z nich se o babičce a dědovi vůbec nebavila. Čtyři z deseti měli za to, že bydlení seniorů vyřeší domovy důchodců, jen jeden z deseti, že to udělá rodina. Všimněte si, že v průzkumu se celá debata jakoby pohybovala mezi dvěma póly, buď rodina, nebo domov pro seniory. Představa, že existují pouze tyto dvě možnosti, je největší překážka, protože nastoluje dvě špatné varianty a tu dobrou ani nezvažuje.
Přitom tu dobrou chtějí lidé v seniorském věku. A chce ji téměř každý, kdo si položí otázku, jak by mělo vypadat bydlení a péče o maminku. Tím dobrým řešením je zůstat co nejdéle doma s dostatkem profesionální podpory. Jakmile se tohle stane prioritou, služby se začnou výrazně více rozvíjet. A se zvýšením profesionální prestiže se nám budou lépe hledat noví pracovníci. Musíme přenastavit celospolečenskou debatu. V Praze to dlužíme čtvrt milionu lidí.
Které oblasti vás nejvíce trápí, kde má Praha největší rezervy?
Nejvíce nás trápí nesystémové nápady, se kterými se na nás obracejí zástupci z různých městských částí, typicky, že chtějí postavit velký uzavřený dům pro stovky seniorů. To přece není řešení, to jen opravdové řešení odkládá.
Milena Johnová (51)
Pražská radní a zastupitelka vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK Praha. Působila v řadě neziskových organizací věnujících se sociálním službám lidem se zdravotním postižením, tři takové organizace spoluzakládala a vedla; v poslední z nich aktuálně působí na pozici zástupkyně ředitele. V letech 2000-3 měla na Ministerstvu práce a sociálních věcí na starost přípravu systému kontroly kvality sociálních služeb. Externě vyučuje na Evangelické teologické fakultě UK. Má dvě děti.
Reálný tlak na pobytové služby je nutné začít řešit tak, že se výrazně posílí terénní podpora, aby i lidé, kteří potřebují více podpory, mohli zůstat déle doma. A spolu s tím je možné bavit se o tom, jak mají vypadat moderní pobytové služby – pro koho mají být a jakou kapacitu vlastně potřebujeme. Musíme také ve spolupráci s městskými částmi zajistit pomoc lidem s koordinací dlouhodobé péče.
Praha sobě je často vnímána jako „čerstvý vítr na radnici“. Jaké jsou vaše plány v sociální oblasti pro seniory?
Naším hlavním úkolem je posílit ty složky péče a podpory, které umožní lidem zůstat ve všech životních etapách doma, mít dostatečné zázemí a bezpečnou podporou. Doma je přece nám všem nejlépe.
Reklama
foto: Profimedia
