Je jedna oblast lidské činnosti, podle jejíhož vzmachu či úpadku můžeme spolehlivě sledovat, zda daná civilizace jde nahoru či chátrá. Tou oblastí je kultura. Až kulturní díla dají epoše skutečnou nesmrtelnost. Teprve když se z barbarů stane civilizace a ta civilizace začne tvořit, stavět, malovat či skládat, pak učiní ten zásadní krok, vytvoří si skutečný náskok před ostatními.
Praha dnes napůl žije z minulosti a z druhé půlky nežije vůbec. Ptal jsem se jednoho chytrého muže, který se lépe učil než já a má čas přemýšlet, jak by si představoval Prahu za 30 let. On mi řekl: Jako Florencii 21. století. Nejlepší umělci by zde chtěli studovat, neboť osvícení konšelé a úředníci by zaplňovali veřejný prostor uměním vědouce, že tak tvoří veliké město, jehož sláva se dotýká a tak dále... Mecenáši by se předháněli v tom, kdo do svých služeb získá větší talenty. Praha by rozkvetla a její obyvatelé by v sobě objevili kreativitu, protože příklady a peníze dokážou z lidí vymačkat divy.
Těžký kulturní rozjezd
Ze začátku by jistě snaha Prahu kulturně povznést vyvolala odpor většinové veřejnosti, oceňující spíše přístup „chléb a hry“. Nové budovy by se ne každému líbily. Stavěly by je soukromé firmy, mnohdy by se nedodržel termín či rozpočet, takže aférek by byla spousta. A co teprve, kdyby Prahu začali přestavovat cizinci, jak tomu v jejích lepších dějinách bývalo. Protože když uzavřete nabídky jen pro místní, nedostanete kulturu, ale lokální folklór. A soše, baráku či mostu rozumí každý. Takže drndalové by měli žně.
Znamenalo by to pro začátek, že jednoduše každá nová městská stavba musí obsahovat obraz či sochu. Či prostor pro divadlo nebo klub.
Ale přestavte si to, kdybychom se začali hádat o takové obrazy. Zda se ten nový s tou modrou tečkou (to není modrá, to je zelená, řekl by spolustolovník) hodí do školy na Proseku, nebo ho radši měli dát do domova seniorů do Michle. A zda střecha nové knihovny je dost zelená (podle spolustolovníka modrá), a jestli vám moc nepřipomíná ten novej kousek v Barceloně. A vůbec, zda to nakonec neměli dát spíš stavět tý mladý Japonce.
Znamenalo by to pro začátek, že jednoduše každá nová městská stavba musí obsahovat obraz či sochu. Či prostor pro divadlo nebo klub. Stálo by to peníze. Ale to stojí i ten dnešní provoz města bez ducha a sebevědomí. Předpokládalo by to odlišný přístup ke školství, ale to je na úplně jiný text.
Odpor k příjemnému
Praha se může stát kulturním městem. Když budeme volit lidi, kteří pochopí, že kultura nejsou obrázky či noty, ale civilizace. Kultura je to, co lepší odlišuje od horších. Poznáte to hned, jakmile vystoupíte na nádraží nějakého města.
Reklama
Spojení peněz, inteligence, touhy po věčnosti a slávě dalo kdysi ve Florencii vzniknout prostředí, které přilákalo umělce, a ti z tohoto nevelkého města vytvořili symbol celé jedné epochy. Ale my máme zatím nakročeno spíše k nějakému tomu novodobému Savonarolovi s jeho dětskou mravnostní policií a odporem ke všemu příjemnému a krásnému. Stále máme na výběr. Vždycky můžeme ten život promrhat jako generace před námi a vzpomínat na levné pivo v kelímku a párky s ředěnou hořčicí.
foto: Shutterstock
