Problém snížení rychlosti na pražské magistrále není zajímavý v tom, že budeme jezdit pomaleji, ale spíš v tom, jak další generace politiků hledá řešení v omezování. Marně si vzpomínám na nějaké řešení v poslední době, které by dalo lidem možnost, aby si sami rozhodovali o svých věcech. Které by chápalo, že každý jsme jiný a nějak se musíme domluvit. Aniž bychom donutili toho druhého, aby se absolutně přizpůsobil mně.
Zfackování života města podle potřeb toho nejpomalejšího vede nejen k omezování dopravy. Je to způsob myšlení, který zastaví rozvoj celého města. Původně jezdila na silnicích různě rychlá auta. Nyní směřujeme k tomu, že všichni budeme jezdit stejně – pomalu, až se to celé zastaví, protože i tu padesátku někdo nedá a budeme se mu muset přizpůsobit.
Co nám nebylo dáno
Různost je bezohledná. Vede k úspěchu jedněch a porážce druhých. Poražený je smutný a říká, že svět je nespravedlivý. Ano, nenarodil jsem se s talentem Messiho, proč tedy nezakázat kličky ve fotbale? Absurdní? Vždyť jinde to jde. Nezvládáme maturity z nějakého předmětu? Řešení není více se ten předmět učit, ale zrušit zkoušky z toho předmětu, abychom tak byli všichni nastejno.
Při návratech do Prahy byl člověk smutný z toho, jak se u nás nic nezměnilo. Kromě tunelu Blanka, ten se ale nepočítá, to postavili zlojedi.
V posledních deseti letech jsem často jezdil do Basileje. Města proti Praze nenápadného až nudného. Cosi se ale změnilo při mých cestách z letiště k bydlišti mého kamaráda. Autodoprava. Zmizela pod zem. V historickém městě se středověkým centrem a nepříliš širokými ulicemi je to logická volba.
A teď ještě mýto
Při návratech do Prahy byl člověk smutný z toho, jak se u nás nic nezměnilo. Kromě tunelu Blanka, ten se ale nepočítá, to postavili zlojedi, že. Inteligentní rozvoj Basileje, ne revoluční, ale moderní a užitečný, ve srovnání s Prahou, je v tom časovém odstupu zarážející. A nemluvím o tom, jak bychom se tam mohli inspirovat v organizaci kultury, to je na jiný text.
Vedle zpomalení magistrály napadlo některé konšely vybírat mýto. Opravdu? Opravdu neprůjezdná Praha bez dokončeného okruhu a s nedostatečným metrem nyní potřebuje další daně? Za co? Za to, že do Prahy člověk vjet musí, i když nechce, protože tu jaksi nebyl ten okruh dokončen?
Šikovný majitel domu řeší nejdříve tu střechu, pak ty kytičky. V Praze na to jdeme přesně obráceně.
Minulá radnice město zastavila. Nynější ho dál zpomaluje. Zdá se, že se řeší padesátka na magistrále, ale neřeší se doprava jako celek. Jako když budete v domě v prvním patře řešit kytičky za okny, ale vykašlete se na opravu střechy. Chvíli to potrvá, vy hned nepocítíte důsledek, ale časem ano. Šikovný majitel domu řeší nejdříve tu střechu, pak ty kytičky. V Praze na to jdeme přesně obráceně.
I v Praze bychom potřebovali vyzdvihnout lidi, kteří tvoří. Ne ty, kteří jen omezují. Myslel jsem, že Praha je vůči omezení a omezenosti imunní. Opak je pravdou.
PS: Auto nemám a nikdy jsem neměl.
foto: Shutterstock
