Chaos ve veřejném prostoru je potřeba zkrotit, jinak se i dobré nápady minou účinkem. Vezměme jako příklad koloběžky Lime, které už dneska nebaví ani hipstery. Z původně (doufejme) dobrého záměru se stal jezdící postrach chodců a ze stojících koloběžek pak příspěvek ke komunálnímu odpadu. Přitom by stačilo dodržovat pravidla. A těch je třeba se držet, i co se týče reklamy v centru města. Podmínkou ovšem je, že ta pravidla musí být jasná a transparentní.
Jedním z nejčastěji skloňovaných spojení dneška, jež souvisí s Prahou, je takzvaný vizuální smog. Všichni asi víme, o čem se mluví – pandy na Staroměstském náměstí, regály s matrjoškami a marihuanovým džinem, všudypřítomné stánky s „echt českými“ trdelníky. To všechno jsou prvky, které se kromě sarkastických turistů, co přijeli za levným pivem, nelíbí nikomu.
Snažili jsme se pravidla nastavit tak, aby i ten, kdo nemá s reklamou velké zkušenosti, ji s použitím pravidel zvládl kultivovaně.
Přitom reklama (zde máme na mysli tu „normální“) je jako taková nedílnou součástí moderních měst. „Reklama do města samozřejmě patří, ale je potřeba, aby se pohybovala v rámci nastavených pravidel,“ řekl v nedávném rozhovoru pro Flowee Peter Murray, londýnský architekt a poradce starosty Sadiqa Khana. „Pro každou nestandardní reklamní instalaci musíte v Londýně zažádat o speciální povolení, které musí respektovat lokální vyhlášky. A ty jsou dost přísné.“
Reklama ano, vizuální smog ne
Pro příklady toho, jak reklamní vizuální smog zkrotit, nemusíme chodit ani daleko. Zastupitelstvo Prahy 7 schválilo v prosinci 2018 Pravidla pro umísťování zařízení a staveb reklamní a informační povahy, která mají poskytovat dobré příklady řešení soukromým provozovnám a obchodům – pro budovy v majetku města jsou pravidla závazná.
Díky Pražským stavebním předpisům postupně dochází k regulaci reklamních zařízení na území města.
„Manuál nic nezakazuje ani se nikomu za nevkusnou reklamu nevysmívá,“ uvádí Tomáš Richtr, vedoucí odboru rozvoje urbanismu, architektury a veřejného prostoru na Praze 7. „Snažili jsme se pravidla nastavit tak, aby i ten, kdo nemá s reklamou velké zkušenosti, ji s použitím pravidel zvládl kultivovaně.“ Co tedy pravidla pro „normální reklamu“ na Praze 7 obsahují? Například, že reklama nesmí bránit bezpečnosti provozu, na jednom domě je potřeba dodržovat jednotný reklamní styl, na ulici není možno dávat reklamní „áčka“ nebo že reklama na zastávkách MHD je ve městě vhodnější než samostatné stavby pro reklamu.
Svá pravidla má i „velká Praha“. A i ty začínají fungovat. Díky Pražským stavebním předpisům postupně dochází k regulaci reklamních zařízení na území města. Přísné vzdálenostní limity, které jsou v předpisech obsaženy, způsobují to, že dnes už nové reklamy prakticky nevznikají a ty stávající se musí demontovat, když jim končí povolení a tyto limity nesplňují. Je to sice ještě běh na středně dlouhou trať, nicméně výsledky jsou už pomalu vidět, zvlášť v některých lokalitách, které byly dříve reklamou přesyceny.
Dělá to Brno i Znojmo
Nastavit pravidla pro komunikaci ve veřejném prostoru se snaží i jiná města, ve Znojmě zavedli speciální předpisy už dokonce v roce 2007. „Lidé se mají kochat dochovanými historickými budovami a ne reklamními poutači,“ uvedl pro zpravodaj Prahy 7 bývalý znojemský starosta Vlastimil Gabrhel. Inspirací pro pravidla Prahy 7 byl mimochodem brněnský Manuál dobré praxe reklamy, který vytvořila designérka Veronika Rút Nováková. A získala za něj první místo v soutěži Czech Grand Design v kategorii Grafický designer roku. „Přeplácanost venkovní reklamy patří k devadesátkám, k období po komunismu. Už je to ale nějaká doba, mohlo by se to posunout dál a měli bychom se začít kriticky zamýšlet,“ říká designérka.
Jednota, kterou pravidla nastavují, se týká například počtu barev na vývěsním štítu nebo jeho velikosti. To obchody propojí, ale každému zůstane možnost rozvinout svůj styl.
Pravidla přitom neslouží k tomu, aby někoho omezovala – snaží se nastavit mantinely, ve kterých by se měla reklama ve veřejném prostoru pohybovat. „Podle nás je různorodost fajn. Jednota, kterou pravidla nastavují, se týká například počtu barev na vývěsním štítu nebo jeho velikosti. To obchody propojí, ale každému zůstane možnost rozvinout svůj styl,“ říká Tomáš Richtr. „Neříkáme lidem, jak se oblékat, ale že nemají chodit nazí,“ dodává Veronika Rút Nováková.
„Přijedeš do Cuzka v Peru, které tady lidi berou za zemi třetího světa, a i na tom slavném náměstí Plaza de Armas s katedrálou a kostelem je Starbucks, McDonald a KFC. Jenže ty je nevidíš, protože to město dalo jasná pravidla, že všichni budou mít jednotné vývěsné štíty z mosazi nebo bronzu,“ říká ke své zkušenosti s reklamou ve světových metropolích cestovatel Dan Přibáň.
Vyjít vstříc městu
Inspirace, jak zachránit centrum od vizuálního smogu, tedy existuje dost. Kdyby pro celou Prahu platila podobná pravidla pro venkovní reklamu, jako platí na Praze 7, spojení „vizuální smog“ by asi postupně s pandami a vývěsními štíty, které zakrývají památky, vymizelo. Kdyby společnost Lime mezi vyřizováním stížností neustále nevyhrožovala tím, jak Prahu zaplaví další tisíce zelených koloběžek, nemusela s ní dnes Praha, které už došla s koloběžkami trpělivost, rozvazovat memorandum o spolupráci.
Pravidla musí být jednoduchá, jasně daná a všem dostupná. Stejně jako sankce, které za porušení pravidel hrozí.
Průhledné nastavování pravidel může mít mnoho podob. Je ale naprosto zásadní, aby se hrálo s otevřenými kartami. A je úplně jedno, jestli se jedná o koloběžky Lime, výběrové řízení na chytré zastávky MHD nebo o nový metropolitní plán. Pravidla musí být jednoduchá, jasně daná a všem dostupná. Stejně jako sankce, které za porušení pravidel hrozí. Teprve poté se dá mluvit o pravidlech transparentních. Pokud pravidla nejsou jasná, tak se budou porušovat. A to v případě koloběžek Lime i pand na Staromáku.
Reklama
foto: Shutterstock