V Praze strávil část dětství, v roce 1948 odešel do emigrace, vracet se postupně začal v roce 1968, natrvalo se to ale povedlo až po listopadu 1989. Prahu považuje stále za své město, ale vnímá, jak se prudce mění. "Někdy v noci toužím po tom, abych se mohl osaměle procházet po městě a nesmetl mě z ulice dav turistů," říká Karel Schwarzenberg.
Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu (německy Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena Fürst zu Schwarzenberg) je také čestný předseda TOP 09, poslanec, bývalý senátor, exministr zahraničí, bývalý místopředseda vlády Petra Nečase, kancléř Václava Havla a také kandidát na prezidenta ve volbě roku 2013. "Praha je přeplněná jako Benátky a ztrácí tím někdy veškerý šarm. Vždyť se už dnes pomalu ani nedostanete přes Karlův most, všude jsou neuvěřitelné hromady kýče… To mi jde hrozně na nervy."
S Karlem Schwarzenbergem jsme mluvili nejen o českém hlavním městě, ale také obecně o politice, současném režimu, bývalém režimu a dotkli jsme se i toho, zda se dalo po revoluci zabránit rozpadu Československa.
TOP 09 je v současné době součástí Spojených sil pro Prahu, tedy vládnoucí koalice. Jak jste tam s jejím účinkováním coby zakladatel strany spokojený?
Dělají to docela dobře. U městských koalic je trochu jiná situace než v parlamentu, v komunální politice musíte hlavně spolupracovat. A když něčeho dosáhnou, zaplaťpánbůh...
V Česku se bude o víkendu demonstrovat, lidé se vrátí i na Letenskou pláň. Připomínají vám tyhle demonstrace rok 1989?
Je to samozřejmě jiná situace, diktatura je něco jiného než dnešní režim. Ten sice nepovažuji za nikterak potěšující, ale nemůžeme jej zaměňovat za to, co bylo předtím. Já mám radost, že se lidé probudili z letargie. Už jsem měl pocit, že jim politici můžou kálet na hlavu a že jim to nepřekáží. A jsem hrozně rád, že se probudili mladí lidé. Konečně!
Kde jste byl vlastně na začátku listopadu 1989?
Sedmnáctého listopadu jsem byl v Maďarsku na honu, bylo to poblíž Debrecínu, pozval mě nějaký Američan. No a někdo od místního hajného za mnou přišel, že sledujou slovenskou televizi a že se prý v Praze něco děje. Ráno jsem tam chtěl vyrazit, ale podle československých úřadů jsem nebyl vítaná osoba.
Právo je hluboký životní princip. Paragrafy naše společnost zná, právo ještě nepochopila.
Za týden už pak bylo všechno jinak. Přijel jsem do Prahy a hned se hlásil do služby. První krok byl prozaický. V Česku nebyly faxy, kopírky, moderní komunikační přístroje. Tak jsem jel do Vídně a nakoupil všechno, co moderní kancelář potřebuje. To byly moje první listopadové úkoly.
Ve kterém momentě jste si uvědomil, že ta změna už je nezvratná?
Já jsem pozoroval, co se děje v okolí. Už rok předtím se to režimu zhoršilo v Polsku, na podzim se to zhoršilo v Maďarsku, začátkem listopadu padla Berlínská zeď a mně bylo jasné, že to sami dlouho s režimem nevydržíme.
Jaký to byl pocit, když Václava Havla volil poprvé prezidentem ještě komunistický parlament?
Já jsem byl přesvědčen už dávno předtím, že to nastane. Nebylo to pro mě žádné překvapení. Pak jsme seděli s doktorem Vilémem Prečanem a zavolal nám Havel. Stěžoval si, že má spoustu práce a že nestíhá. Řekli jsme si, že není možné, aby prezident neměl tajemníka. Tak už ho měl. Ale k tomu samotnému zvolení: Byl jsem naprosto přesvědčený, že se to stane.
Jaké byly vaše první dny na Hradě?
Většina lidí, která tehdy byla v partě kolem Havla, velké zkušenosti neměla. Scénáristé, umělci, všechno možné… Měli zase ale jiné přednosti, například pracovali s nadšením a plným nasazením. Celá ta parta, ať to byli Češi nebo Slováci, drží dodnes pohromadě. Byl to jedinečný kolektiv, ve kterém jsme opravdu spolupracovali. A to přátelství, které trvá dodnes, svědčí o atmosféře, jaká tehdy na Hradě byla.
Jak po 30 letech hodnotíte revoluci a to, jak se Česko a Slovensko změnilo?
Popravdě nás na jedné straně Slováci předčili, protože tam vznikla skutečná občanská společnost, schopná zasahovat do politiky. Vždy jsem obdivoval, že Slováci svrhli Vladimíra Mečiara ve volbách a dvakrát za sebou si dokázali zvolit dobrého prezidenta.
Nezapomínejte na to, že revoluční generace je vždycky nakonec z médií vytísněna, říká Karel Schwarzenberg
A naposledy se postavili proti prakticky všemocnému premiérovi, on i jeho ministr vnitra museli odstoupit. Je pravda, že na Slovensku se do nejvyšší politiky dostala mafie. My tady v Česku ale nemáme občanskou společnost, která by byla schopna něco dotáhnout.
Jak vznikly ty rozdíly?
Nevím. Myslím, že k odhalení propojení mafie a politiky na Slovensku přispěla jedna vynikající slovenská vlastnost – Slováci drží mnohem víc pohromadě. Já si pamatuju, jak jsme se my Češi udiveně dívali, když zemřel Husák a na pohřeb mu šli i naši kamarádi (např. disidenti František Mikloško či Ján Čarnogurský, pozn. red.), kteří celý život bojovali proti komunismu. Byl to první slovenský prezident, tak šli na jeho pohřeb. To by se v Česku nestalo.
Na Slovensku se vlivní lidé z období listopadové revoluce moc neprosadili. V Česku byl Alexandr Vondra vícenásobný ministr, vy jste kandidoval na prezidenta...
Neprosadili se ani v Česku. Nezapomínejte na to, že revoluční generace je vždycky nakonec z médií vytísněna. Stejná věc se stala v Německu po druhé světové válce. Dlouhodobě zůstal v politice pouze předseda parlamentu a všichni, kteří byli v protinacistickém odboji, se vytratili. A to i v Praze nebo třeba ve Vídni, kde vadili třeba „koncentráčníci“ ve vládě. U nás to bylo stejné. Všichni, kteří tady na začátku krátce byli, z politiky vymizeli.
A proč to tak je?
Protože lezou lidem na nervy. Lidi tu měli velmi ohebnou páteř a my jsme byli jejich živá výčitka.
Kdyby to tak nebylo, možná tu máme ještě dneska Československo. Byl podle vás rozpad Československa nezvratný? Je fakt, že na Slovensku tehdy hodně sílil nacionalismus…
Zas bych to s tím nacionalismem nepřeháněl, i když tam samozřejmě byl a přidali se k němu i komunisti. Na Slovensku tehdy nacionalistická strana vyhnala z Prešpurku (kníže označoval Bratislavu zásadně jako Prešpurk, pozn. aut.) plánovanou Středoevropskou univerzitu George Sorose.
Karel Schwarzenberg (1937)
Narodil se v Praze-Bubenči jako nejstarší syn Karla Schwarzenberga a jeho manželky Antonie. V prosinci 1948 musela rodina opustit republiku a uchýlit se do zahraničí. Ve Vídni a Štýrském Hradci studoval práva a v Mnichově lesnictví. Jako předseda Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva se Karel Schwarzenberg zejména v 80. letech zasazoval o dodržování lidských práv v Evropě. Na podzim roku 1989 se vrátil do vlasti a 10. července 1990 byl jmenován kancléřem prezidenta republiky. Dne 9. ledna 2007 byl Karel Schwarzenberg jmenován ministrem zahraničních věcí. V červnu 2009 Karel Schwarzenberg spolu s Miroslavem Kalouskem založil stranu TOP 09. Za Zelené byl také senátorem nyní je poslancem za TOP 09.
Ještě v listopadu 1989 jsme mluvili o tom, že je třeba založit moderní univerzitu, a Prešpurk měl ideální polohu. Někteří místní to vítali, ovšem poté proběhla demonstrace, jejímž hlavním heslem bylo "Židi do Dunaje, Maďaři za Dunaj". No a Soros, který je jak Žid, tak Maďar, pak do Bratislavy pochopitelně nechtěl. Tak se začalo uvažovat o Praze, jenže nemůžete mít dva papeže vedle sebe – v tomto případě dva lidi, kteří měli recept na reformy komunistického systému, tedy George Soros a Václava Klaus. Takže hned, jak se Klaus ujal vlády, vytlačil i Sorose.
Dalo se tedy rozpadu Československa zabránit, nebo ne?
Myslím, že ano. Z průzkumů vycházelo, že ani v jedné části země není většina pro rozdělení. Ovšem existovali lidé, kteří chtěli uskutečnit svou vizi.
A tou vizí bylo?
Chtěli zemi, kde by mohli vládnout. No a společně to nešlo, tak si ji rozdělili.
Už podruhé mluvíte o Václavu Klausovi v negativním smyslu…
On ale vývoji velmi pomohl. Měl dvě správné myšlenky: Že v demokracii musí fungovat politické strany a že hospodářskou reformu je potřeba udělat rychle a důkladně. V tom měl pravdu. Jeho negativní odkaz spočíval v něčem jiném. Byl to fakt, že přivedl zemi do stranického režimu, a pak taky samozřejmě jeho slavný výrok, že není rozdíl mezi čistými a špinavými penězi.
Čím bývalý režim nejvíc deformoval českou společnost?
Tím, že zlikvidoval povědomí o právu. Zapomněli jsme, co je to právo, že to nejsou jen paragrafy, ale něco víc. Právo je hluboký životní princip. Paragrafy naše společnost zná, právo ještě nepochopila.
Kdybyste měl kouzelnou hůlku a jedno přání, co byste v Praze změnil?
Otevřel bych zase Hrad. Tak, jak to bylo za Václava Havla. To bych udělal jako první.
Reklama
foto: René Volfík, zdroj: Karel Schwarzenberg
