Také se vám stalo, že jste zaspali, spěchali do práce a autobus nebo auto zůstalo stát v úzké uličce proto, že ji zablokoval popelářský vůz? Každého jako první napadne: To nemůžou dělat někdy jindy, když není na ulicích tolik aut? Vždycky přece jezdili popeláři brzy ráno ještě za tmy, proč musejí sbírat popelnice teď ve špičce? Odpověď je jednoduchá: Tak jim to nařizuje zákon.
„Musíme se jednak řídit zákonem stanoveným nočním klidem, který je od 22 do 6 hodin, a zároveň dodržujeme časy svozu, které jsou uvedeny v Provozním řádu systému nakládání s komunálním odpadem v Praze,“ říká Patrik Roman, šéf Pražských služeb, společnosti, která má na starosti jednu jedinou věc: Aby Praha zůstala čistá a bez odpadků.
V jakých časech tedy můžou popeláři po Praze jezdit?
Základní čas svozu je stanoven od šesti do 20 hodin, pokud není svátek či víkend. V některých lokalitách můžeme nádoby obsluhovat před šestou, ovšem k tomu je nutné povolení od magistrátu. V takových případech lze ale narazit na nelibost občanů, které svoz ruší. To se opravdu stává.
Některé dopravně složité lokality, jako je centrum metropole, lze svážet kombinovaně ve dvou intervalech, a to od šesti do devíti ráno a pak od 18 do jedné po půlnoci. Využíváme veškeré možnosti, ale jsme limitováni výše zmíněnými okolnostmi. Je opravdu komplikované vyjít vstříc všem. Někoho trápí popelářské vozy v ulicích, jiný by zase rád navýšil počet výsypů popelnic, a tím pádem zvýšil počet nežádoucích dopravních situací, dalšího trápí hluk v nočních hodinách... Odpadky se ale svézt musí.
Na konci loňského roku jste zapojili do práce „lidské senzory“. Dobrovolníci kontrolovali kontejnery na tříděný odpad. Jak to dopadlo?
Chtěli jsme zjistit, jak rychle se kontejnery zaplňují, co se do nich vyhazuje a hlavně, kdo je využívá. Měli jsme podezření, že je některé firmy a živnostníci zneužívají. Město tyto kontejnery výrazně dotuje, aby občany motivovalo k třídění odpadů, což je naprosto v pořádku. Správné už ale není, že někteří nedisciplinovaní podnikatelé a firmy, kteří by měli za odvoz odpadů platit, zneužívají této služby zdarma. Když tam nějaká firma nebo podnikatel vyhodí hromadu kartonů od svého zboží, tak se kontejner na drobný domácí odpad prakticky okamžitě zaplní. Pak to lidé nemají kam házet, a město tak vynaložilo peníze na motivaci občanů zbytečně.
Do pěti dnů by nastala opravdu dramatická situace. A čtrnáct dnů je opravdu už na kolaps. Totální, totální kolaps.
Samozřejmě to nedělají všichni podnikatelé, ale prostě se to děje. A lidské senzory to v plné míře potvrdily. Je rozdíl, když tam přijde občan s jednou krabicí od bot, nebo jestli tam přijede dodávka a vyhodí dvacet stejných kartonů od mléka. My jsme odpad roztřídili, podívali se na strukturu a jednoznačně se nám potvrdilo, co jsme si mysleli. Důležitou roli hrají také časy – lidé vyhazují věci hlavně ráno, když jdou do práce, nebo navečer, když se vrátí z práce. Jenže my jsme zjistili, že se kontejnery zaplňují hlavně v době, kdy jsou lidé v práci. Udělali jsme hrubý přepočet toho, jak moc je ten systém zneužívaný a jak moc na to město doplácí. Zhruba sto milionů korun ročně, které město vynakládá na tuto službu občanům, je zneužíváno podnikateli, kteří za likvidaci svého odpadu neplatí.
Co s tím?
To řešení je samozřejmě dvojí. Velké firmy mají kontejnery svoje, takže jsou paradoxně největším problémem nízkoobrátkové firmy, menší podnikatelé. Vezměte si třeba Havelské tržiště, tam mnohdy dochází k tomu, že je odpad vyhazován právě do kontejnerů v blízkém okolí. Vy můžete drobným podnikatelům povolit, aby systém používali, ale musí za to zaplatit. Tím pádem bude instalováno více kontejnerů, budeme je moci častěji vyvážet a odstraníme problém s přeplňováním a zneužíváním. Ve spoustě zemí s vyspělou politikou likvidace odpadů je to standardně nastaveno tak, že a priori všichni živnostníci patří do systému svozu tříděného odpadu a mohou ho využívat za poplatek. Pokud z toho systému chtějí vystoupit, tak musejí jednoznačně prokázat, že mají dostatečně zajištěnou likvidaci svého odpadu.
Skládkování za směšně nízkou cenu nikoho nemotivuje k tomu, aby tento problém řešil, tvrdí Patrik Roman
V zahraničí je to jasně odstupňováno vyhláškou podle ubytovací kapacity, nebo třeba podle kapacity hostů v restauraci. A jsou tam na to velice přísné kontroly a následně i pokuty, když to někdo nedodržuje. Teď jsme navštívili Miláno a tam to mají opravdu dohnané až skoro do krajnosti. Transparentní pytle na odpad mají jmenovky, a když přijde kontrola a zjistí, že v tom pytli je něco, co tam být nemá, okamžitě uděluje první pokutu, která je ještě relativně mírná, ale druhá pokuta už je vysoká a třetí v podstatě znamená vyloučení z motivačního systému. Pak si ten dotyčný musí všechno platit sám.
Vy jste se snažili něco podobného navrhnout u nás. Jaké reakce to vyvolalo?
Za svůj názor jsem čelil kritice některých členů Hospodářské komory, kteří mi vyčítali, že vytváříme monopol jednoho dodavatele. Domnívám se, že pokud nebude zaveden systém jednoho poskytovatele svozu pro komerční subjekty, tak to nebude fungovat. Když se podíváte na rozvinuté země, které jsou nám dávány za příklad, tak je to takhle nastaveno všude. Pokud nemáte jeden odpovědný subjekt, tak je to prostě hrozný nesystémový galimatyáš.
V Miláně je také městská firma, u které si svoz odpadu objednáte. Ale pokud se vám to nelíbí, můžete si svoz zajistit někde jinde, ovšem prokazatelně musíte doložit, že jste si objednali dostatečný objem a dostatečnou frekvenci odvozu. U nás ten systém zatím takto nastavený není. Pokud by se nastavoval, tak to samozřejmě musí být jednoznačně odstupňováno podle objemu odpadu. Někde budete mít kritérium počet lidí v kancelářích, někde budete mít třeba počet hostů v restauraci, počet lůžek v hotelu. Samozřejmě že jeden živnostník s jedním zaměstnancem nemůže platit stejně jako celý hotel nebo velká restaurace.
Co by se stalo, kdyby se v Praze přestal odpad svážet?
Do pěti dnů by nastala opravdu dramatická situace. A čtrnáct dnů je opravdu už na kolaps. Totální, totální kolaps.
Lidé často říkají, že nemá smysl třídit. Že se všechen odpad stejně ve spalovně nasype do jednoho stroje…
To je nesmysl. My bychom byli sami proti sobě, pokud bychom to vozili do spalovny. Lidé vytřídí odpad do barevných kontejnerů, my to poté svezeme na třídicí linky. Vezmu příklad plastů: Vybereme PET lahve, vytáhneme z toho folie, veškerý artikl, který je žádoucí pro recyklaci, tam máme poměrně dobrou prodejní cenu. Takže bychom opravdu byli sami proti sobě, když bychom to spálili, protože i to něco stojí. Spálit tunu odpadu přijde na nějakých 1 500 korun. A nebudeme přece spalovat něco, co můžeme zpeněžit.
Spalujeme tedy pouze to, co se nedá recyklovat. Bohužel, disciplinovanost třídění není taková, jak bychom chtěli. V popelnici na plasty určitě nemáte sto procent využitelných surovin. Občas tam někdo hodí něco, co by tam být nemělo. Stane se třeba, že do kontejneru na plasty hodí někdo počítačový monitor, protože má plastové šasi. Tak si asi daný člověk myslí, že je to plast, a hodí to tam celé. A když pak najdete v kontejnerech na tříděný odpad něco, co není možno recyklovat, například mastné dózy od motorového oleje, tak to pak samozřejmě spálit musíte. Ve spalovnách končí pouze to, co se už nedá použít.
Letos zavádíte kontejnery na bioodpad. Budou si občané muset pořídit další popelnice?
Ne, nebude to povinné. Město motivuje lidi k tomu, aby do systému vstupovali dobrovolně. Doposud jsme tuto službu provozovali jako naši komerční činnost. Využívali ji zejména majitelé rodinných domů, živnostníci produkující bioodpad a z menší části pak lidé žijící v bytových domech. Zájem o službu je a nyní ji chceme dělat systémově. Aby nebyla jen pro rodinné domy, ale dostupná všem, kteří chtějí třídit bioodpad.
Město by mělo lidi motivovat také ekonomicky a já považuji za opravdu velmi důležité, že tu cenu stanovilo město výrazně lepší než cenu komerční, která byla doposud. Město svoz dotuje zhruba padesáti procenty ceny. Pražské služby nikoho nenatahovaly, ani teď cenu o polovinu nesnižují. Ona je v zásadě pořád stejná, ale město poskytne dotaci lidem, aby pro ně popelnice na bioodpad byla co nejlevnější, aby měli motivaci bioodpad ze směsného komunálního odpadu vytřídit.
Do Poslanecké sněmovny míří návrh nového zákona o odpadech, který vzbuzuje velké kontroverze. Co by tam podle vás nemělo chybět?
Už se konečně musí vyřešit horké téma, kterým je konec skládkování v Čechách. To mělo skončit už v roce 2024, ale bohužel k tomu opět asi nedojde. Už teď se hodně nahlas hovoří o tom, že lhůta bude posunuta někam na horizont roku 2030. Z mého pohledu je to hodně špatně. Deset let měli lidé na to, aby se připravili, každý to ale pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nyní řekneme, že na konec skládek společnost není připravená, že nemáme dostatečné recyklační kapacity.
To opravdu není ideální. Někdo by měl konečně říct, kdy se definitivně skončí se skládkami v Čechách. V Norsku skončily skládky už v roce 2006 a společnost se s tím krásně vyrovnala, ve větší míře se recykluje, mají spoustu moderních spaloven, které vypouštějí zásadně jen naprosté minimum emisí, využívají odpad jako palivo, vyrábí z něj elektřinu, teplo, prostě tak, jak to má být. Tohle je správně. Skládky jsou a priori špatně.
Druhou věc už jsem zmínil – je to zařazení podnikatelských subjektů do systému svozu tříděného odpadu. Důležité slovo by měly mít obce, které by měly mít právo si vyhláškou upravit, jakým způsobem zařadí nebo nezařadí živnostníky do systému, jaké jim dají podmínky. A třetí klíčová věc, která se neustále řešila, je změna poplatku obcím za ukládání odpadu. To samozřejmě souvisí s koncem skládek, nicméně dnes jsou dvě věci špatně. My skládkujeme a ještě k tomu za směšně nízkou cenu. Nikoho to nemotivuje k vymýšlení jiného způsobu řešení tohoto problému. Kdyby bylo ukládání na skládku drahé, tak budete zvažovat, že odpad odvezete někam, kde ho za srovnatelnou cenu zrecyklujete nebo energeticky využijete.
Skládkování je tedy u nás stále levné?
Příliš levné. Za odvoz tuny odpadu na skládku zaplatíte v Praze asi dvanáct set. Likvidace stejného množství ve spalovně vychází zhruba na patnáct set a více. Když si tedy má někdo vybrat, jestli odpad odveze tam, kde jej ekologicky a kontrolovaně zlikvidují jednou provždy a ještě z toho vyrobí teplo a elektřinu, ale je to o pár set korun dražší, kam to normální člověk odveze? No tam, kde je to levnější, čili na skládku.
Z čeho se poplatek za skládkování skládá?
Jedna část je poplatek obcím, kam se odpad ukládá, druhá část je firmě, která provozuje skládku. Poplatek obcím je stále nízký – pět set korun. Z celkové částky za skládkování tuny odpadu tedy dostane pětistovku obec, zbytek náleží firmě provozující skládku.
Mám za to, že poplatek obci by měl být řádově vyšší. Tak aby celková suma činila minimálně okolo patnácti set korun. Pokud má skládkování někdy skončit, tak to musí být drahé. Aby lidé byli motivovaní k jinému zacházení s odpadem. To je celá matematika této kauzy. Dnes spalují odpad jen nadšenci, hodně ekologicky přemýšlející lidé, kteří se rozhodnou vynaložit za ekologický způsob likvidace víc peněz.
Konec roku znamená pro Pražské služby zřejmě největší zátěž. Jak se s ní vyrovnáváte? Většina lidí regeneruje po oslavách, vy musíte naopak výrazně přidat…
Nenavyšujeme počty zaměstnanců, ale výrazně navyšujeme počet jejich hodin tak, aby bylo dostatek našich lidí v ulicích. Bylo by velmi nesystémové přijmout na Vánoce třikrát tolik lidí a pak nevědět, co s nimi. Brigádníky samozřejmě máme, Vánoce a Nový rok jsou nejtěžší jednak pro popeláře, a jednak pro kolegy zajišťující úklid a čištění komunikací. A obojí dělá naše firma. Úklid po silvestru musí navíc být proveden během velmi krátké doby. Ve tři čtyři hodiny ráno lidé ještě slaví v ulicích, rozbíjejí láhve, všude je ohromný nepořádek a kolem poledne už nepoznáte, že tam vůbec někdo byl. Musíme rozhýbat ohromnou mašinérii lidí a strojů, abychom tu enormní zátěž zvládli.
Kdybyste měl možnost vyplnit jedno přání pro Prahu, co by to bylo?
Aby se v Praze dobře nastavily standardy čištění. Zní to poměrně jednoduše, ale jednoduché to není. Každý rok totiž probíhají vyjednávání ohledně rozpočtu na úklid a čištění komunikací v Praze. Do toho také spadá svoz odpadkových košů. Nelze, aby se jeden rok uklízelo málo, další rok více a třetí rok se vrátíme k tomu původnímu. To je systémově chybné řešení.
Patrik Roman
Vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V minulosti pracoval v Komerční bance a také v advokátní kanceláři Procházka Randl Kubr & partners. Generálním ředitelem společnosti Pražské služby je od roku 2005.
Praha by si měla říct: Takto chceme, aby se čistilo, a každý rok to provedeme stejně. Měli bychom si také stanovit priority, které náměstí, které ulice mají jasnou přednost, jak často se mají uklízet. Podle toho bychom se měli dlouhodobě řídit. Systém se musí jednou provždy nastavit a dlouhodobě dodržovat.
Rozumím tomu správně, že si Technická správa komunikací nepřeje, aby se Praha tolik čistila?
V současné době je velice omezen rozpočet na úklid a čistění komunikací. My se budeme snažit ten stav změnit, protože to značně pošlape naše renomé. Nikdo nebude vědět, že byl snížen rozpočet, ale všichni si všimnou, že Pražské služby neuklízejí dobře. Což je naprostá chiméra, protože my jsme v systému dokumentace naší odvedené práce opravdu velmi dobří.
Máme perfektní systém sledování toho, co děláme. Víme, kde se pohybují naše auta, co dělají, jestli jim běží motor, kdy nakládají, kdy vyváží… Nedá se to ošidit. Když někdo říká, „tam zase byly přeplněné popelnice“, je potřeba si uvědomit, že jsme pouhým vykonavatelem. Kolikrát si to u nás objednáte, tolikrát my přijedeme.
Reklama
foto: Autor, zdroj: Pražské služby, a.s.
