Starosta Radek Vondra: Tady na Praze 14 jsou dobrovolníci vlastně všichni

Při krizových situacích jsou často jednou z nejdůležitějších věcí informace. A pokud jste jednou z nejohroženějších skupin, pak pro vás ona důležitost úměrně stoupá. To si během vrcholu pandemie koronaviru uvědomili i na Praze 14. „Od prvních dnů jsme hledali způsob, jak dát seniorům informace, nabídnout jim služby, které máme k dispozici, a hlavně od nich dostat zpětnou vazbu, co by skutečně potřebovali,“ říká Radek Vondra, starosta Prahy 14.

„Takže hned od druhého dne běží speciální informační linka pro seniory, vyhradili jsme člověka, který konkrétně s lidmi podle jejich potřeb řeší dovoz obědů, hygienických potřeb, nákupy a podobně. A snažíme se podpořit nejen seniory, ale i rodiny, které o ně pečují. Důležitá je pro nás podpora lidí vzájemně mezi sebou.“

Jakým způsobem nyní komunikujete s potřebnými? A nemusí to být zrovna jen senioři...

Okamžitě po vypuknutí pandemie jsme celý web předělali tak, aby všechny informace, které nejsou nezbytně nutné, šly do pozadí. Teď se na něm informace vyhledávají daleko lépe. Ať už o tom, co se děje, kde může člověk pomoc získat, ale i nabídnout. Informace jsou rozděleny podle skupin – senioři, podnikatelé, rodiny s dětmi a podobně... Web tedy doznal velkých změn a běží do dnešní doby v této podobě.

Zároveň jsme okamžitě začali připravovat nové číslo časopisu Čtrnáctka, kde se ty informace shrnuly, ale tištěná verze časopisu vychází standardně jednou měsíčně a to nebylo dostatečné, tak jsme spustili projekt Mobilní rozhlas. Je to projekt, kde se každý občan Prahy 14 může zaregistrovat buď přes mobilní aplikaci, přes mail, nebo telefonní číslo.

Ne každý senior ale mobilní aplikace používá.

Esemesky má ale dnes každý, takže kdokoliv, kdo se zaregistroval na registračních místech, které jsme měli po Praze 14 nebo tady na radnici, nebo zavolal, tak jeho číslo jsme tady do systému vložili, a kdykoliv městská část něco dělá, nebo když se změní situace, informujeme obyvatele.

Kolik lidí ten rozhlas „poslouchá“?

Během prvních dvou týdnů se do systému zaregistrovalo přes tisíc lidí a já jsem za to velmi rád. Nemalá část z nich jsou právě senioři, kteří zaškrtli, že chtějí být informováni třeba o akcích pro seniory a že to chtějí dostávat esemeskou.

Jaké máte v Praze 14 zkušenosti s dobrovolníky?

Všichni vědí, že v prvních dnech byl problém sehnat si roušky. My jsme coby městská část jako první v Praze nakoupili látku a rozváželi jsme ji dobrovolníkům po celém obvodu, kteří byli schopni šít z té látky roušky. Nejen to, zařídili jsme i distribuční místa v komunitních centrech na Plechárně a H55. Roušky šili například i školky, lidé ze škol, ale i obyčejní obyvatelé a my jsme je rozváželi potřebným. Protože jsme chtěli, aby senioři pokud možno zůstali doma, skutečně v bezpečném prostředí a nechodili vůbec ven, tak jsme měli nasmlouvané dobrovolníky, kteří rozváželi roušky na objednávku. Třeba i jednu dvě nebo jakýkoli konkrétní počet, který byl potřeba.

Věřím, že už léto prožijeme krásně a bez roušek, společně se svými blízkými.

Naše městská část taky jako jedna z prvních zajistila dezinfekci přímo pro obyvatele a rozdávala je na stanicích metra, postupně na všech třech, které tady máme. V tuto chvíli jsou ta distribuční místa pro dezinfekci tady na úřadě a v komunitních centrech. A komukoliv, kdo ji potřebuje přímo doma a obává se jít ven, tak ji dokážeme dovézt.

Na druhou stranu dobrovolnictví není pouze o registraci, o kartičce dobrovolníka. Já si ohromně vážím všech obyvatel Prahy 14, protože oni jsou dobrovolníci vlastně všichni a snaží se poskytnout podporu svým blízkým a v okolí. A nemusí to být jen ušití roušky nebo zajištění nákupu, ale je to pár vlídných slov, která spolu prohodí lidi na chodbě, když se někde potkají – v rouškách, z poctivé vzdálenosti dva metry, si dokáží sdělit svoje strasti a radosti, které dneska všichni máme.

Nouzový stav už platí velice dlouho... Jak to na Praze 14 zvládáte?

Já jsem si jist, že každá epidemie jednou začala a také jednou skončí. A právě na to se upřímně těším a věřím, že to, co dokázali lidé na Praze 14, jen potvrdilo, že se umí vzájemně podpořit ve zlé době. Je to něco, co mi dává naději, že to společně zvládneme, a věřím, že už léto prožijeme krásně a bez roušek, společně se svými blízkými. Přeju všem, aby se nám to podařilo.