Atmosféra na Základní škole Fr. Plamínkové v Praze 7 se vyhrotila letos v lednu, problémy se ale táhnou mnohem déle. Ředitelce Jarmile Macečkové, která na škole pracuje více než 20 let, z toho ji posledních šest let řídí, končilo funkční období (skončilo k 30. dubnu tohoto roku). Městská část se rozhodla koncem loňského roku vyhlásit konkurz a zároveň vyzvala ředitelku, aby se do konkurzu přihlásila. To oblíbená ředitelka odmítla s tím, že už nemá u městské části důvěru a že už si Praha 7 v podstatě vybrala jiného kandidáta. Následovaly vánoční svátky a kauza se naplno rozhořela v letošním roce. Kauza, v níž už ani nikdo neví, kdo je "ten hodný" a kdo "ten zlý".
Ředitelka obeslala rodiče emotivním e-mailem, ve kterém se s nimi de facto loučila. Účast v konkurzu odmítala i proto, že s lidmi z radnice Prahy 7, kteří konkurz vyhlásili, měla dlouhodobě nepříliš dobré vztahy.
Byli do toho nedobrovolně vtaženi rodiče a děti. Dětem jsou podsouvány petiční archy za setrvání paní ředitelky, kterou ani neznají, protože je neučí.
Její zástupkyně napsala, že učitelé (alespoň někteří) vstoupí do stávky. Následovala petice na podporu ředitelky. Petice ležela na stolku při vstupu do školy a vrátný nabádal příchozí, aby ji podepsali.
Smršť petic
Pak proběhla petice za vyhlášení konkurzu, petice za zrušení konkurzu, petice za zachování konkurzu, dokonce žákovská petice, desítky novinových článků, ostrá mediální prohlášení. I shromáždění rodičů, které bylo začátkem roku svoláno do školy, bylo extrémně vyhrocené. Drtivou většinu zúčastněných tvořili rodiče, kteří ředitelku podporovali, vzduchem létaly vzletné proklamace, ale i výhrůžky.
„Sedni si a drž hubu!“ uslyšel jeden z účastníků, kteří se ohrazovali proti plamenným prohlášením typu "my všichni rodiče stojíme za paní ředitelkou". „Byli do toho nedobrovolně vtaženi rodiče a děti. Dětem jsou podsouvány petiční archy za setrvání paní ředitelky, kterou ani neznají, protože je neučí,“ uvádí jeden z rodičů.
„Když si zřizovatel přeje v pozici ředitele někoho jiného, pak je to jeho právo a já jsem chtěla v poklidu odejít.“
„Ta vyhrocená atmosféra byla naprosto zbytečná,“ říká Jan Čižinský, starosta Prahy 7. „Já jsem skutečně paní ředitelku potkával a ona mi říkala, že pokračovat nechce.“ A slova dnes již bývalé ředitelky jeho názor potvrzují: „Když si zřizovatel přeje v pozici ředitele někoho jiného, pak je to jeho právo a já jsem chtěla v poklidu odejít.“
Jenže ředitelka, kterou již tehdy hlasitě podporovala část rodičů, změnila názor a do konkurzu se nakonec přihlásila. Část rodičů měla pochopitelně radost, část pak byla zmatená: „Dělá si z nás paní ředitelka blázny? Není to náhodou ovlivnění konkurzu z její strany? Není to předem připravená hra, jak všechny ostatní kandidáty znevýhodnit, vyautovat a od konkurzu odradit?“ vyjádřil se pro Flowee pod podmínkou anonymity jeden z rodičů.
Šest let
Stejně jako v každé práci se i ve školství dělí lidé na dvě skupiny. Na ty, kteří svou práci vykonávají z povinnosti a berou ji jako zdroj příjmů, a pak ti, které práce baví a je pro ně důležitá i z jiných důvodů, než je měsíční přírůstek na bankovním účtu. Speciální podskupinou jsou pak ti, kteří svou prací naprosto žijí a považují ji za své poslání – a jednou z podmínek práce dobrého pedagoga je, že uvažuje spíše tím druhým způsobem. A to Jarmila Macečková zcela jistě je, se školou se za ta léta doslova a do písmene sžila. Ovšem ve školství stejně tak jako jinde platí, že lidé přicházejí a odcházejí, nikdo nemá své místo navždy dané, to se týká jak učitelů, tak učitelek. A také ředitelů a ředitelek.
V roce 2018 proběhlo v Česku 668 konkurzů na místa ředitele základních škol. Tak proč je zrovna okolo tohoto takový humbuk?
V roce 2011 byl v Česku novelizován školský zákon a funkční období ředitelů bylo stanoveno na 6 let. Po uplynutí této doby může zřizovatel na místo ředitele školy vyhlásit konkurz – pokud mu to doporučí Česká školní inspekce nebo školská rada, pak konkurz dokonce vyhlásit musí. A pokud ředitel či ředitelka v konkurenci obstojí, může v práci pokračovat libovolně dlouho, počet opakování ředitelských cyklů není omezen.
Výsledek konkurzu má pouze doporučující charakter, zřizovatel může při rozhodování přihlédnout k dalším okolnostem, které dost dobře nejdou do zákona nadefinovat. V roce 2018 tedy končilo první šestileté období a v České republice proběhlo celkem 1 465 (slovy tisíc čtyři sta šedesát pět) konkurzů na místa ředitelů škol, z toho v 668 případech se jednalo o základní školy. Naprostá většina z nich proběhla bez jakéhokoliv zájmu veřejnosti. „Ve většině z těchto konkurzů byl navíc potvrzen stávající ředitel či ředitelka,“ říká Ondřej Andrys z České školní inspekce. Tak proč je zrovna kolem Základní školy Fr. Plamínkové taková emotivní aféra?
Ředitelé, které svět neviděl
Celé to začalo daleko dříve. Základní spor spočívá v antipatiích ředitelky a zástupců zřizovatele, což jsou členové zastupitelstva Prahy 7. „Jako zásadní důvod vnímám tendence vstupovat do řízení školy a do vzdělávání. Na to nemá zřizovatel právo,“ odpověděla Jarmila Macečková na dotaz Flowee. V tom má paní ředitelka pravdu – podle školského zákona je toto v pravomoci ředitele školy, ovšem těžko lze očekávat, že ředitel si na škole může bez jakékoliv zpětné vazby dělat úplně to, co chce.
Jednou z jeho povinností je například každý rok vytvořit výroční zprávu. V té poslední, kterou škola Plamínkové vydala, píše paní ředitelka: „ŠVP (školský vzdělávací program) jsme připravili k předložení a aktualizaci, ale končí mi funkční období a do konkurzu nepůjdu. Neznám záměr zřizovatele, a proto zatím nebudu předkládat nový ŠVP. Pakliže dostanu důvěru, pak bude předložen již vypracovaný aktualizovaný ŠVP.“ Přeloženo do češtiny: Mám, ale nedám. Nejdříve mě jmenujte ředitelkou na dalších šest let, pak se o tom budeme bavit. Toto de facto otevřené ultimátum vyšlo od paní ředitelky už v září 2019.
Všechna prohlášení o tom, jak chce v poklidu odejít, působí v kontextu dlouhých emotivních mailů a plamenných vyjádření do médií minimálně nesourodě.
Antipatie a nechuť spolupracovat se zřizovateli se pro ředitelku personalizovaly v osobě radní Hany Šiškové, která má na Praze 7 školství na starosti. O tom, že se konkurz připravuje, věděla Jarmila Macečková přitom již delší dobu. „Už rok jsem ze všech stran upozorňována na tento fakt. Vždy se jednalo o osoby blízké paní radní Šiškové, zaměstnance městské části či některé rodiče,“ říká Jarmila Macečková. „Již téměř rok vnímám tlak a nedůvěru ze strany zřizovatele. Nezájem o výsledky školy. Vím, že mají nového kandidáta. Přímo paní radní (Šišková) mi to mezi řečí potvrdila. Protože tu osobu znám, vím, že si radnice přeje, aby koncepce byla směřována jinam,“ uvedla dnes již bývalá ředitelka v článku pro Lidové noviny.
Jenže ani jednou nepadl žádný konkrétní údaj, kdo je ona tajemná osoba, která měla Macečkovou nahradit. „Inovativní vzdělávání, alternativní forma výuky, metody výuky dle zřizovatele atd… Na to potřebují ve vedení školy loutku. Tou já rozhodně nebudu,“ dodává Macečková. Představte si, že jste zastupitel, máte zodpovědnost za školy a školství a jeden z ředitelů vám odmítne říct, jak se bude ve škole učit a de facto vytáhne do boje proti vám. Přičemž všechna ta prohlášení o tom, jak chce v poklidu odejít, působí v kontextu dlouhých emotivních mailů a plamenných vyjádření do médií minimálně nesourodě.
Za vším hledej politiku
Konkurz se tedy nakonec přece jen uskutečnil, i když v komplikované situaci nebylo jednoduché vůbec účastníky konkurzu sehnat. Pozice ředitele školy navíc nepatří k těm, na které by se hrnuly davy kvalifikovaných zájemců, přesto se nakonec našli. Bylo jich celkem pět. Dva z nich Praha 7 diskvalifikovala již předem. „Dopředu jsme veřejně deklarovali, že bude jmenován vítěz konkurzu. A to nakonec nebylo možné,“ říká radní Hana Šišková. Konkurz vnikal v napjaté atmosféře a až ex post se zjistilo, že nově vyhlášený ředitel má obří škraloup. Česká školní inspekce jeho práci hodnotila velmi negativně. „V takové situaci bylo pro nás jedinou cestou vyhlášení nového konkurzu,“ dodává radní Šišková.
Základní škola Fr. Plamínkové v Praze 7
Kauza má samozřejmě také politický podtext. Piráti na Praze 7 hrozili kvůli kauze odchodem z koalice: „Máme podezření z porušení jednacího řádu i o skutečných motivech odvolání ředitelky ze strany radní pro školství Hany Šiškové z hnutí Praha 7 sobě,“ píše se v Pirátských listech. Naopak koaliční Zelení vyjádřili současnému vedení radnice podporu. „Škola funguje dobře, ale výběrové řízení po šesti letech vnímám jako standardní součást pracovního cyklu zaměstnance veřejné správy… A přála bych si, aby tato skutečnost paní ředitelku spíše motivovala, než odrazovala,“ říká Tereza Štysová, členka Strany zelených, jejíž synové mimochodem školu navštěvují.
Bridge over troubled water
Bez výjimky všichni se shodují na jednom. Je důležité, aby tato kauza neměla vliv na chod školy a na děti. Zároveň ale jakoby všichni dělali všechno pro to, aby nastal pravý opak. Pokud něco celá situace požaduje, tak je to konsenzuální řešení – všichni účastníci by se měli pokud možno oprostit od osobních antipatií (ano, bude to velmi těžké a někteří to zcela jistě nezvládnou) a začít jednat.
Od 14. května je tak dočasným řízením školy pověřen Jaroslav Andrle. Střízlivě a neemotivně uvažující pedagog se zkušenostmi ze základní i vysoké školy má dostatečné manažerské zkušenosti i osobní vztah ke škole (jeho maminka tam působila delší dobu jako vychovatelka). Do Prahy se nedávno vrátil z Trutnova a informaci o situaci ve škole získal právě od své mámy.
Mediální tlak si Andrle příliš nepřipouští. „Uvedenou pozici jsem přijal po krátkém přemýšlení s vědomím, že to nebude snadný úkol. Nicméně člověk obklopen schopnými lidmi dokáže zvládnout i velké věci. Jsem přesvědčen, že takoví lidé na škole jsou, a společnými silami dovedeme úspěšně školu k příštímu konkurzu na ředitele. Kauzu jsem okrajově zaznamenal pouze z médií a sociálních sítí. Jednou z mých hlavních priorit je stabilizace atmosféry mezi zaměstnanci a rodiči. Hlavní cíle jsou přijetí žáků prvních tříd, bezproblémové rozběhnutí výuky pro žáky prvního stupně, úspěšné zakončení školního roku a příprava na nový školní rok.“
Zklidnění situace je prioritou číslo jedna. Pokud se to zastupujícímu řediteli povede, bude to od něj mistrovský kousek.
Jaroslav Andrle nebude mít lehký úkol. Škola se potýká s následky všeobecné karantény, pedagogická péče je (stejně jako všude) roztříštěná, mezilidské vztahy extrémně narušené. A děti? Na ty jakoby se v obřím souboji eg zapomnělo. Pokud se situaci přece jen podaří k novému roku stabilizovat, bude to od zastupujícího ředitele opravdu mistrovský kousek.
A nový ředitel či ředitelka? Přihlášky do nového konkurzu bude Praha 7 přijímat do konce prázdnin. Ať už ale nový konkurz dopadne jakkoliv, poučení z celé kauzy zní: Ředitelé nejsou neomezenými pány na školách, které jsou zřizované obcemi. A ten, kdo bude schopen nalézt a prosadit konsenzuální řešení přijatelné pro většinu, vyhraje. „Všichni jsme nahraditelní, tedy i já,“ píše se v mailu, který Jarmila Macečková poslala rodičům dne 7. ledna. A v tom má naprostou pravdu.
Reklama
foto: Praha 7, zdroj: ZŠ Fr. Plamínkové
