Veverky poslouchají, jak zní zpěv ptáků. Je to alarm, který je chrání před predátory

Až příště budete v parku a uvidíte veverku, jak stojí ve střehu a třese ocasem, podívejte se nahoru. Mohli byste třeba zahlédnout dravého ptáka, jak krouží kolem. Veverka popelavá, která žije na severu Ameriky a je o něco větší než „naše“ evropská veverka obecná, je opatrné stvoření s neustále nastraženýma ušima. Zatímco chroupe ořech, pozoruje okolí v očekávání potenciální hrozby. Může jí být třeba jestřáb v oblacích, pes, který utekl nepozornému majiteli, nebo i rachot blížícího se auta. Tito roztomilí hlodavci mají ve městech kvůli hluku ztíženou pozici. O to víc se spoléhají na ptáky.

Ukazuje se, že když cvrlikají zpěvní ptáci, tak to veverky enormně zajímá. Přesněji řečeno, veverky odposlouchávají příležitostné „ptačí povídání“, aby ochránily své vlastní bezpečí před potenciálními predátory v okolí. Alespoň to tvrdí studie zveřejněná v magazínu PLOS One.

Vykořisťovatelé informací

Keith Tarvin, biolog na Oberlin College and Conservatory v Ohiu a spoluautor studie, veverky dokonce nazývá „vykořisťovateli veřejných informací“. Což znamená, že veverky často získávají podněty od jiných zvířat, které se pohybují v jejich blízkosti. Nejsou samozřejmě jedinými živočichy, kteří to dělají. Dřívější studie chování zvířat ukázaly, že ptáci, savci, a dokonce i ryby či ještěrky dokážou rozpoznat poplašné signály jiných druhů, které ohrožují stejné predátory. V říši ptáků se tak třeba brhlík může naladit na tón všímavé sýkorky a díky jejímu panickému zpěvu zjistí, že je v okolí nějaké nebezpečí.

Když je v městském parku hluku moc, reakce na každý varovný signál je pro veverky náročná. Přicházejí kvůli tomu totiž o čas vyhrazený na hledání potravy nebo na reprodukci.

Veverky a čipmankové, kteří žijí ve východní Asii, ovšem s ptáky dokonce i „mluví“. Biolog Erick Greene z University of Montana už v roce 2015 americkému rozhlasu NPR potvrdil, že veverky nejen varovná volání ptáků rozpoznávají, ale mohou je také napodobovat. „Tato výstražná volání ptáků jsou jakýmisi veřejnými informacemi,“ přitakává biolog Tarvin. Když je ovšem například v městském parku hluku moc, reakce na každý varovný signál je pro veverky náročná. Přicházejí kvůli tomu totiž o čas vyhrazený na hledání potravy nebo na reprodukci. Keitha Tarvina a jeho tým zajímalo nejen to, jak veverky reagují na varovné zvuky, ale i to, zda poslouchají i signály, že jejich okolí je bezpečné a bez dravců.

Klídek z ptáků na veverky

Biologové zahájili svůj experiment přehráváním zvuků jestřába jedné skupině veverek. Když jestřába zaslechly, jejich bdělost se zvýšila. Ztuhly, vzhlédly a pak utekly. Po několika minutách vědci veverkám přehráli nahrávky „klábosení“ ptáků krmících se v klidu na zahradě. Poté každou veverku pozorovali a sledovali, jak se jejich úroveň bdělosti v průběhu času mění.

Z experimentu jasně vyplynulo, že klidné ptačí štěbetání dodává klid i veverkám. Veverky, jimž byly přehrávány zvuky ptáků z krmítka, zpozorněly a vzhlížely do okolí méně často. To Tarvinovu týmu naznačilo, že i informace o bezpečí mohou být pro veverky stejně důležité jako varovná volání. Stále existuje spousta otázek, na které biologové chtějí najít odpovědi. Například chtějí vědět, zda a jak městský hluk ovlivňuje to, jak se veverky spoléhají na poplašná volání od jiných druhů. Mají za to, že hluk musí být pro tato zvířata stresující. Pokud se totiž tito „sběratelé poplašných signálů“ spoléhají na producenty informací a ruší je městský hluk, musí věnovat více svého času obezřetnosti a méně potravě a sociálním kontaktům.