Proč má Praha v boji proti klimatickým změnám oproti Berlínu či Kodani až 15 let zpoždění

Rok 2018 byl v Česku nejteplejší za posledních 57 let a průměrné teploty u nás stále rostou. Pro města to znamená jediné. Protože jsou plná povrchů absorbujících teplo, mají čím dál větší tendenci se přehřívat. Tak vzniká už dobře známý efekt Městského tepelného ostrova, který všichni obyvatelé metropolí zažívají už několik let po sobě.

Praha se nyní po vzoru mnoha západních měst snaží na klimatické změny reagovat. Nedávno jsme například mluvili s Danem Frantíkem z odboru péče o zeleň o tom, jak a kde se bude v Praze vysazovat slíbený milion stromů. Tentokrát jsme se vydali přímo na střechu Lucerny, kde probíhala přednáška vedoucího Kanceláře krajiny a zelené infrastruktury pražského IPRu Jana Richtra. Ten kromě problémů, které Prahu kvůli suchu nejvíc sužují, vyjmenoval například i důvody, proč většina městských parků nesplňuje svou důležitou funkci, a představil technologie, které se Institut snaží plošněji zavádět.

Stromy jsou už v polovině léta hnědé a dostávají se do takzvané letní dormance, což je stádium „vypnutí“ a vyčkávání na lepší podmínky.

Richtr na úvod začal extrémními změnami počasí, s nimiž se musí Praha v posledních letech potýkat. „V několika posledních desetiletích zažilo hlavní město povodně, v současnosti naopak trpí suchy a vysokými teplotami. To se negativně projevuje nejen na životě obyvatel, ale i na městské zeleni. Stromy jsou už v polovině léta hnědé a dostávají se do takzvané letní dormance, což je stádium ,vypnutí‘ a vyčkávání na lepší podmínky. Kvůli tomuto efektu jsou pak rok od roku slabší, málo vitálnější, náchylnější na choroby,“ upozorňuje Jan Richtr. „Navíc během vln veder i kvůli automobilové dopravě roste přízemní hladina ozonu, který je nebezpečný zejména pro děti, starší osoby a zvířata.“ Problémem jsou podle IPRu také budovy, které nelze přizpůsobit měnícím se podmínkám.

Zelená opatření

Přestože nejnovější studie ukazují, že zeleň má v městském prostředí velký klimatizační potenciál, v Praze je v tomto směru stále co dohánět. Nejenže některé její části, zejména centrum, trpí nedostatkem stromů a následným přehříváním, své nedostatky mají i parky, které nedokážou zadržovat vodu.

To by se však mělo postupně měnit, například na Karlově náměstí, na jehož revitalizaci vyhlásil IPR v roce 2018 architektonickou soutěž. „Jedním z klíčových důvodů, proč řízení vyhrála německá společnost Rehwaldt, byl ten, že představila velmi komplexní návrh hospodaření s dešťovou vodou tak, aby z Karlova náměstí při velkých srážkách voda neodtékala, ale naopak na něm zůstávala, a park tak fungoval jako houba,“ vysvětlil Richtr.

Nové technologie

Praha v rámci adaptace na klimatické změny zavádí i technologické novinky. Jednou z nich je projekt takzvané Muzejní oázy v prostoru za Národním muzeem, jehož rozsáhlá rekonstrukce skončila loni. „V oáze jsme použili systém takzvaných prokořenitelných buněk, což jsou plastové konstrukce umístěné pod zemí, díky kterým zemina neslehává, a ke kořenům se tak může lépe dostávat voda i kyslík,“ vysvětlil Richtr.

Co se týká společnosti, stále probíhá diskuze, zda vůbec k nějakým klimatickým změnám dochází a zda za ně opravdu může člověk.

Do hlavního města se dále snaží IPR zavést systém takzvané modrozelené infrastruktury inspirovaný Švédskem, který podle Richtra umožňuje zasakovat vodu do velkých prostor pod zemským povrchem. „Funguje to tak, že do podzemí ulic je aplikováno hrubé kamenivo s kompostem a humusem, které stromům v uličním prostředí umožňuje daleko lepší růst než klasická hlína. Další výhodou tohoto strukturního substrátu je fakt, že umožňuje i velmi lehké a laciné zakládání a výměnu sítí technické infrastruktury.“

Problém byrokracie

Přestože Praha má v současnosti většinu koncepčních a strategických dokumentů, které se týkají změny klimatu, v podstatě vypracovaných, rychlé a efektivní implementaci potřebných změn podle Richtra brání dvě hlavní překážky – byrokracie a nesourodý názor veřejnosti. „V rámci magistrátu funguje jak samospráva, tak i státní správa. Na všechno je mnoho procesů, paragrafů a zákonů, které se musí dodržovat. A co se týká společnosti, stále probíhá diskuze, zda vůbec k nějakým klimatickým změnám dochází a zda za ně opravdu může člověk.“

Právě tato diskuze a častá neschopnost aktivně se postavit výzvám, kterým v dnešním světě čelíme, prý způsobuje, že nám utíká čas. „Výzvy, před kterými Praha stojí, se podaří naplnit jen v případě, že bude investovat velké množství prostředků a energie do toho, aby se stala uhlíkově neutrální. Už nyní máme totiž oproti západním metropolím, jako je Kodaň či Berlín, skluz asi 10 až 15 let,“ konstatoval Richtr na závěr.