fbpx

Dopis dětem k prvnímu školnímu dni, který by neměli číst rodiče a učitelé. I když vlastně spíš měli, pokud chtějí, aby z dětí vyrostly osobnosti

Zveřejněno: 30. 8. 2019

Milé děti, 

za pár dní zas půjdete do školy, některé z vás dokonce poprvé. Jste budoucnost našeho města, tak vám povím pár slov.

Ve škole není ani tak důležité to, co si zapamatujete. Teda důležité to je, ale ne pro vás. Nýbrž pro vaše učitele, ti vás podle toho ohodnotí, a pro vaše rodiče, ti se podle toho hodnocení s vámi budou či nebudou chlubit před známými.

Nejdřív něčím být?

Na škole je pro vás důležité, že objevíte samy sebe a svoji možnou roli ve světě. Zjistíte, co vás baví a zda jste schopny a ochotny za tím jít i přes překážky. Třeba když umíte hezky zpívat, ale všichni vám budou říkat, že musíte nejdřív něčím být. Ale vy právě nikým nebudete, když opustíte to zpívání.

Když nedají penaltu ti průměrní, nikdo jim nic neřekne, protože od nich se nic neočekává.

Ve škole zjistíte, že svět není spravedlivý. Nenadělil každému stejně. Někdo je rychlejší, jiný se narodil do bohaté rodiny, další se prakticky nemusí učit a stejně je premiant třídy, jiný je oblíbenec paní učitelky, i když donáší na kamarády. Zjistíte, že to je právě proto, že donáší na kamarády. A že byste také měly snazší život, kdybyste řekly, co víte.

Ve škole se naučíte, jak užitečné jste pro ostatní. Třeba ti nejde matematika, ale když je školní fotbalový turnaj, tak bez tebe by vaše třída nevyhrála. Přijdete na to, že být výjimečný bolí. Protože, když nedá penaltu nejlepší fotbalista třídy, bude se o tom mluvit a všichni řeknou, že "on nám to prohrál". Když nedají penaltu ti průměrní, nikdo jim nic neřekne, protože od nich se nic neočekává. Nevěřily byste, jak brzy se utváří váš charakter a jak lákavé je podlehnout svodům proplouvání.

To dáte

Ve škole zjistíte, že jste na všechno samy. Rodiče to s vámi myslí dobře, ale jsou z jiného světa. A vy navíc začínáte pomalu zjišťovat, že ten jejich svět potřebuje pořádně napravit. Kamarádi se v tom motají stejně jako vy a učitelé..., no, třeba máte štěstí. A tak obklopeny nechápajícím a zamotaným světem objevíte to nejkrásnější na lidském životě – poznávání.

Tu krásnou krátkou chvíli, kdy váš mozek zafunguje a posune vás dál. A zjistíte, že to dáte. Už nikdy jindy v životě nebudete v takovém množství objevovat něco poprvé. Tóny muziky, která vás osloví, slova spisovatele, který vás přinutí tu knížku přečíst najednou, fotky ze zemí, kam byste se chtěly podívat. Dospělí budou říkat, že jste naivní a život vás naučí. Nenaučí, to vy se teď učíte a celý život budete čerpat z té iluze, kterou zažíváte v dětství při poznávání.

Nedejte na hlasy "dospělých"

Oproti jiným dětem to máte těžší, protože se učíte v Praze. Nemáte na výběr, vy musíte být nejlepší. Když nebudete, pak utečete někam do horní dolní a budete tvrdit, že jste celý život chtěly chovat kozy a pěstovat mrkev. Nechtěly. Jen jste neobstály tváří tvář městu a jeho náročnosti.

Milé děti, ve škole strávíte důležitou část života, kdy se utváříte. Vaše okolí vás bude měnit k obrazu svému a učit vás věci, které byly potřebné v uplynulé době. Jen některé z vás odolají a najdou pěšinky k sobě samým a k vědomostem potřebným v budoucnu. Nedbejte tedy na to, co vám říkají dospělí. Věřte svému hlasu, který teprve zaslechnete.

Přeju vám, aby vás škola ovlivnila co nejméně a vy dokázaly být samy sebou. To rozhodne, zda budete úspěšné. Nikoli to, jestli si zapamatujete, kdy byla bitva na Vítkově. A Praha stejně jako dokončení okruhu potřebuje právě takové nové Pražáky.

Související…

Ostrá tužka Karla Křivana: Kdy skončí válka o chodníky
Karel Křivan

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...