Český vědec v Suchdole vymýšlí, jak na Marsu pěstovat jídlo

O kolonizaci Marsu se čím dál vášnivěji debatuje již několik let a nedávný objev vody tamtéž diskuse paradoxně ještě rozohnil. Kdy by na Marsu mohl přistát člověk? Některé smělé plány hovoří o roku 2033. Než se tam ale skutečně vydáme, musíme vymyslet, co tam vlastně budeme jíst.

Jednou z institucí, která si s tím láme hlavu, je i Česká zemědělská univerzita. V jejím suchdolském kampusu v Praze totiž vznikla speciální laboratoř pro pěstování plodin v podmínkách simulujících prostředí právě na Marsu. A celému projektu se říká Marsonaut.

Mars je pro lidstvo zatím nehostinné místo, kde mohou teploty dosáhnout až -130 stupňů Celsia. Atmosféra je velice řídká a každá kapka vody má nesmírnou cenu. V laboratoři tak zkouší najít způsob, jak v extrémním prostředí vypěstovat plodiny, které by zvládly vyrůst i tam.

Rostou i bez hlíny

Plodiny se v suchdolské laboratoři pěstují pomocí technologie „aeroponie“, což je metoda, která je schopna dosáhnout minimální spotřeby vody. K pěstování navíc nepotřebuje půdu, rostliny jsou doslova zavěšené na takové tabuli s dírami, jejich kořeny protažené na druhou stranu, odkud jsou kropeny vodou a živinami. To, že rostou kolmo k zemi, jim ale údajně neškodí, ostatně na Marsu se budou stejně muset potýkat s jinou gravitací než na Zemi. Rostliny jsou ozařovány speciálním světlem, které umožňuje rychlejší růst, a tudíž i častější sklizeň. Celá laboratoř je navíc zapojená do sítě internetu věcí, a je tedy možné ji ovládat i na dálku. A protože jsou rostliny umístěny vertikálně, je laboratoř méně náročná na prostor.

Pěstování rostlin v extrémních podmínkách najde uplatnění i na Zemi v oblastech, které už trpí nebo v budoucnosti budou trpět nedostatkem vody.

Na projektu pracuje tým biologů a IT specialistů pod vedením mladého vědce Jana Lukačeviče, který působí v Oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR a spolupracuje mimo jiné i s americkou NASA. Do svého týmu si vybral bioložky Gabrielu Lotovou a Karolínu Pumprovou a IT specialisty Vladimíra Vaverku a Matyáše Černohouse. Projekt je součástí platformy #jetovtobě od Vodafonu, která se od minulého roku zaměřuje na pracovní příležitosti budoucnosti. Společnost také celý projekt financuje.

Není to zbytečné?

Možná si říkáte, že je vyvíjení prostředí pro pěstování potravin na Marsu tak trochu plýtvání zdroji a že na využití takových technologií si reálně počkáme ještě pěkně dlouho. Není to ale tak. Laboratoř, v níž se tyto potraviny pěstují, má totiž další, pro nás mnohem praktičtější využití.

Tým mladých vědců vede Jan Lukačevič, který spolupracuje mimo jiné i s NASA

„Naším cílem je získat nové poznatky o nekonvenčních způsobech pěstování rostlin a tím posunout úroveň stávající technologie blíž jejímu použití nejen pro kosmické mise. Pěstování rostlin v extrémních podmínkách najde uplatnění i na Zemi v oblastech, které už trpí nebo v budoucnosti budou trpět nedostatkem vody,“ vysvětluje Jan Lukačevič.

Pěstovat by se tak teoreticky dalo i ve výškových budovách, nebo naopak pod zemí. K vybudování takových pěstíren by se daly využít i jinak neúrodné pouště.

Populace totiž rychle roste a zemědělské půdy a vody stejně rychle ubývá. Přidejme k tomu změnu klimatu, zvyšující se teploty a sucha. "Suchdolský způsob" pěstování rostlin by nás ale mohl zachránit – vody potřebuje málo, půdu žádnou a vejde se i do stísněných prostor. Pěstovat by se tak teoreticky dalo i ve výškových budovách, nebo naopak pod zemí. K vybudování takových pěstíren by se daly využít i jinak neúrodné pouště.

V suchdolské laboratoři se zatím pěstují tři plodiny – ředkvičky, salát a bazalka. Proč vědci nezvolili nějakou tradičnější plodinu, jako jsou třeba brambory nebo pšenice, které více zasytí? Tyto plodiny jsou na pěstování trochu náročnější, a proto jsou podle Lukačeviče až součástí plánů na budoucí projekty. Pšenice je navíc velmi levná, její nedostatek nás zatím neohrožuje, a proto její pěstování není prioritou.

Nejvíc eko, co to jen jde

Jak bude taková ředkvička z laboratoře chutnat? Možná dokonce lépe než z klasické hlíny. Bude totiž podle Lukačeviče snad nejvíc eko a bio, jak to jenom jde. V tomto prostředí se totiž nevyskytují žádní škůdci, a není proto ani nutné zeleninu postřikovat pesticidy. Při pěstování si tým také dává záležet, aby zelenina měla prvotřídní chuť. Rozhodně nechtějí, aby se na Marsu trpělo.

Nejde jen o Mars. V laboratoři se zkoumá, zda by se podobně nemohly rostliny pěstovat třeba na poušti

Aeroponická laboratoř na České zemědělské univerzitě je v tomto rozsahu jednou z prvních v Česku. „Česká republika je v kosmickém výzkumu velice aktivní, ať už jde o přístroje pro mise ExoMars 2020, Solar Orbiter, ATHENA či JUICE, vyvíjené několika ústavy Akademie věd, nebo analýzu dat z různých významných misí, jako je NASA Cassini, Juno a další. Náš projekt je jen malým dílkem v obrovské skládačce,“ konstatuje Lukačevič.

„Ale s tím, jak se znovu rozbíhají vesmírné závody a plánuje se brzký návrat na Měsíc a následná cesta na Mars, je Marsonaut relevantnější každým dnem,“ dodává mladý vědec.