Ostrá tužka Karla Křivana: Co takhle jednou pozitivně o klimatu?

Kolem klimatu padá v poslední době mnoho slov. Na škále barvitosti od hysterie zkázy biblických rozměrů po nadšení z budování nových zítřků. Obojí není nic nového. V různých podobách se opakují jak apokalyptické předpovědi konce světa, tak naivní představy o vybudování čehosi z gruntu nového, co změní člověka, lidstvo, vesmír. Ve skeptických Čechách si toho moc nevšímáme v domnění, že změny naši kotlinku obejdou, někde vyšumí a vše půjde dál postaru. Tento přístup je, bez ohledu na to, co si o klimatických změnách a možnosti jejich řešení myslíte, špatný.

Nezapojíme-li se do diskuse a budeme-li čekat, až to nějak dopadne a my se pak s mýtickou českou improvizací přidáme, rozhodne se bez nás o nás. A nám zas zbudou oči pro pláč a další historické trauma. Měli bychom méně drndat a více přiložit mozky a ruce k dílu.

Je to jako s výchovou dětí nebo spolupracovníků: nejúčinnější i nejpříjemnější je jít osobním příkladem.

Lepší než direktivy, příkazy a omezení je tvůrčí a osobní přístup. Lepší než dokonalé velkolepé globální plány je začít konat cosi užitečného v místě. Je to jako s výchovou dětí nebo spolupracovníků: nejúčinnější i nejpříjemnější je jít osobním příkladem.

Města naivních trumberů?

Tak se i 26 měst rozhodlo, že se spojí v iniciativě C40 cities. Fakt si myslíte, že města, jako jsou Barcelona, Berlín, Boston, Chicago, či Kodaň, obývají jen trumberové, kteří nevědí, co činí? To zaprvé. A zadruhé si přeložme, o co vlastně v oněch městech jde. Chovat se ohleduplněji, šetrněji, přemýšlivěji k přírodě, ke svému okolí. Přemýšlet, zda musíme být necitliví k přírodě, nebo můžeme věci dělat i jinak. Samozřejmě, že ne všechno, co se označí za „eco“, je ve svých důsledcích ekologické. Pořád mi ale přijde lepší začít něco dělat, přemýšlet, zkusit být kreativní, než sedět v koutě a smát se jiným, že to stejně celé dopadne špatně.

Už slyším mnohé, jak říkají, že „to stejně ničemu nepomůže“, protože největší znečišťovatelé, především z Asie, jsou mimo tuhle ekologickou hru.

Rekordmanem ve snižování emisí mezi uvedenými městy je Kodaň. Kdo v Kodani byl, ten mi asi potvrdí, že je to na první pohled město příjemné, spořádané a dobře spravované. Jestliže nyní o 61 % snížili vypouštění svinstva do ovzduší, je to chvályhodné, nikoli důvod k úšklebku.

Je pravda, že ta města ze seznamu jsou jen města ze západního civilizačního okruhu. A tak už slyším mnohé, jak říkají, že „to stejně ničemu nepomůže“, protože největší znečišťovatelé, především z Asie, jsou mimo tuhle ekologickou hru. Jenže o to tu nejde. Hlavně jde o nás. Celá ta zuřivá a mnohdy nesmyslně emoční diskuse by měla vést k tomu, jak na Zemi dokázat vegetovat víc v souladu s přírodou. Respektive v souladu se Zemí samotnou. Je to naše matka, přátelé, ať už si pod tím představíme každý něco jiného. Proto ta iniciativa měst, která chtějí být kreativní a jít příkladem, dává smysl.