Každý by měl mít místo k životu. Jednoduše řečeno domov. Ovšem navzdory tomu, že v euroamerické kultuře obecně nezaměstnanost klesá, počty lidí bez domova neustále rostou. Prudce stoupající ceny nájmů vytlačují z domovů rodiny starousedlíků a pro mladé lidi, kteří teprve vydělávat začínají, je v takové situaci téměř nemožné najít si nájemní bydlení, o vlastním je úplně zbytečné hovořit.
Věrným příkladem toho jsou třeba Detroit, Brooklyn v New Yorku nebo Minneapolis. Nastalou situaci se rozhodla řešit agentura Local Progress, síť úředníků z měst a dalších samospráv po celých Spojených státech. Zahájila sérii jednání, jejichž cílem bylo prodiskutovat stále se zhoršující krizi bydlení, která postihuje další a další americká města.
Nové bytové jednotky by také měly být stavěny s ohledem na klimatickou krizi, tedy měly by být pokud možno energeticky nenáročné.
Seskupení lokálních úředníků vzalo celou věc do svých rukou poté, co federální vláda již po desítky let vykazuje nečinnost a dostupnost bydlení se ani v nejmenším nesnaží podpořit. Jako by zapomněla na zákon o bydlení z roku 1949, hlásající, že každý Američan si zaslouží slušný domov a vhodné životní prostředí.
Naplnění tohoto zákona se nyní Local Progress snaží dosáhnout. Filozofie je jednoduchá: Dobrá politika by měla zajistit bydlení, které bude vyhovovat těm, kteří ho potřebují nejvíce. K nápravě situace je podle zástupců Local Progress nutné dobré plánování, které pomůže zajistit infrastrukturu potřebnou k udržení růstu a zapojení hlasů komunit, v nichž se rodinám bude dobře dařit. Nové bytové jednotky by také měly být stavěny s ohledem na klimatickou krizi, tedy měly by být pokud možno energeticky nenáročné.
Právník pro každého
Jak ale požádat lidi, kteří se důvodně obávají, že budou vytlačováni dalšími sousedy, aby podpořili další rozvoj měst? Odpovědí je silná ochrana před soustavným zvyšováním nájemného a neoprávněným vystěhováváním. Nájemci musí získat právo zůstat ve svých domech, aby neskončili na ulici. Prvním městem, které nabídlo zákon o nároku na právní poradenství, jež má zaručit právní zástupce pro nájemce v řízení o vystěhování, byl New York.
Tato taktika se ukázala jako úspěšná, protože počet nucených vystěhování během pouhého roku výrazně poklesl. V těsném závěsu za New Yorkem kráčí Philadelphia, Newark, San Francisco, Berkeley a Washington, D. C., které nyní pracují na svých vlastních verzích zákona. Jak je vidět, i v těchto případech vyplňují mezery vzniklé vládní nečinností samotná města.
Skutečně věříme, že pronajímatel by měl mít právo zvýšit nájemné pro rodinu, ať už z toho pro ni plynou jakékoliv důsledky včetně vystěhování, traumatu a bezdomovectví?
Oregon, Kalifornie a New York také nedávno prošly rozsáhlými „regulacemi nájemného“ pro nájemníky, kteří omezují nájemné, jež mohou pronajímatelé účtovat. Illinois a Colorado zvažují podobnou legislativu. Taková politika může možná v zemi, kde je soukromé vlastnictví považováno za něco posvátného, znít poněkud radikálně. Iniciativa Local Progress ji však vidí jako nutnou. Místo vysvětlení pokládá otázku: Skutečně věříme, že pronajímatel by měl mít právo zvýšit nájemné pro rodinu, ať už z toho pro ni plynou jakékoliv důsledky včetně vystěhování, traumatu a bezdomovectví?
Když nepomáhá trh
Pittsburgh, Baltimore, Seattle, New York a Jackson v Mississippi také experimentují s různými formami „sociálního bydlení“, jako jsou družstva s omezeným kapitálem a komunitní pozemkové fondy. Vznikají tak alternativní modely vlastnictví bytů, které jsou dobrou vizitkou toho, co může pro zlepšení dostupnosti bydlení udělat soukromý trh. Tyto modely sociálního bydlení zacházejí s bydlením jako s právem, tedy s něčím, co každý potřebuje a zaslouží si to. Jako by říkaly: Když to neučiní trh, musíme si pomoci společně. Zástupci Local Progress se domnívají, že takovýto způsob řešení nedostatku dostupného bydlení také může umožnit zmírnění frustrace z často viděné skutečnosti, že nový vývoj obohacuje pouze malou hrst „vyvolených“ a zřídkakdy zároveň vyhovuje skromným potřebám komunit.
Je potřeba více bydlení, což neznamená jen více nových domů. Je třeba také zajistit, že stávající nájemníci nebudou vysídlováni.
Navzdory skutečnosti, jak zářně všechny tyto aktivity vypadají, jsou ale podle Local Progress ve srovnání s naléhavostí potřeby dostupného bydlení jejich výsledky zatím bohužel nepatrné. A právě to může prý změnit pouze federální vláda. Jedině ta totiž může zajistit inkluzivní růst, silnější ochranu nájemníků a pořádnou investici do sociálního bydlení. Zmiňovaná města již správný směr cesty naznačila. Aby se ale situace skutečně zvrátila ve prospěch všech lidí, je potřeba ji řešit centrálně.
Zásadní jsou totiž zdroje, které dokáže poskytnout pouze americká federální vláda. Cíl je jednoduchý: Je zapotřebí více bydlení, což neznamená jen více nových domů. Je zapotřebí mechanismů, které zajistí, že stávající nájemníci nebudou vysídlováni, že dostatek nových jednotek bude skutečně cenově dostupný všem, kteří je potřebují, a že budou také udržitelnější než ty, které byly dosud postaveny. To jsou výzvy, které vysílají zástupci měst a městských samospráv vedoucím představitelům Spojených států amerických. Vyslyší jejich prosby?
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: CityLab
