fbpx

Ztráta soukromí v rámci chytré karantény musí být dočasná, jen tak se dá strpět, říká úspěšný podnikatel a investor v oblasti komunikačních a informačních technologií

Zveřejněno: 24. 5. 2020

Spojení „chytrá karanténa“ není podle Jiřího Hlavenky příliš šťastné, protože se o karanténu v pravém slova smyslu nejedná. „Docela chápu, že to slovo může někoho vyděsit, účelem chytré karantény není někoho do karantény dostat, ale zjistit, koho všeho dalšího ještě mohl nakazit člověk, který byl pozitivně testován na Covid-19,“ říká brněnský podnikatel a investor Jiří Hlavenka, který pomáhal zakládat jeden z nejúspěšnějších českých projektů, vyhledávač levných letenek Kiwi.com. Loni investoval do „internetu věcí“, konkrétně do chytrých čidel, která mají hlídat naši domácnost. Co říká na „dohled státu“, který nás má ochránit před pandemií?

Jak vlastně chytrá karanténa z vašeho pohledu funguje?

Jednoduše. Dnes s sebou všichni nosíme mobily, které umí zjišťovat naši polohu. Aplikace a technologie chytré karantény dokáží zjistit, ke komu jste přišli na vzdálenost, na kterou se může bacil přenést. Zjistí, jakou dobu jste s ním setrvali v užším kontaktu. Nemusíte se zrovna objímat, ale můžete si třeba povídat ve frontě na košíky v obchodě. Když spolu pár minut setrváte, může dojít k nakažení. Ta aplikace zjistí, že poblíž byl jiný mobil, a protože ty mobily jsou dnes na účet daných lidí, tak s vaším svolením se ta aplikace může dostat k mobilům, tedy i dalším lidem, kteří jsou poblíž.

Ta možnost zneužití je malá. Jak může vaše data zneužít lékař nebo odběrová sestra?

Ani chytrá karanténa ale není žádný samospásný nástroj, který nás před infekcí zachrání. Takový nástroj neexistuje. Dnes už je několik prostředků, které proti šíření pomáhají. Nejviditelnější jsou samozřejmě roušky, abyste neprskali do okolí. Příštích pár měsíců si prostě budeme muset zvyknout na to, že když se stýkáme s cizími lidmi, budeme roušku muset mít – samozřejmě kromě dalších zásad, jako je hygiena, dodržování vzdálenosti, nestýkání se ve velkém počtu na jednom místě. Chytrá karanténa je tu ale jedním z prostředků, který urychluje zjištění nákazy.

Co je to „vzpomínková mapa“?

Chytrá karanténa vám zároveň pomůže, abyste si vzpomněl, kde jste se pohyboval, a identifikovat osoby, se kterými jste byl v kontaktu. „Jo, to byla tady ta prodavačka, se kterou jsem pár minut hovořil, ta by to mohla dostat taky, tu taky otestujte...“ Jde o to, aby se lidé, které jste potenciálně mohl nakazit, dostali rychle na testy.

Metody chytré karantény se budou zdokonalovat a rozhodně není možné zjistit ani otestovat všechny ty stovky nebo tisíce lidí, v jejichž blízkosti jste se v poslední době ocitl. Jde primárně o zjištění lidí, se kterými jste setrvával v užším kontaktu. Jako kritická se uvádí doba 15 minut – a teď si vezměte, s kolika lidmi, kteří nepatří mezi nejužší rodinu nebo s vámi nebydlí, jste v kontaktu 15 minut a déle? Moc jich není.

Jak probíhá to dotazování?

Někdo vám řekne: „Tady mi to ukazuje, že jste byl v prodejně tabáku.“ A vy odpovíte: „Tam jsem potkal pana Vondráčka a s tím jsme poplkali.“ Tak se s vaším svolením zajde za panem Vondráčkem a řekne se mu: „Bohužel jste se setkal s pánem, u kterého se zjistil Covid-19. My vám s dovolením odebereme vzorek, buď to máte a začneme to léčit, nebo to nemáte a můžete si oddechnout.“ A zeptat na dovolení se musíte, protože to určitý zásah do soukromí je.

Právě ochrana soukromí je největší argument odpůrců chytré karantény. Pražská radní Milena Johnová třeba říká, že data jsou sice anonymní, ale v jednu chvíli anonymní být přestanou. Mají se toho lidi obávat?

Podívejte se, bojujeme s velmi nepříjemnou nákazou, která u starších lidí může být až smrtící. To není žádné strašení, to je prokázaný fakt. Je dost těžké najít metodu, která by pomohla odhalit nositele nákazy, aniž by se něčí soukromí nenarušilo. Ono se vždy říká, že je to kompromis mezi svobodou a bezpečím. Když chceme mít bezpečí, musíme kousek svobody obětovat. Mějme ovšem na paměti, že je to dobrovolné. Nikdo není nucen si instalovat aplikace a trasování ve svém mobilu povolit. Zcela legitimně můžete říct: „Já si vážím svého soukromí tak moc, že nechci, aby bylo jakkoliv nabořeno, a nezúčastním se toho.“ A to platí i u těch, kteří se s vámi potenciálně setkávají. Pokud si vypnou bluetooth a polohové služby, nejsou zjistitelní.

Člověk si musí říct: Co se vlastně může stát? Ano, aplikace bude vědět, kudy jsem ten den chodil. Vadí mi to? Nevadí? Mně osobně to nevadí, protože nechodím na místa, kde bych mohl být kompromitován. Chodím nakoupit, na úřad a do firmy. To stejně každý ví, to není žádné tajemství. Ale samozřejmě mohou být lidé, kteří to jako kompromitující cítí. Berme to tak, že je to dočasná věc. Ta musí pominout, musíme se vrátit do systému, ve kterém nejsme sledováni.

To, že já dám někomu právo, aby někdo sledoval mě, je pro mě vlastně v pohodě. Ale já tou vzpomínkovou mapou už přece odhaluju lidi, u nichž nevím, jestli odhaleni chtějí být... A když je bude někdo dohledávat, tak už ta data nejsou anonymní. Myslíte, že potenciální benefity budou dostatečné i vzhledem k nákladům a tomu, že část lidí se té karantény prostě účastnit nebude?

Já ty obavy naprosto sdílím. Neumím ale napsat tu rovnici, nedokážu poměřovat možná ochoření, další šíření a na druhou misku vah dát restriktivní opatření… To nedokáže asi nikdo. Do celého toho extrémně komplikovaného systému vstupují mimo jiné také superšiřitelé, což jsou lidé, kteří toho viru generují obrovské množství, mohou nakazit spoustu lidí a nemusejí o tom ani vědět.

Představte si pošťáka na malém městě, nakazí třeba sto lidí a celé město půjde do karantény na měsíc. To se událo u nás v Litovli a Uničově a taky v dalších stovkách měst a městeček po celém světě. A superšiřitelé se budou objevovat dál, i když teď už se s tím asi vypořádáme.

Takže i v tomhle směru chytrou karanténu obhajujete...

Já bych určitou ztrátu soukromí strpěl. Důležité je říct, komu se ta data dostanou do ruky. Policajtům? To teda moc nejsem rád. Zdravotníkům? OK, to snesu. Pak je otázka, jak dlouho se budou ta data udržovat, jakou budou mít životnost. Když mi někdo řekne: „OK, vy jste pozitivní, jdeme tři dny zpět do vaší vzpomínkové mapy, pozjišťujeme to, pak se zavře voda a nevratně se data vymažou,“ tak je to je v pořádku.

Jiří Hlavenka

Podnikatel a investor v oblasti informačních technologií, od roku 2016 zastupitel Jihomoravského kraje. Byl jedním z vlastníků nakladatelství Computer Press či prvního českého internetového obchodu Vltava.cz. Napsal také několik knih z oblasti počítačových technologií. Investuje do IT projektů. Jeho vstup do vyhledávače letenek Kiwi.com (dříve Skypicker) je označován za jednu z nejlepších porevolučních českých investic. Má rád hudbu, hlavně jazz, rock a world music. Sám hraje na akustickou kytaru a na klavír. Je aktivním turistou a jezdí na horském kole.

Mně bude jasné, že nebudu navěky v „registru svazků“. Několik dní se bude vědět, že jsme se s těmi a těmi lidmi někde střetli. Ale nedostane se to ani na veřejnost, ani k represivním orgánům, bude to pouze na úrovni hygieniků a zdravotníků. Ta možnost zneužití je malá: Jak může vaše data zneužít lékař nebo odběrová sestra?

Spoustě sledovacích prostředků jsme přitom vystaveni už dnes…

Chodíme po ulicích, každou vteřinu nás sledují kamery, jak děláme kompromitující věci, třeba se dloubeme v nose, děláme něco nepěkného nebo někomu dáme třeba facku a myslíme si, že nás nikdo nevidí, jenže nás při tom nahrává třeba deset kamer. K naboření soukromí už dávno došlo a nějak s tím žijeme. A chytrá karanténa není příliš nad rámec toho, čemu jsme vystavováni dnes a denně.

Co byste vzkázal lidem, kteří mají z chytré karantény obavy?

Nebojte se nebezpečí, které by vyplývalo z určité ztráty soukromí. To soukromí si chraňme, protože to je obrovská hodnota. Teď z toho musíme nějakou dočasnou dobu malinko ustoupit, ale hlídejme si ho, až pomine toto nebezpečí. O tuhle hodnotu nesmíme přijít.

Související…

Osobní údaje nejsou komodita na prodej, říká šéfka úřadu, jenž chrání naše soukromí
Zdeněk Strnad

foto: Profimedia, zdroj: Jiří Hlavenka (LinkedIn)

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...