Přenosné jízdenky i tepelná čidla: Jak koronavirus mění veřejnou dopravu

Systémy veřejné dopravy jsou založeny převážně na využívání velkých vozidel s pevnými trasami, jízdními řády a jízdným. Ovšem sociální distancování, práce z domova a slábnoucí důvěra cestujících mění vzorce, na nichž jsou postaveny. Města čelí vyhlídce na to, že roky práce, kterou vynaložila na přemlouvání občanů k výměně jejich aut za veřejnou dopravu, přijdou během několika měsíců vniveč. No a finanční životaschopnost veřejné dopravy, jak víme i z Prahy, také visí na vlásku.

Kulatý stůl pořádaný organizací Cities Today Institute přinesl několik návrhů na změny, které by města měla provést, aby své dopravní systémy udržela. Vyspělé metropole se zaměřují na to, aby nabídla občanům co nejvíce možností cestování, a to i mimo veřejnou dopravu. Jde o to, aby byl zmírněn tlak na MHD a minimalizovaly se dopravní zácpy. To zahrnuje rozsáhlé rozšiřování cyklostezek a cest pro pěší a také integraci služeb soukromých firem.

Prostě to zjednodušte

Už před epidemií koronaviru měl například Lisabon snahu o rozšíření přepravní kapacity a zvýšení využití veřejné dopravy prostřednictvím zjednodušeného systému jízdného. Předchozí systém byl matoucí už jenom kvůli obrovskému množství možností a tarifů. V dubnu 2019 byly možnosti měsíčních jízdenek zredukovány na dvě varianty, metropolitní a příměstskou, která zahrnuje i okolní obce.

Město do systému zapojilo sdílené skútry a kola. Majitelé měsíčních jízdenek mají za tyto služby lepší cenu.

Byly také zavedeny dotované rodinné průkazky, které cenově odpovídají dvěma samostatným metropolitním jízdenkám. O několik měsíců později vzrostla poptávka po veřejné dopravě přibližně o 25 %, přičemž u některých linek došlo k nárůstu obsazenosti až o 35 %. Tato strategie zahrnovala i mikromobilitu, a to na základě zpětné vazby občanů, kteří požadovali větší dopravní flexibilitu. Nyní Lisabon zasáhla epidemie, turisté chybějí i ve veřejné dopravě. Město proto do systému zapojilo sdílené skútry a kola. Majitelé měsíčních jízdenek mají za tyto služby lepší cenu.

Detekce tepla

Řízení kapacit ve veřejném prostoru a ve veřejné dopravě je také zásadní kvůli koronavirovým opatřením. Řada měst využívá kamerové technologie a rezervační systémy, aby se zabránilo přeplnění MHD. Amsterdam například používá kamery pro detekci tepla v rušných veřejných prostorech a údaje o počtu odbavených v dopravě. Občany pak informuje o místech a spojích, které jsou zaplněné. Město se také dohodlo s univerzitami a školami, že nezačnou vyučovat před devátou hodinou.

Přibližně 40 % cestujících ve špičce totiž tvoří v Amsterdamu studenti. O tomto opatření se mluvilo roky, ale až koronavirus pomohl tuto dohodu uskutečnit. Systémy veřejné dopravy ve městech bojují s rozpolceností. Na jedné straně je méně cestujících, takže by měla v ideálním případě zmenšit svůj vozový park, ale na druhé straně je potřeba ve vozidlech cestujícím poskytnout prostor pro sociální distancování, což v praxi znamená nasazení více vozidel.

Přenosné a "jiné" jízdné

Epidemie také vede k novému pohledu na jízdenky. Mnoho obyvatel cestuje mnohem méně a nikam nedojíždí pravidelně. Ve švédském kraji Skåne zavedli jako reakci na nezájem o měsíční jízdenky rychle jízdenku týdenní. To je způsob, jak získat cestující zpět. Lidé se mohou rozhodovat o koupi jízdenky flexibilněji, ne v řádu měsíce, ale týdne. Region také zavedl přenosnost jízdenek, takže cestující mohou sdílet své měsíční jízdenky s příbuznými nebo přáteli. Do veřejné dopravy se tak vrátili lidé, kteří by jinak dali přednost svému autu.

Další možností je nabídka tříleté jízdenky za cenu výrazně nižší, než je součet tří ročních jízdenek. Tato nabídka může oslovit pravidelné cestující, kteří chtějí ušetřit. Nabízí se také zapojení zaměstnavatelů do financování jízdného jako benefitu.

Prolomit byrokracii

Podle Paula Humanese, viceprezidenta společnosti PTV Group, která poskytuje software a konzultace pro plánování mobility, přinesl koronavirus zjištění, že v systémech veřejné dopravy lze vymýšlet spolupráce a řešit problémy výrazně rychleji, než tomu bylo doposud. Mnoho z byrokratických překážek, které předtím nápady zastavily, bylo prolomeno.

Mobilitu je třeba chápat jako významnou součást městského ekosystému, nikoli izolovaně. Je samozřejmé, že se tu střetávají konkurenční požadavky různých skupin obyvatel, jejich zvládnutí je primární výzvou. Příkladem je problém dopravního "soužití" aut s cyklisty a chodci. Čím více prostoru se poskytne jedné straně, tím více bude trpět strana druhá.