Debaty o pražské dopravě jsou i nejsou opakem debat o počasí. Mají s nimi společné to, že se dají vést kdykoli a všude: v hipsterském bistru, v hospodě i ve vilce na okraji města. Nemají s nimi společnou bezkonfliktnost. Každý vidí dopravu ve městě ze svého pohledu, ze svých potřeb.
Jsem pražský chodec. Bydlím na Vinohradech, co se týče spojení MHD, mám to na místa v rozumných částech Prahy všude blízko. Auto stejně nemám. Nesdílím představy mnohých, že auto je přirozený dopravní prostředek do města a že se s ním máte dostat kamkoliv a zaparkovat kdekoliv. Stejně jako nesouhlasím s nepřáteli aut, že by měly matky z Opatova či Zličína svoje děti do škol a kroužků rozvážet různě po městě na troj-, případně na čtyřkolech.
Nejsem anticyklista, ale...
Cyklisté. Nemyslím, že kolo je primární dopravní prostředek pro Prahu. Ze dvou jednoduchých důvodů: Zatím je stále v naší kotlině zhruba od půlky října do půlky března počasí, ve kterém ani v Karlíně moc cyklistů nepotkáte. A za druhé: Praha je na rozdíl od Kodaně, Berlína či Amsterodamu rozložena na kopcích. Lidé určitého věku už prostě nebudou šlapat po celém dni v práci domů na Petřiny nebo do Ďáblic.
Bezohlednost cyklistů, kteří zvoní při jízdě po chodníku na chodce, je jen důkazem, že to automaticky nejsou ti lepší z nás.
Budu pozitivní. Kudy vidím cesty ven? Jednak je samozřejmě potřeba dokončit Pražský okruh. Slibovaná lanovka z Bohnic do Podbaby ho nenahradí, že... Pražský okruh bude někoho bolet. Některým sousedům zhorší bydlení, sníží ceny pozemků, zkazí výhled. Tak je to s každou velkou stavbou. Taková práce chce primátora praktického, tvrdého a důsledného. Až bezohledného. Současně znalého umění dosáhnout široké dohody a schopnosti takovou dohodu udržet a vymáhat.
Cyklistiku ve městě bych podporoval s vědomím, že to není na celý rok a jen pro věkově i fyzicky omezenou skupinu Pražanů a také pro některé čtvrti, pro vltavská nábřeží a vůbec méně kopcovité části města. Současně bezohlednost cyklistů, kteří zvoní při jízdě po chodníku na chodce, je jen důkazem, že to automaticky nejsou ti lepší z nás, ale jen lidé používající jeden konkrétní druh dopravního prostředku.
Zapojení do MHD
Nezbytné je také udržet a ještě lépe promyslet městskou hromadnou dopravu. V některých hodinách a oblastech se stává způsob přepravy nedůstojný evropského města. A pokud MHD nebude flexibilní, pohodlná a příjemná, nemůžeme se lidem divit, že se stále budou snažit upřednostnit auta.
Cyklisté nejsou neoamarxisté a majitelé aut dožadující se parkování v historickém centru nejsou zastánci tradičních hodnot.
Zajímavé bude, zda a jak se podaří do městské dopravy zapojit elektromobilitu. Malá sdílená auta a elektromopedy mohou být částečnou příležitostí nejen pro centrum. Odpadá u nich i argument proti cykloteroru: pražské kopce. A pro auta i kalné podzimní a zimní počasí. Ale děti v nich z kroužků a škol moc nerozvezete.
Chce to hlavně tu... debatu
Přemýšlení nad budoucností pražské dopravy především vyžaduje zbavit se ideologií a začít se chovat čistě prakticky. Cyklisté nejsou ti hodní a automobilisté ti zlí. Stejně jako cyklisté nejsou neoamarxisté a majitelé aut dožadující se parkování v historickém centru nejsou zastánci tradičních hodnot.
Pražská doprava se mění a změní. Ty změny by měly vyhovovat co nejvíce lidem, zjednodušeně řečeno "ne pouze singles z Letné, ale ani výhradně rodince z předměstí". Je to záležitost konfliktní, měli bychom být připraveni na bouřlivé diskuse, nebát se jich, naopak je požadovat. Ta debata potřebuje, abychom vylezli z našich sociálních bublin a dokázali si představit, zda moje řešení vyhovuje i někomu z jiné čtvrti a s jinými dopravními prioritami. Obávám se, že toho se nám nedostává víc než všelijakých plánů a cílů.
Reklama
foto: Shutterstock
