V sobotu 27. března začíná Česko sčítat svůj lid. Podle odhadů má tato kratochvíle, jež začne v době vrcholící pandemie, náš stát přijít na 2,23 miliardy korun. Podle organizátorů se jen třetina respondentů spolehne na papírovou verzi, ostatní budou odpovědi na otázky zasílat elektronicky. Jenže v té třetině budou mohutně zastoupeni naši senioři, kteří si s počítači moc nerozumí. A představa babiček a dědečků, kteří budou v respirátorech sbíhat ze čtvrtého patra činžáku radostně vstříc svému sčítacímu komisaři s oznámením, že ještě žijí, není až tak veselá. Ovšem méně či více veselých historek zažila historie sčítání lidu více než dost. Pojďme si některé přiblížit. Třeba nám i něco připomenou.
Myšlenka zjistit počet duší vznikla na mnoha místech světa tehdy, když lidé začali žít ve společnosti natolik velké, aby to vyžadovalo nějakou formální vládu a pochopitelně výběr daní. Bylo to tedy zhruba před nějakými pěti tisíci lety. Znalost písma nebyla nezbytná. Hérodotos vypráví příběh o Skytech, kočovných válečnících, kteří žili ve střední Asii v prvním tisíciletí př. n. l.
Velmi jsem zhřešil, že jsem to učinil. Nyní, Hospodine, sejmi prosím ze svého služebníka vinu.
„Protože si jejich král, který se jmenoval Ariantas, přál vědět, kolik je Skytů, vydal rozkazy, aby každý z nich přinesl hrot šípu,“ píše „otec dějin“ ve svých Dějinách. Po sečtení hrotů král moc nevěděl, co s nimi, tak z nich nechal udělat velkou mosaznou nádobu, která byla umístěna mezi řekami Borysthenes a Hypanis. Naproti tomu Inkové, kteří ovládali andskou Ameriku před příchodem Španělů, si taková data pečlivě uchovávali. Svědčí o tom záznamy v uzlovém „písmu“ kipu. Alespoň padesát svazků z tisíce dochovaných v různých světových muzeích se počtu obyvatel věnuje.
Hlad, útěk nebo mor?
Sčítání lidu mělo i svá rizika. Biblického krále Davida k němu podnítil Hospodin slovy: „Jdi, sečti Izraele a Judu!“ Údajně proto, že se na Izrael rozhněval. David pak měl doslova výčitky svědomí, že dal lid sečíst, a prosil Hospodina: „Velmi jsem zhřešil, že jsem to učinil. Nyní, Hospodine, sejmi prosím ze svého služebníka vinu; počínal jsem si jako velký pomatenec.“
Odpověď přinesl prorok Gád, který přednesl Hospodinovu odpověď: „Má na tebe dolehnout sedm let hladu v tvé zemi? Nebo chceš tři měsíce utíkat před svými protivníky, kteří tě budou pronásledovat? Anebo má řádit ve tvé zemi po tři dny mor?“ David tedy vybral mor a Hospodin následně zredukoval statistiky ve sčítání lidu – zemřelo sedmdesát tisíc mužů.
Kvůli sčítání se, jak známo z Bible, vydali i rodiče Ježíše Marie a Josef z Nazareta do Betléma.
Z moderního hlediska bylo ovšem nejdůležitějším starověkým sčítáním lidu to v antickém Římě. Římané také dali akci název, který nyní používá hodně zemí – cenzus (z latinského cēnsēre, „posoudit“) – a udělali z ní základ pro jejich administrativu i společenský řád. Císař Augustus považoval za své celoživotní úspěchy tři sčítání, v roce 28 př. n. l., 8 př. n. l. a 14 n. l.
Poslední zaznamenalo počet 4 937 000 lidí v celé říši. Kvůli sčítání se, jak známo z Bible, vydali i rodiče Ježíše Marie a Josef z Nazareta do Betléma. Jenže výše uvedené číslo nebude podle dnešních odhadů nejpřesnější, římský svět byl určitě desetkrát lidnatější. Přibližně ve stejnou dobu proběhlo daleko přesnější sčítání lidu v říši čínské dynastie Chan, které zaznamenalo 59 594 978 osob. Dnes je Číňanů trochu víc.
Sčítací komisař v rybníce
Suchá čísla však ponechme na chvíli stranou a věnujme se šťavnatějšímu soustu. Sčítání lidu bylo například trnem v oku některým svobodomyslným obyvatelům v Anglii. V roce 1753 parlament zvažoval návrh zákona o „pořizování a registraci celkového počtu lidí“, aby „zjistil kolektivní sílu národa“. Na to reagoval poslanec Sir William Thornton z Yorku, který se ptal, zda „znalost našeho počtu nebo našeho bohatství nám je pomůže zvýšit“.
Obávají se, že by sčítání mohly následovat veřejné neštěstí nebo epidemie.
Thornton Tvrdil, že sčítání lidu odhalí nepřátelům Anglie ty samé informace, které se Anglie snažila utajit, a navíc porušuje svobodu obyvatel. „Pokud by po mně někdo z jakéhokoli úřadu požadoval údaje o mé rodině, odmítl bych to,“ oznámil a dodal, že když se někdo takový najde, má jeho služebnictvo příkaz hodit odvážlivce do nádrže, kde nechává plavit koně.
Matthew Ridley, poslanec za Newcastle, varoval, že jeho voliči „pohlíželi na návrh jako na zlověstný a obávají se, že by sčítání mohly následovat veřejné neštěstí nebo epidemie“.
Duch Williama Thorntona, který miloval svobodu, žije ve Velké Británii dál. V roce 1951 dostal Sir Ernest Benn pokutu pěti liber za odmítnutí vyplnit příslušné formuláře. Jeho právní zástupce vysvětlil, že jeho mandant má „vášnivou nenávist k pronikání vlády do svého soukromí“.
Příznivci Budvaru děkují
Sčítání lidu po sobě zanechalo i dvě úspěšné firmy. V roce 1890 probíhalo v tehdejším Rakousko-Uhersku a samozřejmě také v národnostně rozdělených Českých Budějovicích. Tehdejší majitelé Měšťanského pivovaru nakázali svým zaměstnancům, aby se při sčítání hlásili k německé národnosti. To místní Čechy rozhorlilo a s pomocí vlastenecké buržoazie se rozhodli založit pivovar vlastní, a tak vznikl Český akciový pivovar (dnešní Budějovický Budvar, n. p.), který začal své proslulé pivo vařit v říjnu 1895.
První sčítání lidu v USA v roce 1790 zvládlo v roce šest set padesát mužů na koních a náklady činily 45 000 dolarů, to loňské stálo 15,6 miliardy dolarů.
Velký problém představovalo zpracování údajů ze sčítání lidu v lidnatějších zemích, než bylo Rakousko-Uhersko. V USA (které mají mimochodem pravidelné sčítání lidu zaneseno v Ústavě) trvalo sedm let, než úřady zvládly zpracovat data z roku 1860. Nad tím se zamyslel muž jménem Herman Hollerith. Inspiroval ho prý průvodčí ve vlaku, který kleštičkami štípal jízdenky, a typ tkalcovského stroje, u něhož se k vytvoření vzoru užívaly děrné štítky.
Hollerith zvolil štítky ve velikosti dolarových bankovek, protože stroje na počítání bankovek již byly k dispozici. Přístroj nechal patentovat a díky jeho vynálezu děrovacích štítků pak zpracování dat ze sčítání v roce 1890 trvalo pouhé tři měsíce. Roku 1896 Hollerith založil firmu Tabelační strojní společnost, a když ji v roce 1911 prodal, noví vlastníci z ní mnohými fúzemi vytvořili společnost, která byla pojmenována International Business Machines, tedy IBM. Mimochodem, první sčítání lidu v USA v roce 1790 zvládlo v roce šest set padesát mužů na koních a náklady činily 45 000 dolarů, to loňské stálo 15,6 miliardy dolarů.
Příjmení od Marie Terezie
Snad nejstarší dochovaný soupis obyvatel na českém území představuje zřejmě výčet majetku litoměřického kostela z roku 1058, který je součástí jeho zakládací listiny. Stát se do sčítaní obyvatel pustil oficiálně roku 1754 – rok poté, co byl vydán příslušný patent císařovny Marie Terezie. Bylo to poprvé, co se konalo současně na celém území habsburské monarchie. Soupis obyvatel mělo na starosti duchovenstvo podle farností a souběžně s tím zajišťovala sčítání vrchnost. Ani jedno nebylo příliš přesné. Obavy šlechty i církve ze vzrůstajících snah o centralistické řízení monarchie i z pravděpodobného zvyšování daní se odrazily ve zkreslených údajích.
Další sčítání lidu, tažného dobytka a domů se konalo na základě císařského ediktu Marie Terezie v roce 1770. U něj bylo poprvé nakázáno očíslovat všechny domy a uvádět příjmení sčítaných. Do tohoto roku se totiž oficiálně používala pouze křestní jména. Křestní jméno tehdy doplňovalo ještě „neoficiální“ označení konkrétní osoby podle jejích vlastností (černý, tlustý), podle zaměstnání (tkadlec, kovář) či jiných charakteristik (Němec, nový).
Tento dovětek se od tohoto roku stal oficiálním, nesměl se měnit a stal se dědičným. Vyhýbání se sčítání mohlo být potrestáno až dvěma roky nucených prací na pevnostních stavbách. Tohle letos nehrozí, ale za nevyplnění formuláře nebo jeho záměrně chybné vyplnění může být uložena pokuta 10 tisíc korun. Co se týče trestu, nepočítá se ani s morovou ránou, kterou by seslal Hospodin. Epidemie koronaviru asi úplně stačí.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Smithsonian Magazine
