Jedním z nejvýznamnějších povahových rysů Margit Slimákové je fakt, že si vždy stojí za svým. A to bez ohledu na to, co to s její popularitou udělá. Členy klubu skeptiků Sisyfos irituje permanentně, znepřátelila si ale také zastánce a hlavně zastánkyně bio stravy.
To když připustila, že fast food nemusí být nutně a za všech okolností zdraví škodlivé jídlo. "Já sama jsem zastáncem faktů, ale hlavně tolerance a respektu," komentuje své "nepřátele" Margit Slimáková. "A v komunikaci obou skupin mi chybí otevřenost."
Vy jste dlouhá léta žila v Německu, vnímala jste to tam jinak?
Naprosto. Když se mi narodilo druhé dítě, chodili jsme k pediatrovi, který rozhodně nebyl zastánce žádných alternativních postupů, ale měl ke mně respekt jako k rodiči. Projevovalo se to tak, že když jsme přišli s lehčím zdravotním problémem a já chtěla dítě léčit třeba bylinkovými čaji, tak mi řekl: Ok a přijďte za týden. Přitom kdyby se jednalo o závažnou věc, něco, co by mělo potenciál ohrozit život, tak by mě samozřejmě zastavil.
Když třeba člověka přejede auto, tak mu nebudu cpát mrkev, budu šťastná, když si ho odveze záchranka.
Ale jinak nebyl problém vyzkoušet něco úplně přirozeného nebo třeba strčit dítě do postele a nechat ho nemoc vyležet, dát tomu malému tělíčku prostor, aby se dalo dohromady. Potřebu trénovat imunitní systém doporučuje i moderní medicína přitom, jej často brzdí léky, které sice potlačí bolest nebo zánět, ale nedáme mu čas získat odolnost.
A vy jste tedy své děti v tomto nebrzdila?
Ne. Naše děti neměly žádná antibiotika, analgetika, antipyretika… Nic. Mimo dva drobné chirurgické zákroky, tam se samozřejmě potřebná terapie použila.
Vaše děti do patnácti let neměly žádné léky? Opravdu?
Opravdu. Neužívaly. Ale nejsem sama, často se pohybuji mezi lidmi, kteří neběží s každým stupněm Celsia navíc k lékaři. Takových lidí je více, oni jen nejsou tak vidět.
Skeptikové často zmiňují homeopatii, říkají, že díky extrémnímu ředění jsou homeopatické léky prakticky oslazená voda. Přitom placebo efekt je popsán v klasické evidence-based medicíně…
Přesně tak. A stejně funguje nocebo. Když někomu řeknu, že určitý léčebný postup nefunguje, tak ono to opravdu může přestat fungovat. Extrémní skeptici často shazují jakoukoliv alternativní terapii, ale pro pacienta je přece nejdůležitější to, co jemu prospívá i kdyby to mělo být tančení při úplňku. Na druhou stranu, když třeba člověka přejede auto, tak mu nebudu cpát mrkev, budu šťastná, když si ho odveze záchranka a lékaři budou léčit včetně použití moderních život zachraňujících léků.
Ale v okamžiku, kdy se nejedná o život ohrožující věc, tak nevidím důvod, proč nenechat pacienta, ať si zkouší, co chce. Tedy pokud je to bezpečné. Kdyby mi někdo řekl, že bude pít Savo, tak mu samozřejmě okamžitě řeknu, že je to hloupost. Kdyby někdo řekl, že dítěti s diabetem prvního typu nebude píchat inzulin, tak to jako zdravotník musím okamžitě zastavit.
Jaký máte názor na očkování? Očkovat, neočkovat?
Naprostá většina rodičů by s důvěrou chodila k lékařům a očkovala, kdyby měli otevřený přístup. Kdyby se jim odborníci nevysmívali, neshazovali je, ale respektovali i jejich nejistotu a obavy a dokázali očkování obhájit. To, jak je u nás očkování nastavené, vede k nedůvěře ve zdravotníky a zdravotnický systém.
Takže u nás je to špatně?
Tak jak je to nastavené v Česku, tak ano. Když očkujete dítě v Německu a má po očkování následky, jste odškodnění. Poškození se sice po očkování vyskytuje jen vzácně, ale může být i velmi závažné a rodiče potřebují jistotu, že nezůstanou v žádném případě s dítětem v existenční krizi. A očkování je v Německu dobrovolné, přesto naprostá většina rodičů očkuje.
U nás prostě musíte, zatímco v Německu vás musí doktor přesvědčit. Vy víte, že to nedělá proto, že je to nařízeno vyhláškou, ale proto, že je přesvědčen, že je to pro vaše dítě to nejlepší. Proč v Česku klesá proočkovanost? Protože tomu systému lidé nevěří.
Ale funkčnost očkování byla nesčetněkrát prokázána.
Nejde o funkčnost, ale o komunikaci. Navíc jsou v našem systému naprosté nelogičnosti, například neočkované dítě může chodit do školy, ale nemůže se svými spolužáky na školu v přírodě.… To nemá žádné zdravotní opodstatnění, to je jen čistá represe. Jsem přesvědčená, že kdyby byl systém otevřenější, tak bude očkovat drtivá většina rodičů a nebudou proti tomu takové výhrady.
Stejně tak by drtivá většina žen v systému respektujícím jejich potřeby rodila v porodnicích a ani by je nenapadlo rodit doma. Současné nastavení budí nedůvěru a strach. Ale chyba není primárně v lékařích – oni jsou sami oběťmi toho systému. Jsou přepracovaní, zahlcení administrativou a chybí jim prostor pro komunikaci s pacientem. Můžeme do zdravotnictví dávat strašně moc peněz, ale pokud mezi lékaři a pacienty není důvěra a spolupráce i sebelepší lékař a správně naordinované terapie nebudou efektivní a my jen vyhazujeme peníze oknem.
Nacházíme se uprostřed epidemie koronaviru, na kterou spousta lidí zareagovala tak, že vykoupili ze supermarketů hladkou mouku, suché těstoviny a konzervy s lunchmeatem. O čem to svědčí? Jak k celé situaci přistupujete vy sama?
Snažím se i přes paniku a potíže zachovat nadhled. Máme problém a ten je třeba řešit, ale s chladnou hlavou. Mnohým více než další balíček mouky prospěje procházka v lese. A ta procházka prospěje i víc než mnohahodinové sledování situace a bombastických titulků bulvárních médií.
V okruhu sociálních sítí jste jedna z nejvlivnějších osobností v oblasti výživy. Teď se tam na vás snesla kritika, když jste uvedla, že je lepší jíst lokální maso než avokáda přivezená přes půl zeměkoule…
Vegetariáni jsou skupina, jejíž tlak obrovsky roste. Naprostá většina z nich jsou mírumilovní a přátelští lidé, ale na sítích je často nejvíce slyšet ty vyjímečné agresivní jedince, přes jejichž názory prostě nejede vlak. To, o čem mluvíte, bylo jen vyvrcholení tlaku, který trval několik let. Po sisyfovcích jsou vegetariáni skupinou, která mě nejvíc kritizuje. To je hrozně vtipné, protože já už třicet let sama nejím maso.
Jakože absolutní vegetarián?
Mám za sebou více jak 25 let přísného vegetariánství a až poslední roky maso vyjímečně ochutnám… Ale přesto vegetariánství obhajuji jako jeden z možných zdraví prospívajících výživových směrů a přesně takto jej nabízí i Průvodce skutečným jídlem, který jsem s kolegy nedávno zveřejnila. Nicméně to už lidem, kteří uvažují černobíle, nevysvětlíte. Maso a živočišné produkty jsou zkrátka výživově bohaté, a když máme lidi, kteří mají například omezenou schopnost trávit, tak je nevykrmíme cizrnou. Oni potřebují tvarohovou pomazánku nebo kousek masa. Nikomu neříkám, "jezte třikrát denně steak", ale jsou skupiny lidí, kterým budou živočišné potraviny výrazně prospívat. Na prvním místě je vždycky zdraví.
Nicméně se asi shodneme na tom, že miska ovesné kaše s javorovým sirupem ke snídani bude asi zdravější než plátek tlačenky…
To ano. Zase ale na druhou stranu třeba vajíčka budou lepší než ten javorový sirup s tou kaší. Když si vezmete ovesné vločky s javorovým sirupem, tak je to vysoce sacharidové jídlo.. A sacharidů máme ve stravě všichni spíš nadbytek, důsledkem je pak obrovský nárůst nadváhy a obezity.
Spousta lidí tvrdí, že nemůže žít zdravě, protože si to nemůžou finančně dovolit.
Ideální stav by samozřejmě byl, kdybychom každý měli svou biozahrádku a svou biopažitku si trhali přímo do talíře. Ale nežijeme v ideálním světě, děláme kompromisy. A i supermarketová zelenina je lepší než žádná zelenina. První pravidlo zdravé výživy zní: Jezte skutečné potraviny, ne ty průmyslově upravené. Pak už je úplně jedno, jestli je to bio nebo fair trade nebo cokoliv jiného. No a základní potraviny nejsou nákladná záležitost. Když si půjdete koupit kroupy, mrkev, petržel nebo dýni, nevykrvácíte na tom.
Dalším častým argumentem je: Nemám na to čas.
To je všechno otázka návyku. Musíte si promyslet, co budete nakupovat a vařit. Žijeme v neustále zrychleném světě a potřebujeme zpomalit, vpustit do života klid. A jídlo je úžasná příležitost – vaření, sdílení, společné jedení, to je ta nejlepší příležitost, jak pečovat o své tělo. Dělat to může téměř každý. Neříkám, že můžeme všichni žít ideálně, ale každý jeden z nás se může zlepšit. Stačí, když dostaneme prostor.
Můžete uvést konkrétní příklad?
Například Karlínská kasárna, to je fantastický prostor pro setkávání, pro komunikaci… pro sdílení jídla....v létě tam jsou desítky rodin s dětmi a přesto právě teď je projekt v nejistotě, jestli bude moci ve svých aktivitách pokračovat. A my bychom přitom potřebovali takových míst naopak víc. Potřebujeme méně supermarketů a více takových prostorů – parčíky, lavičky, bezpečná hřiště. Potřebujeme prostředí, které prospívá zdraví a je v zájmu státu takovéto možnosti podporovat.
Babička říkávala, že maso se má jíst jednou týdně. Dnes do sebe cpou maso všichni a prakticky neustále. Slaninu k snídani, svíčkovou k obědu, párky k večeři. Existuje nějaká zlatá střední cesta?
Já vnímám spíše pozitivní trend, zdravé jídlo a péče o sebe jsou čím dál více populární. Třeba podle aktuálního průzkumu z Olomoucké univerzity mladá generace konzumuje více zeleniny, ovoce, ryb, tolik nekouří a nepijí alkohol, chtějí se hýbat. Rodiče vybírají dětem školy a školky podle toho, kde se zdravě stravují. To, co zmiňujete, je opravdu spíš záležitost starší generace. Já mám v tomto směru jediné přání, o kterém jsem mluvila: Vybírejte si skutečné potraviny.
Jaké to jsou?
Jsou to základní a minimálně zpracované potraviny, ideálně jsou i lokální a sezónní a čerstvě připravovaná jídla z nich - nejlépe doma. Když lidé jedí skutečné potraviny, většinou se nepřejídají. Nenajdete člověka, který by se přejedl ovesnými vločkami. Lidé se přejídají vysoce zpracovanými potravinami, jako jsou třeba ty párky, ve kterých je mimochodem také soja, stejně jako ve většině levných masných produktů.
Vy jste také opět na sítích dost velkou část svých fanoušků popudila tím, když jste onehdá napsala, že dobře se dá najíst i v McDonalds….
Kdybych chtěla primárně být zadobře se zastánci zdravé výživy, tak můžu postovat krásné příspěvky o veganských kulinárních zázracích z biofarem, ale já nechci přesvědčovat přesvědčené a být hvězdou mezi nimi. Pro mě je důležité podchytit zdravou výživou co největší část veřejnosti.
Margit Slimáková
Specializuje se na odbornou osvětu v oblasti zdravotní prevence a výživy. Poskytuje poradenství, publikuje, školí a přednáší. Napsala bestseller Velmi osobní kniha o zdraví a založila Globopol coby první český think tank pro otázky veřejného zdraví. Vystudovala farmacii a výživu a ve své práci využívá osvědčené poznatky ze všech oblastí medicíny. Je expertkou v oblasti zdravého životního stylu, zdravé výživy a přístupu ke zdravotní péči. V minulosti pobývala a pracovala v Německu, Číně, Francii či USA.
A to nejde tak, že jim řeknete, že jsou blbci, protože kupují jídlo u McDonalds, ale že jim pomůžete vybrat, když už tam jdou. Když lidi shazujeme, ubližujeme jim. Já chci lidem pomáhat, pochopit je a poradit, jak se co nejlépe orientovat v možnostech, které jim život přináší. To je vše.
Nedávno se už i v Česku začaly ve velkém prodávat náhražky masa. Jeden z fastfoodových řetězců k tomu spustil velkou kampaň, také jeden z výrobců alternativních potravin se pochlubil svým "nemasovým burgerem"…
A co myslíte, že v takových "burgerech" je? Sám jste řekl "nemasový"… Takže je tam soja, pšenice, hrášková bílkovina, všechno vysoce průmyslově zpracované.
S výběrem naší stravy také souvisí to, že velkou část populace trápí nadváha. Jedním z nejnovějších trendů proti ní je takzvaný přerušovaný půst, o němž píšete i vy na vašich stránkách. Je to dobrý způsob, jak shodit kila?
Přerušovaný půst neboli intermittent fasting může být efektivní terapeutická metoda k prevenci a léčbě obezity nebo cukrovky 2. typu. Spoustě dalších vyhovuje, protože se cítí lépe, když nemusí jíst tak často. Podívejte se, všichni jsme byli vychováváni k tomu, že máme hlavně dobře snídat. A lidé pak najednou zjistí, že když nesnídají, cítí se mnohem lépe a uleví se jim.
Je to univerzální recept?
Ale kdepak. Co se výživy týče, je každý člověk trochu jiný. Když je někdo štíhlý, metabolicky zdravý a jí pětkrát denně, tak za mě ať to klidně dělá dál. Ale když už má někdo nadváhu, má cukrovku druhého typu, má metabolický syndrom, tak má jíst třikrát denně, případně zkusit onen přerušovaný půst – no a uvidí se, jak se bude cítit.
Jak na to, když to mám chuť zkusit? Já to zkoušel 12 hodin bez jídla, 12 s jídlem.
No to není intermittent fasting, to jste tak maximálně vyřešil svůj zlozvyk, kdy jste pojídal i v noci. Můžete začít třeba tak, že jednou dvakrát týdně posunete snídani o jednu až dvě hodiny. Jsou ale třeba typy, které se vzbudí a mají okamžitě strašný hlad. Pro ty to vhodné není. Protože vždycky, když se chcete dlouhodobě stravovat dobře, musíte se také dobře cítit. Proto já tak strašně kritizuji redukční diety. Snižování a počítání kalorií, tak to je šílené.
A co když je někdo opravdu hodně tlustý? Co třeba dieta ze zeleninových šťáv? Já po tom kdysi shodil sedm kilo za týden…
A za jak dlouho jste je nabral zpátky?
No asi za čtrnáct dní…
No vidíte, to je ten jojo efekt. Vy to shodíte, ale za chvíli to máte znovu. A každým shozením se vám snižuje bazální výdej. Tělo na dietě začne šetřit a přizpůsobuje svůj výdej vašemu příjmu. Vy mu dáváte méně, takže pak spalujete méně a jste méně a méně efektivní.
Já nejsem zastáncem žádných těchto rychlých hubnutí, já jsem zastánce kvalitní zdravé stravy a říkám: Když budete jíst skutečné jídlo, tak pak už jenom vydržte. Protože to tělo si najde tu správnou hmotnost samo, nemusíte dělat žádné další kroky.
Poslední a snad ne úplně mimoběžná otázka: Máte kouzelnou hůlku a můžete v Praze změnit jednu jedinou věc. Co by to bylo?
Já se klidně vrátím k těm komunitním prostorám a sdílení. Přála bych si, aby byl v Praze dostatek prostor, kde děti mají společné pískoviště, kde jsou bezpečné stezky pro chození a ježdění na kole, kde si můžeme jen tak posedět, popovídat s kamarády a sousedy, užívat si přírody, společně pěstovat nebo sklízet ovoce nebo kytky. Prostě chci společné komunitní prostory, kde můžeme sdílet jídlo, čas, můžeme si užívat přírodu, být venku, zvyšovat si imunitu a mít radost ze života.
Reklama
foto: Archiv Margit Slimákové, zdroj: Margit Slimáková
