Justin Sanak je novinář, který v Abu Dhabi píše pro tamní zpravodajský server The National. Vždycky tomu tak ale nebylo. Během studia na vysoké škole totiž pracoval jako prodavač v obchodě s elektrokoly. Pohyboval se tedy kolem tohoto momentálního fenoménu a kolem lidí, kteří elektrokola kupují. Na serveru Outsideonline, který se věnuje outdoorovým sportům, se rozepsal o tom, že elektrokola zdaleka nekupovali jen zákazníci, kteří nemají na výběr a kteří se ke koupi kola s pohonem musí uchýlit kvůli zdravotnímu stavu. To přivedlo Sanaka k názoru, že elektrokola pomáhají těm, kteří je potřebují. Všem ostatním jsou ale spíš ku škodě než k užitku. Proč?
Jen iluze pohybu
Elektrokola jsou hitem. Pomalu ale jistě vytlačují kola klasická, u nichž jsou pohonem naše vlastní nohy. Viděli jsme to s manželem na dovolené v Rakousku. Na běžném kole se tam proháněli maximálně poloprofesionální zapálení cyklisté. Všichni ostatní využívali služeb elektrokol. A proč by ne? Je to pohodlné a snadné. Dostanete se i do kopců, které byste sami zcela určitě nevyšlapali. A cestu do těch, které byste vyšlapali, vám elektrokolo výrazně ulehčí, a tím pádem i zpříjemní.
Endorfiny, tedy hormony štěstí, se jak známo uvolňují právě během pohybu, tedy při sportu. A tím jízda na kole bezesporu je.
Vezměme to ale z druhého konce – proč vlastně vůbec jezdíme na kole? Není to snad proto, že nám pohyb prospívá? A není snad smyslem pohybu si jednoduše „dát trochu do těla“? Když se mi nechce šlapat do kopce, proč vlastně nasedám na kolo, když se nahoru mohu dostat autem? Pro iluzi toho, že se hýbu? Jsou elektrokola talismanem falešné naděje podobně jako elektromobily? Vyhovuje nám, že nám dávají iluzi toho, že se hýbeme, a my ve skutečnosti nemusíme dělat skoro nic?
Producent endorfinů
Podobně uvažuje Sanak. Kromě bezpečnosti a vysoké ceny totiž hlavní nedostatky elektrokol vidí právě v jejich negativním vlivu na lidské tělo i psychiku. Tvrdí, že kolo by mělo být multiplikátorem endorfinů. Protože endorfiny, hormony štěstí, se jak známo uvolňují právě během pohybu, tedy při sportu. A tím jízda na kole bezesporu je. Jak je to ale v případě elektrokola?
Za tři roky jsem narazil pouze na jednoho kupujícího, který stroj skutečně potřeboval. Jednalo se o muže se zraněním páteře.
Mechanismus účinku rozhodně není stejný. Na běžném kole nutíte pracovat svaly, učíte se správně dýchat, trénujete vytrvalost a spalujete kilokalorie. Ani to v případě elektrokola tak úplně neplatí. „Ano, e-kolo je pro životní prostředí lepší než auto, ale vzdáváte se s ním klíčové části zážitku jízdy na kole,“ píše Sanak. „Při jízdě na skutečném kole na sobě pracujete a stáváte se silnějšími.“
Podvedení majitelé
Elektrokola nejsou levnou záležitostí. Takže si je mohou dovolit spíš ti, kteří mají vyšší příjmy. Takoví lidé také často tvrdě a hodně pracují a nemají čas na pravidelný pohyb, pročež často trpí zvýšeným rizikem civilizačních onemocnění, mezi něž patří i obezita. A nadváha je jen jejím předskokanem.
A teď si vezměme modelový příklad: Mladý úspěšný podnikatel s nadváhou si za těžce vydělané peníze koupí elektrokolo, aby se začal hýbat na čerstvém vzduchu. Protože ale není na pohyb zvyklý, zadýchává se a nemá dostatečnou sílu, rád využije elektropohonu a jízdu si usnadní. Výsledek? Bude sice na čerstvém vzduchu, ale benefity z pohybu budou minimální. Právě proto Sanak elektrokola kritizuje – tvrdí, že za vysokou cenu dávají pouhé zdání úspěchu a v konečném důsledku činí své uživatele ještě línějšími. Jinými slovy řečeno: podvádějí a učí podvádět.
„Za tři roky jsem narazil pouze na jednoho kupujícího, který stroj skutečně potřeboval,“ vzpomíná Sanak. „Jednalo se o muže se zraněním páteře, který by jinak nebyl schopen jezdit.“ Takovým lidem může elektrokolo jednoznačně velmi pomoci. Stejně jako seniorům, kterým ubývá sil. Co ale zdravý jedinec, který by jízdu na klasickém kole bez problémů zvládl? Ten by si elektrokolo neměl kupovat vůbec.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Outside
